Corporate Culture: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
Řádek 19: Řádek 19:
  
 
Kulturu můžeme rozčlenit do několika úrovní. I. Brooks rozlišuje:
 
Kulturu můžeme rozčlenit do několika úrovní. I. Brooks rozlišuje:
*nadnárodní kultura (znaky společné pro mnoho zemí a států)</br>
+
*nadnárodní kultura (znaky společné pro mnoho zemí a států)
 
*národní kultura
 
*národní kultura
 
*pracovní kultura (pravidla chování pracovního sektoru)
 
*pracovní kultura (pravidla chování pracovního sektoru)
Řádek 37: Řádek 37:
  
 
*Koncepce vycházející z antropologického hlediska podle Kluckhohna a Strodtbecka.
 
*Koncepce vycházející z antropologického hlediska podle Kluckhohna a Strodtbecka.
Jedná se o kulturní profil z hlediska zařazení hodnot do šesti základních zaměření na svět.
+
Jedná se o kulturní profil z hlediska zařazení hodnot do šesti základních zaměření na svět.<br>
1. povaha jednotlivců
+
1. povaha jednotlivců<br>
 
2. vztah člověka k jeho prostředí
 
2. vztah člověka k jeho prostředí
 
3. vztah člověka k jiným lidem
 
3. vztah člověka k jiným lidem

Verze z 26. 12. 2011, 16:37

Autor: Eva Šteinigerová

Klíčová slova:

Synonyma: organizační kultura, firemní kultura, podniková kultura

Související pojmy:

nadřazené - kultura, národní kultura

podřazené - kultura bezpečnosti

Kultura

Pojem kultura vychází z latinského slova colere, které nese význam vzdělávat, pěstovat a původně se používalo v oblasti zemědělství. Nárůst užívání tohoto pojmu v dnešním smyslu slova začíná na počátku 20. století, a to zejména v anglosaských zemích. V širším pojetí pro nás dnes kultura představuje vše, co je spjato s lidskou činností v materiální nebo duchovní rovině. V užším pojetí rozumíme kulturou zvyklosti, symboly, normy, rituály, hodnoty, které nacházejí uplatnění v chování členů daného společenství.

McGregor definuje kulturu jako: „soubor naučeného chování, sbírka názorů, zvyků a tradic, které jsou společné dané skupině lidí“. Podle G. Hofstedeho a G. J. Hofstedeho jde o „kolektivní naprogramování mysli, které odlišuje příslušníky jedné skupiny nebo kategorie lidí od druhých“.

Kulturu můžeme rozčlenit do několika úrovní. I. Brooks rozlišuje:

  • nadnárodní kultura (znaky společné pro mnoho zemí a států)
  • národní kultura
  • pracovní kultura (pravidla chování pracovního sektoru)
  • organizační a společenská kultura (kultura na úrovni konkrétní organizace, podniku, firmy)
  • profesní kultura (společné znaky zaměstnanců jedné profese)
  • subkultura

Členění kultury podle G. Hofstedeho a G. J. Hofstedeho:

  • národní úroveň
  • úroveň regionální, národnostní, náboženské nebo jazykové příslušnosti
  • úroveň rodu - pohlaví
  • úroveň generace
  • úroveň sociální třídy
  • úroveň kultury organizace, útvarů, spolků či odborů

Podniková kultura je tedy jednou složkou kultury jako celku. Utváří se na základě národní kultury prostřednictvím pracovní oblasti. Existuje několik koncepcí národní kultury s ohledem na pracovní sféru.

  • Koncepce vycházející z antropologického hlediska podle Kluckhohna a Strodtbecka.

Jedná se o kulturní profil z hlediska zařazení hodnot do šesti základních zaměření na svět.
1. povaha jednotlivců
2. vztah člověka k jeho prostředí 3. vztah člověka k jiným lidem 4. povaha lidské činnosti 5. časovy aspekt lidské činnosti 6. prostorový aspekt lidské činnosti

  • Přístup A. Laurenta, který shledává ve všeobecně přijímaných názorech manažerů v zemi výsledek faktorů národní kultury.

1. postoj manažerů k hierarchii 2. ochota k vytváření obchvatů v hierarchii v organizaci 3. vztahy manažerů s podřízenými 4. význam manažerů ve společnosti

  • G. Hofstede a J. G. Hofstede hovoří o pěti kulturních aspektech.

1. vzdálenost moci (společenský odstup mezi lidmi nestejné společenské vrstvy) 2. individualismus / kolektivismus /závislost jedince na skupině, přebírání iniciativy) 3. maskulinita / femininita (míra převládání mužských či ženských hodnot) 4. vyhýbání se nejistotě 5. dlouhodobá / krátkodobá orientace (vytrvalost, šetrnost, plnění společenských závazků)

  • F. Trompenaarse určil takových kulturních aspektů sedm.

1. univerzalismus / partikularismus 2. kolektivismus / individualismus 3. emoční / neutrální hodnoty 4. konkrétní / nejasné vztahy 5. dosahující / přisuzovaný status 6. čas jako posloupnost / čas jako synchronizace 7. vnější / vnitřní orientace