Zdrojový kód: Porovnání verzí
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
= Charakteristika = | = Charakteristika = | ||
| − | Zdrojový kód (z angl. source code) je zápis textu určitého programu v programovacím jazyce. Dle použitého jazyka, který může mít vyšší úroveň (Ada, Basic, C, C#, Pascal, Java atd.), nebo nižší úroveň (assemblery). Zdrojový kód se vždy překládá kompilátorem, assemblerem či překladačem do strojového kódu. Tento program se nachází v binární soustavě a může být přečten procesorem. Různé typy procesorů používají různé typy strojových kódů. <ref | + | Zdrojový kód (z angl. source code) je zápis textu určitého programu v programovacím jazyce. Dle použitého jazyka, který může mít vyšší úroveň (Ada, Basic, C, C#, Pascal, Java atd.), nebo nižší úroveň (assemblery). Zdrojový kód se vždy překládá kompilátorem, assemblerem či překladačem do strojového kódu. Tento program se nachází v binární soustavě a může být přečten procesorem. Různé typy procesorů používají různé typy strojových kódů. <ref> WINKLER, Peter. ''Velký počítačový lexikon: Co je co ve světě počítačů''. 2009. ISBN 978-80-251-2331-7. </ref> |
'''Ukázka zdrojového kodu programovacího jazyka C''' <br> | '''Ukázka zdrojového kodu programovacího jazyka C''' <br> | ||
| Řádek 41: | Řádek 41: | ||
Historie otevřeného zdrojového kódu začíná v 80. letech, kdy byl nadací Free Software Foundation (FSF) vytvořen projekt GNU, který měl sloužit jako alternativa k vývoji softwaru. Pojem GNU je akronym a znamená "GNU není Unix". GNU mělo poskytovat uživatelům svobodný software, který by je neomezoval v jeho používání. Každý uživatel tohoto softwaru může získat jeho zdrojový kód a pokud bude dodržovat jeho licenci, tak s ním může zacházet dle vlastního uvážení. Proti nadaci FSF vznikla iniciativa Open Source Initiative (OSI). Této iniciativě jde o to, aby byl zdrojový kód dostupný, aby byly přes tvořeny lepší aplikace, a hlavně aby bylo možné nalézt chyby v programech.<ref> KOLEKTIV AUTORŮ. ''Ubuntu: Praktická příručka uživatele Linux''. 2008. ISBN 978-80-251-1900-6 </ref> | Historie otevřeného zdrojového kódu začíná v 80. letech, kdy byl nadací Free Software Foundation (FSF) vytvořen projekt GNU, který měl sloužit jako alternativa k vývoji softwaru. Pojem GNU je akronym a znamená "GNU není Unix". GNU mělo poskytovat uživatelům svobodný software, který by je neomezoval v jeho používání. Každý uživatel tohoto softwaru může získat jeho zdrojový kód a pokud bude dodržovat jeho licenci, tak s ním může zacházet dle vlastního uvážení. Proti nadaci FSF vznikla iniciativa Open Source Initiative (OSI). Této iniciativě jde o to, aby byl zdrojový kód dostupný, aby byly přes tvořeny lepší aplikace, a hlavně aby bylo možné nalézt chyby v programech.<ref> KOLEKTIV AUTORŮ. ''Ubuntu: Praktická příručka uživatele Linux''. 2008. ISBN 978-80-251-1900-6 </ref> | ||
| − | + | Pro opravu chyb ve zdrojových kódech se používají patche (záplaty), které se zasílají původním tvůrcům. Záplaty vznikají tím, že se vygeneruje soubor patche programem diff. Ten umožňuje používat různé formáty. <br> <ref> JELÍNEK, Lukáš. ''Jádro systému Linux: Kompletní průvodce programátora''. 2008. ISBN 978-80-251-2084-2. </ref> | |
Verze z 12. 6. 2013, 20:22
Autor: Renáta Šajnarová
Klíčová slova: zdrojový kód, otevřený zdrojový kód
Nadřazená slova: zdrojový kód, strojový kód, otevřený zdrojový kód
Podřazená slova: jazyky nižší úrovně, jazyky vyšší úrovně, překladač, kompilátor
Charakteristika
Zdrojový kód (z angl. source code) je zápis textu určitého programu v programovacím jazyce. Dle použitého jazyka, který může mít vyšší úroveň (Ada, Basic, C, C#, Pascal, Java atd.), nebo nižší úroveň (assemblery). Zdrojový kód se vždy překládá kompilátorem, assemblerem či překladačem do strojového kódu. Tento program se nachází v binární soustavě a může být přečten procesorem. Různé typy procesorů používají různé typy strojových kódů. [1]
Ukázka zdrojového kodu programovacího jazyka C
using namespace std; // prostor jmen
cout << "Ahoj světe! " << endl; return 0;
Pojmy spjaté se zdrojovým kódem
Assemblery - jazyky nižší úrovně, které jsou silně spjaty se strojovým jazykem. Místo fyzických adres se používají symbolické adresy. Strojové povely se zadávají skrz mnemoniksy (zkratky z písem).
Jazyky nižší úrovně - tyto jazyky se od sebe liší svou syntaxí a klíčovými slovy.
Překladač - překládá zdrojový kód programovacího jazyka do strojového kódu. V širším pojetí se zde překládá počítačový jazyk do dvojkové soustavy. Každý programovací jazyk má svůj překladač.
Kompilátor - načítá text ze zdrojového souboru a překládá jej do formy lehce spustitelného programu.
Kompilace má tři fáze :
1, slovníkovou analýzu, která se zaměřuje na klíčová slova ve zdrojovém kódu
2, sémantickou analýzu, kde se kontroluje platnost instrukcí
3, generaci kódu, kde se hodnotí datové struktury z analýz do strojových instrukcí
[2]
Otevřený zdrojový kód
Historie otevřeného zdrojového kódu začíná v 80. letech, kdy byl nadací Free Software Foundation (FSF) vytvořen projekt GNU, který měl sloužit jako alternativa k vývoji softwaru. Pojem GNU je akronym a znamená "GNU není Unix". GNU mělo poskytovat uživatelům svobodný software, který by je neomezoval v jeho používání. Každý uživatel tohoto softwaru může získat jeho zdrojový kód a pokud bude dodržovat jeho licenci, tak s ním může zacházet dle vlastního uvážení. Proti nadaci FSF vznikla iniciativa Open Source Initiative (OSI). Této iniciativě jde o to, aby byl zdrojový kód dostupný, aby byly přes tvořeny lepší aplikace, a hlavně aby bylo možné nalézt chyby v programech.[3]
Pro opravu chyb ve zdrojových kódech se používají patche (záplaty), které se zasílají původním tvůrcům. Záplaty vznikají tím, že se vygeneruje soubor patche programem diff. Ten umožňuje používat různé formáty.
[4]
Použitá literatura
- ↑ WINKLER, Peter. Velký počítačový lexikon: Co je co ve světě počítačů. 2009. ISBN 978-80-251-2331-7.
- ↑ WINKLER, Peter. Velký počítačový lexikon: Co je co ve světě počítačů. 2009. ISBN 978-80-251-2331-7.
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Ubuntu: Praktická příručka uživatele Linux. 2008. ISBN 978-80-251-1900-6
- ↑ JELÍNEK, Lukáš. Jádro systému Linux: Kompletní průvodce programátora. 2008. ISBN 978-80-251-2084-2.
