Situace v knihovnách

Situace v knihovnách 1945-1948

První knihovnický zákon , vytvořený v období první republiky se zasloužil o vybudování jedné z nejhustších knihovnických sítí. Díky němu se totiž musela vybudovat veřejná knihovna v každé obci Československa. Také bylo založeno první knihovnické učiliště , dokonce vzniklo knihovnictví jako samostatný obor i na Karlově univerzitě. Byl vydáván knihovnický časopis, a vzniklo několik zásadních knihovnických spolků . To vše mělo pokračovat dále ve svém vývoji. Negativa, které si československé knihovnictví odneslo z období 2. světové války (pálení knih i tzv. „asfaltové literatury“ (Cejpek,1996), knihy klasických autorů, zavírání knihoven a ničení antifašistických děl) byla hybatelem změn v poválečné době. Po demokracii první republiky bylo Československo díky ekonomicko-politickým a kulturním změnám ve společnosti uvrženo do socialistické společnosti. Což s sebou neslo zpřístupňování knihoven lidu. Také nutnost sepětí knihoven a jejich úzká spolupráce s ostatními kulturními institucemi. Hlavním úkolem poválečného období bylo samozřejmě obnovit československé knihovnictví a napravit škody spáchané válkou a okupací. Řešení skýtal Košický vládní program ze 4. dubna 1945. Ten měl očistit knihovny od fašistické literatury, která byla do knihoven zařazována za okupace Československa, a také znovuotevření uzavřených knihoven a nahrazování jejich zničených fondů. Košický vládní program se zaměřil i na širší pole působnosti: „ Nová doba a i nové mezinárodní postavení ČSR vyžadují nicméně ideologickou revizi...kulturního programu: bude provedena důsledná demokratizace, a to nejen umožnění nejširším vrstvám přístupu do škol a k jiným pramenům vzdělání i kultury, ale i v ideovém směru: v zlidovění samého systému výchovy i povahy kultury, aby sloužil a ne úzké vrstvě lidí, ale lidu a národu...Vše to bude prováděno v duchu pokrokovém, lidovém a národním, v čemž příkladem budou velcí naši klasikové, kteří vytvářejíce kulturu nejvyšší úrovně, vytvořili ji hluboce lidovou a národní.“ V rámci nového ideologického diktátu byl vyhotoven i dekret prezidenta republiky z 19. května roku 1945, podle nějž měl být majetek nespolehlivých osob předán do správy státu, stejně jako mnoho knih a knihovních sbírek.

Národní výbor knihovnický

Výbor vznikl po osvobození Československa a vstoupily do něj dva nejvýznamnější knihovnické spolky předmnichovské republiky- Ústřední spolek československých knihovníků a Československá knihovědná společnost. Oba dva úkoly, jejichž splnění si vzal výbor za cíl, se mu podařilo splnit. Bylo to jednak sjednocení dosavadních knihovnických spolků do jednoho Svazu českých (československých) knihovníků a dále příprava návrhu na reorganizaci knihovnictví.

Svaz československých knihovníků (dále SČSK) vznikl spojením svazu Svaz českých knihovníků (27.6.1945) a Svazu slovenských knihovníků (27.2.1946).  Svaz se vyslovil pro podporu Košického vládního programu a v jeho moci bylo určovat ideově politický směr československého knihovnictví (roku 1947 bylo ve Svazu jmenováno takové vedení, aby nebylo překážek na socialistické cestě vývoje). Likvidovaly se soukromé půjčovny knih, odkud se měla šířit braková literatura, ale vytvářely se knihovny nové- závodní knihovny ROH a knihovny organizací KSČ.

Cíle obnovení knihoven zničených knihoven a obnovování knihoven českých a slovenských vysokých škol bylo úspěšně dosaženo, také se obnovila činnost knihovnického školství a SČSK začal vydávat časopis Knihovna.

Reorganizace knihovnictví se mohla v plné míře, podle vládního programu uskutečnit po roce 1948. Do té doby v knihovnictví stále převládaly západní tendence. 

Zdroje

CEJPEK, Jiří: Československé knihovnictví: poslání a organizace. 1. vyd. Praha, Státní pedagogické nakladatelství,1965, 171 s.</span>

CEJPEK, J.-HLAVÁČEK I.-KNEIDL P.: Dějiny knihoven a knihovnictví a vybrané kapitoly z obecných dějin. 1. vyd. Praha, Karolinum, 1996,192 s., ISBN 80-7184-163-3