Teorie sociálního kapitálu: Porovnání verzí
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
== Teoretické vymezení sociálního kapitálu == | == Teoretické vymezení sociálního kapitálu == | ||
| − | Koncept sociálního kapitálu se poprvé objevuje v 90. letech minulého století. Byl popularizován hned několika vědci z různých oborů a proto se jeho definice může v různých oborech lišit. Jako první jej definoval P. Bourdier. Sociální kapitál je podle něj „„suma aktuálních nebo potencionálních zdrojů, která vychází z vlastnictví trvalé sítě vice či méně institucionalizovaných vztahů a známosti, jinými slovy členství ve skupině, které vybavuje každého člena kolektivně vlastněným kapitálem, tedy různými oprávněními“. | + | Koncept sociálního kapitálu se poprvé objevuje v 90. letech minulého století. Byl popularizován hned několika vědci z různých oborů a proto se jeho definice může v různých oborech lišit. Jako první jej definoval P. Bourdier. Sociální kapitál je podle něj „„suma aktuálních nebo potencionálních zdrojů, která vychází z vlastnictví trvalé sítě vice či méně institucionalizovaných vztahů a známosti, jinými slovy členství ve skupině, které vybavuje každého člena kolektivně vlastněným kapitálem, tedy různými oprávněními“. R. Putnam sociální kapitál považuje za „rysy sociální organizace jako důvěra, normy a sítě, které mohou zlepšit efektivitu fungování společnosti usnadňováním koordinovaných akcí.“ Podobnou definici zastává i J. Coleman. Je zde zřetelný posun směrem ke kolektivnímu pojetí sociálního kapitálu, využívaný zejména v sociologii, ale také v ekonomii a geografii (pro studium regionů a regionálního rozvoje). |
| − | Oproti tomuto | + | Oproti tomuto přístupu stojí definice Nan Lina, který vnímá sociální kapitál jako osobní zdroj jednotlivce. Definuje jej jako „zdroje zakotvené v sociálních sítích jedince, které mohou byt aktivovány skrze vazby v sítích“. Tyto zdroje potom mohou jednotlivci sloužit k dosahování vytyčených cílů. Lidé bohatší na sociální kapitál mají větší šanci, že svých cílů dosáhnou. |
| + | |||
| + | === Typologie === | ||
| + | Vzhledem k množství různých definic a náhledů na tuto teorii je možné různé druhy sociální kapitálu rozdělit podle druhů a vytvořit tak typologii forem sociálního kapitálu : | ||
| + | |||
| + | a) Individuální × kolektivní: rozlišuje sociální kapitál podle toho, komu přináší zisk (komunitě × jednotlivci). | ||
| + | b) Svazující: spočívá v silných vazbách mezi jednotlivci (rodinné svazky, blízcí přátelé). | ||
| + | Přemosťující: jeho jádrem jsou slabé vazby mezi jednotlivci (obchodní partneři). | ||
| + | Spojující: spojený s jedinci, kteří mají určité společenské postavení. Vazba na ně může být pro „níže postavené“ přínosná, protože jim umožní využívat jisté výhody spojené s tímto druhem sociálního kapitálu. | ||
| + | Korporační: spojený se sociálním kapitálem uvnitř skupin, např. dobrovolnické organizace, ale i politické strany a odbory. | ||
| + | c) Strukturální × kognitivní: spojený se sociálními organizacemi (např. pravidla, role, …) × spojený s atributy udržovanými kulturou (hodnoty, normy, postoje) | ||
| + | d) Občanský × vládní: popisuje fungování politického prostředí, kde se vládní stabilita odvíjí od stability sociální a naopak. | ||
| + | |||
| + | |||
=== Metodologie === | === Metodologie === | ||
Verze z 22. 10. 2013, 16:13
Úvod
Teoretické vymezení sociálního kapitálu
Koncept sociálního kapitálu se poprvé objevuje v 90. letech minulého století. Byl popularizován hned několika vědci z různých oborů a proto se jeho definice může v různých oborech lišit. Jako první jej definoval P. Bourdier. Sociální kapitál je podle něj „„suma aktuálních nebo potencionálních zdrojů, která vychází z vlastnictví trvalé sítě vice či méně institucionalizovaných vztahů a známosti, jinými slovy členství ve skupině, které vybavuje každého člena kolektivně vlastněným kapitálem, tedy různými oprávněními“. R. Putnam sociální kapitál považuje za „rysy sociální organizace jako důvěra, normy a sítě, které mohou zlepšit efektivitu fungování společnosti usnadňováním koordinovaných akcí.“ Podobnou definici zastává i J. Coleman. Je zde zřetelný posun směrem ke kolektivnímu pojetí sociálního kapitálu, využívaný zejména v sociologii, ale také v ekonomii a geografii (pro studium regionů a regionálního rozvoje).
Oproti tomuto přístupu stojí definice Nan Lina, který vnímá sociální kapitál jako osobní zdroj jednotlivce. Definuje jej jako „zdroje zakotvené v sociálních sítích jedince, které mohou byt aktivovány skrze vazby v sítích“. Tyto zdroje potom mohou jednotlivci sloužit k dosahování vytyčených cílů. Lidé bohatší na sociální kapitál mají větší šanci, že svých cílů dosáhnou.
Typologie
Vzhledem k množství různých definic a náhledů na tuto teorii je možné různé druhy sociální kapitálu rozdělit podle druhů a vytvořit tak typologii forem sociálního kapitálu :
a) Individuální × kolektivní: rozlišuje sociální kapitál podle toho, komu přináší zisk (komunitě × jednotlivci). b) Svazující: spočívá v silných vazbách mezi jednotlivci (rodinné svazky, blízcí přátelé). Přemosťující: jeho jádrem jsou slabé vazby mezi jednotlivci (obchodní partneři). Spojující: spojený s jedinci, kteří mají určité společenské postavení. Vazba na ně může být pro „níže postavené“ přínosná, protože jim umožní využívat jisté výhody spojené s tímto druhem sociálního kapitálu. Korporační: spojený se sociálním kapitálem uvnitř skupin, např. dobrovolnické organizace, ale i politické strany a odbory. c) Strukturální × kognitivní: spojený se sociálními organizacemi (např. pravidla, role, …) × spojený s atributy udržovanými kulturou (hodnoty, normy, postoje) d) Občanský × vládní: popisuje fungování politického prostředí, kde se vládní stabilita odvíjí od stability sociální a naopak.
