Záhlaví: Porovnání verzí
| Řádek 79: | Řádek 79: | ||
== Příklad<br/> == | == Příklad<br/> == | ||
| − | Ukázka záznamu v knihovním systému | + | Ukázka záznamu v knihovním systému [[Aleph]], ve formátu Marc21. Záhlaví jsou zvýrazněná barevně. |
Verze z 10. 11. 2014, 20:33
Autor: Eva Tesařová Mátlová
Klíčová slova: tag, jmenný katalog, bibliografický záznam
Synonyma: selekční údaj
Související pojmy:
nadřazené: jmenný katalog, Marc 21, AACR2R
podřazené: tag, údaj o edici
Popis
Záhlaví je selekčním údajem pro jmenný katalog.[1] Jedná se o údaje, podle nichž vyhledáváme a identifikujeme Bibliografický záznam.[2] Nemá vystihovat obsah dokumentu.
Dělení a tagy (označení pole) v bibliografickém záznamu ve formátu Marc21
hlavní jmenné
- 100 – osobní jméno
- 110 – jméno korporace
- 111 – jméno akce, konference
- 130 – unifikovaný název (všeobecné informace)
Platí, že může být jen jeden primární autor – ostatní uvádíme pod kódem 700, 710, 711. Neuvádí se, pokud je autorů více než tři, pokud není uveden, není jinde dohledatelný, a nebo jestliže je jeho přínos, např. v případě sborníku, příliš malý.
vedlejší věcné záhlaví
- 600 - osobní jméno
- 610 – jméno korporace
- 611 – jméno akce
- 630 – unifikovaný název
- 650 – věcné téma
- 655 – žánr / forma
vedlejší jmenné záhlaví
- 700 – osobní jméno (další autor, překladatel, editor)
- 710 – jméno korporace
- 711 – jméno akce, konference
- 720 – neověřené jméno (minimálně používané)
- 730 – unifikovaný název
údaj o edici / vedlejší záhlaví
- 490 – udává existenci pole 800 – 830
- 800 – edice – osobní jméno
- 810 – edice – jméno korporace
- 811 – edice – jméno akce, konference
- 830 – edice – unifikovaný název
- 856 – elektronická lokace a přístup (bez vazby na pole 490)7
Historie
Kolem r. 1674 se zabýval teorií tvorby záhlaví britský knihovní v Oxfordu Thomas Hyde. R. 1841 zmiňuje myšlenku korporativního záhlaví. Kolem přelomu 19./20. století platila pruská katalogizační pravidla zároveň s anglo-americkými instrukcemi pro jmennou katalogizaci. Protože však odlišně formulovaly údaje, které specifikovaly záhlaví, rozdělily katalogizační praxi. V Čechách postupně vyšla tato pravidla: 1954 – Pravidla jmenného katalogu (Miroslav Nádvorník), 1972 – rozšíření na Pravidla jmenného záznamu speciálních dokumentů a analytického popisu (Hana Vodičková). Dále pak v roce 1965 instrukce s celostátní platností ČSN 01 0195 Bibliografický záznam, ČSN 01 0168 Tvorba jmenného záhlaví z roku 1988 a roku 1992 ČSN 01 0195 Bibliografický záznam.
Nyní jsou platná anglo-americká katalogizační pravidla AACR (v ČR od r.1978, česká interpretace AACR2R r.1996) a formát MARC21 ( v ČR od r.2001).
Budoucnost
Od dubna 2015 budou místo AACR2R užívána nová pravidla RDA.[1]
Příklad
Ukázka záznamu v knihovním systému Aleph, ve formátu Marc21. Záhlaví jsou zvýrazněná barevně.
|