Speciální pedagogika: Porovnání verzí
| Řádek 55: | Řádek 55: | ||
Další oblastí je oblast výchovy a vzdělání osob mimořádně nadaných. Někdy je do speciální pedagogiky zahrnována i [[andragogika]], která se zabývá výchovou a vzděláváním dospělých.<ref>POTMĚŠILOVÁ, Petra. ''Speciální pedagogika nejen pro sociální pedagogy''. 1. vyd. Praha: Parta, 2013, 186 s. ISBN 9788073201791.</ref><ref>KOLEKTIV AUTORŮ. ''Základy speciální pedagogiky''. Brno: Institut mezioborových studií Brno, 2003, 214 s.</ref> | Další oblastí je oblast výchovy a vzdělání osob mimořádně nadaných. Někdy je do speciální pedagogiky zahrnována i [[andragogika]], která se zabývá výchovou a vzděláváním dospělých.<ref>POTMĚŠILOVÁ, Petra. ''Speciální pedagogika nejen pro sociální pedagogy''. 1. vyd. Praha: Parta, 2013, 186 s. ISBN 9788073201791.</ref><ref>KOLEKTIV AUTORŮ. ''Základy speciální pedagogiky''. Brno: Institut mezioborových studií Brno, 2003, 214 s.</ref> | ||
| + | == Významné osobnosti == | ||
| + | '''Karel Slavoj Amerling''' - první ředitel Ernestina (zažízení pro slabomyslné v Praze), pedagog se zájmem především o mentálně retardované | ||
| + | |||
| + | '''Josef Zeman''' - první inspektor pro speciální školství po vzniku ČSR, zasloužil se o vydání směrnic a osnov pro speciální školy, zákon o pomocných školách a navrhl zestátnění speciálních škol | ||
| + | |||
| + | '''František Čáda''' - psycholog a profesor UK, organizátor tzv. Čádových sjezdů (pracovní setkání zaměstnanců ve speciálním školství) | ||
| + | |||
| + | '''Karel Helfort''' - psychiatr, nástupce Amerlinga na postu ředitele Ernestia, rozpracoval obor psychopatologie dítěte, je zakladatelem češké dětské psychiatrie a první genetické poradny<ref>KOLEKTIV AUTORŮ. ''Základy speciální pedagogiky''. Brno: Institut mezioborových studií Brno, 2003, 214 s.</ref> | ||
== Poznámky == | == Poznámky == | ||
| Řádek 61: | Řádek 69: | ||
== Použitá literatura == | == Použitá literatura == | ||
| + | |||
| + | POTMĚŠILOVÁ, Petra. ''Speciální pedagogika nejen pro sociální pedagogy''. 1. vyd. Praha: Parta, 2013, 186 s. ISBN 9788073201791. | ||
| + | |||
| + | PRŮCHA, Jan a Tomáš JANÍK. ''Pedagogická encyklopedie''. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 935 s. ISBN 9788073675462. | ||
| + | |||
| + | KOLEKTIV AUTORŮ. ''Základy speciální pedagogiky''. Brno: Institut mezioborových studií Brno, 2003, 214 s. | ||
| + | |||
| + | FISCHER, Slavomil a Jiří ŠKODA. ''Speciální pedagogika: edukace a rozvoj osob se somatickým, psychickým a sociálním znevýhodněním''. Vyd. 1. Praha: Triton, 2008, 205 s. ISBN 9788073870140. | ||
| + | |||
| + | MONATOVÁ, Lili. ''Pedagogika speciální''. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita v Brně, c1994, 199 s. ISBN 8021010096. | ||
Verze z 24. 5. 2014, 09:02
Autor: Tereza Maňáková
Klíčová slova: výchova a vzdělávání, handicap
Synonyma: ---
Související pojmy:
nadřazené - pedagogika
podřazené - psychopedie, somatopedie, logopedie, surdopedie, oftalmopedie ...
Charakteristika
Speciální pedagogika patří mezi významné pedagogické disciplíny. Zaměřuje se na výchovu a vzdělání, na pracovní i společenské uplatnění zdravotně a sociálně znevýhodněných osob, které trpí určitým handicapem a potřebují speciální přístup.
Speciální pedagogika je nejtěsněji spjata s obory obecná pedagogika a didaktika. Mezi další příbuzné obory patří psychologie, patopsychologie, psychopatologie, sociologie, sociální patologie či sociální psychologie.
Cíle speciální pedagogiky
Cílem je maximální rozvoj postiženého jedince, dosažení maximálního stupně socializace a také změna postojů společnosti vůči znevýhodněným osobám.
Renotiérová definuje tři základní cíle speciální pedagogiky:
Humanitní - zaměřen na právo osob s postižením na co možná úplný rozvoj osobnosti a na respektování jejich osobnosti
Výchovný - orientovaný na vhodný způsob výchovy a vzdělávání osob s postižením tak, aby byl umožněn jejich optimální rozvoj.
Ekonomický - vede k právu osob s postižením uplatnit se odpovídajícím způsobem na trhu práce[1]
Historie a současnost
Termín speciální pedagogika poprvé použil v roce 1957 Bohumír Popelář. V ČR ho poprvé použil v roce 1972 speciální pedagog Miloš Sovák. Od roku 1975 se speciální pedagogika dělila na šest oborů, dle typu postižení. V současné době se dělení rozšířilo ještě o další disciplíny.
Současné pojetí speciální pedagogiky se zabývá problémy zdravotně znevýhodněných, handicapovaných, postižených osob nebo jedinců se speciálními potřebami od narození až po stáří.[2]
Dělení podle druhu postižení
Psychopedie – zabývá se výchovou a vzděláváním osob s mentálním postižením. Patří sem vrozená mentální retardace (oligofrenie), získaná mentální retardace (demence), pseudooligofrenie (zdánlivá mentální retardace), stařecká demence
Somatopedie – zabývá se výchovou a vzděláváním osob s tělesným postižením. Patří sem a) vady pohybového aparátu, centrální a periferní obrny, deformace a amputace končetin. b) chronické onemocnění, srdeční choroby, alergie, astma, epilepsie, cukrovka.
Logopedie - zabývá se výchovou a vzděláváním osob s narušenou komunikační schopností. Patří sem poruchy vývoje řeči, poruchy výslovnosti, plynulosti řeči, poruchy rezonance, poruch v důsledku poškození CNS, symptomatické a kombinované poruchy řeči.
Surdopedie - zabývá se výchovou a vzděláváním osob se sluchovým postižením. Patří sem nedoslýchavost, hluchota a ohluchlost.
Oftalmopedie - zabývá se výchovou a vzděláváním osob se zrakovým postižením. Patří sem vady refrakce, barvoslepost, šeroslepost, šilhavost, tupozrakost, slabozrakost, slepota.
Etopedie - zabývá se výchovou a vzděláváním osob s výchovnými problémy. Patří sem asociální, antisociální a asociální chování.
Speciální pedagogika osob s kombinovaným postižením - zabývá se výchovou a vzděláváním osob s kombinací dvou a více postižení.
Speciální pedagogika osob s poruchami učení - zabývá se výchovou a vzděláváním osob se specifickými poruchami učení. Patří sem specifické poruchy učení (dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspinxie), lehká mozková dysfunkce, leváctví, poruchy školní přizpůsobivosti.
Další oblastí je oblast výchovy a vzdělání osob mimořádně nadaných. Někdy je do speciální pedagogiky zahrnována i andragogika, která se zabývá výchovou a vzděláváním dospělých.[3][4]
Významné osobnosti
Karel Slavoj Amerling - první ředitel Ernestina (zažízení pro slabomyslné v Praze), pedagog se zájmem především o mentálně retardované
Josef Zeman - první inspektor pro speciální školství po vzniku ČSR, zasloužil se o vydání směrnic a osnov pro speciální školy, zákon o pomocných školách a navrhl zestátnění speciálních škol
František Čáda - psycholog a profesor UK, organizátor tzv. Čádových sjezdů (pracovní setkání zaměstnanců ve speciálním školství)
Karel Helfort - psychiatr, nástupce Amerlinga na postu ředitele Ernestia, rozpracoval obor psychopatologie dítěte, je zakladatelem češké dětské psychiatrie a první genetické poradny[5]
Poznámky
- ↑ POTMĚŠILOVÁ, Petra. Speciální pedagogika nejen pro sociální pedagogy. 1. vyd. Praha: Parta, 2013, 186 s. ISBN 9788073201791.
- ↑ PRŮCHA, Jan a Tomáš JANÍK. Pedagogická encyklopedie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 935 s. ISBN 9788073675462.
- ↑ POTMĚŠILOVÁ, Petra. Speciální pedagogika nejen pro sociální pedagogy. 1. vyd. Praha: Parta, 2013, 186 s. ISBN 9788073201791.
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Základy speciální pedagogiky. Brno: Institut mezioborových studií Brno, 2003, 214 s.
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Základy speciální pedagogiky. Brno: Institut mezioborových studií Brno, 2003, 214 s.
Použitá literatura
POTMĚŠILOVÁ, Petra. Speciální pedagogika nejen pro sociální pedagogy. 1. vyd. Praha: Parta, 2013, 186 s. ISBN 9788073201791.
PRŮCHA, Jan a Tomáš JANÍK. Pedagogická encyklopedie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 935 s. ISBN 9788073675462.
KOLEKTIV AUTORŮ. Základy speciální pedagogiky. Brno: Institut mezioborových studií Brno, 2003, 214 s.
FISCHER, Slavomil a Jiří ŠKODA. Speciální pedagogika: edukace a rozvoj osob se somatickým, psychickým a sociálním znevýhodněním. Vyd. 1. Praha: Triton, 2008, 205 s. ISBN 9788073870140.
MONATOVÁ, Lili. Pedagogika speciální. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita v Brně, c1994, 199 s. ISBN 8021010096.