Samuel Clement Bradford: Porovnání verzí
| Řádek 25: | Řádek 25: | ||
,,Bradfordův zákon rozptylu (distribuce publikací) – popisuje rozložení dokumentů (nejčastěji časopisů) ve specifických disciplínách či v určité tématice. Bradford zjistil, že pokud bude provádět rešerši článků k určitému tématu, najde několik časopisů, které se tématu věnují zcela, několik částečně, několik se mu věnují příležitostně. První časopisy tvoří jádro, další mezikruží kolem jádra. Po sečtení článků v jádře uspořádal časopisy v mezikruží tak, aby obsahovaly stejný počet článků jako časopisy v jádře.<br/>Zákon tvrdí, že v jádře bude X časopisů, v 1. mezikruží n<sup>2</sup>X časopisů, v 2. mezikruží n<sup>3</sup>X časopisů atd.<br/>Tedy '''X : Y : Z = X : n<sup>2</sup>X : n<sup>3</sup>X = 1 : n : n<sup>2</sup>'''<br/>Bradford dále experimentálně zjistil, že číslo, kterým je třeba násobit počet časopisů je konstanta: n = 5" | ,,Bradfordův zákon rozptylu (distribuce publikací) – popisuje rozložení dokumentů (nejčastěji časopisů) ve specifických disciplínách či v určité tématice. Bradford zjistil, že pokud bude provádět rešerši článků k určitému tématu, najde několik časopisů, které se tématu věnují zcela, několik částečně, několik se mu věnují příležitostně. První časopisy tvoří jádro, další mezikruží kolem jádra. Po sečtení článků v jádře uspořádal časopisy v mezikruží tak, aby obsahovaly stejný počet článků jako časopisy v jádře.<br/>Zákon tvrdí, že v jádře bude X časopisů, v 1. mezikruží n<sup>2</sup>X časopisů, v 2. mezikruží n<sup>3</sup>X časopisů atd.<br/>Tedy '''X : Y : Z = X : n<sup>2</sup>X : n<sup>3</sup>X = 1 : n : n<sup>2</sup>'''<br/>Bradford dále experimentálně zjistil, že číslo, kterým je třeba násobit počet časopisů je konstanta: n = 5" | ||
| − | Tento zákon ovlivňuje | + | Tento zákon ovlivňuje [[Bibliometrie|bibliometrii]] a citační analýzu vědeckých publikací. Zákon je používán např. při hodnocení informačních pramenů v jednotlivých oborech, při určení poločasu stárnutí toku informací, při návrhu designu ekonomičtějších informačních systémů, při predikcích publikačních trendů. |
Verze z 20. 5. 2013, 19:31
(10. 1. 1878–13. 11. 1948) byl britský matematik, knihovník a informační vědec, propagátor Mezinárodního desetinného třídění, jeden ze zakladatelů bibliometrie. Výsledky studia rozložení článků v odborných časopisech zobecnil v tzv. Bradfordův zákon rozptylu.
Život
Bradford se narodil 10. 1. 1878 v Londýně obchodnímu úředníkovi S. J. Bradfordovi a jeho ženě K. L. Lipscombe. Po ukončení studia na večerní škole se stal chemikem. V roce 1899 začal pracovat v Muzeu vědy a vědecké knihovně (Science Museum Library) v South Kensington. Zpočátku pracoval jak na sbírkách v mzeu, tak v knihovně (jen během války byl přeložen k National Physical Laboratory, na oddělení válečné chemie). V muzeum vědy byl jeho výzkum zaměřen na teorii rozpouštění a vlastnosti koloidů. Za tuto práci získal titul Dsc. (doktor věd). Nicméně, dominantní místo v profesním životě Bradforda zaujímají aktivity a práce v oblasti knihovnictví. A právě díky ním se stal uznávaným a známým. Dokázal shromáždit jednu z největších sbírek vědecké literatury v Evropě. V roce 1906 se oženil s Corou Mabel, dcerou výrobního agenta Waltera Monneryho, manželství zůstalo bezdětné. Největší zálibou Bradforda bylo šlechtění růží. V důchodu publikoval knihu věnovanou této problematice. Kolegové na něj vzpomínají jako na malého, vždy perfektně oblečeného muže s růží v klopě v době kvetení. Bradford zemřel doma, ve Wimbledonu, 13. listopadu 1948.
Práce
Mezinárodní desetinné třídění
Již na počátku kariéry Bradford zjistil, že rychlý rozvoj vědecké literatury způsobuje problémy při vyhledávání relevantních informací. Usoudil, že pro přesné vyhledávání bude nejpřínosnějším zavedení co možná nejdetailnějšího roztřídění záznamu. V tomto způsobu třídění záznamů spatřoval potenciál, kterého využili Henri La Fontaine a Paul Otlet, jež vytvořili pro obsahové roztřídění záznamů Mezinárodní desetinné třídění MDT. Bradford se stal jedním z nejvýznamnějších propagátorů a podporovatelů tohoto systému. Příležitost představit a zavést tento systém měl po první světové válce. V roce 1922 byl jmenován asistentem správce muzea. O tři roky později, po odchodu stávajícího vedoucího do důchodu, se ual funkce vedoucího knihovny a v roce 1930 byl povýšen do funkce správce Science Museum. V tomto období Bradford přišel do úzkého kontaktu s profesorem A. F. C. Pollardem z Imperial College ( Královské univerzity). Jejich debata vedla v roce 1927 k založení Britské společnosti pro mezinárodní bibliografii. Bradfordova vedoucí role ve společnosti vedla k jejímu mezinárodnímu zapojení a Bradford se stal celoživotním zastáncem Mezinárodní federace pro dokumentaci se sídlem v Haagu.
Bradfordův zákon rozptylu
Jeho zájem o problematiku získávání informací vedl k tomu, že začal pozorně prozkoumávat rejstříky a anotace v oblasti vědecké literatury. A tak ve 30-tých letech 20 stol. studoval, jakým způsobem jsou vědecké články, jež se věnují určitému tématu, rozptýleny v řadě různých časopisů. Na základě výsledků výzkumu Bradford fomuloval zákon rozptylu, který se stal jedním ze základních pojmů informatiky.
,,Bradfordův zákon rozptylu (distribuce publikací) – popisuje rozložení dokumentů (nejčastěji časopisů) ve specifických disciplínách či v určité tématice. Bradford zjistil, že pokud bude provádět rešerši článků k určitému tématu, najde několik časopisů, které se tématu věnují zcela, několik částečně, několik se mu věnují příležitostně. První časopisy tvoří jádro, další mezikruží kolem jádra. Po sečtení článků v jádře uspořádal časopisy v mezikruží tak, aby obsahovaly stejný počet článků jako časopisy v jádře.
Zákon tvrdí, že v jádře bude X časopisů, v 1. mezikruží n2X časopisů, v 2. mezikruží n3X časopisů atd.
Tedy X : Y : Z = X : n2X : n3X = 1 : n : n2
Bradford dále experimentálně zjistil, že číslo, kterým je třeba násobit počet časopisů je konstanta: n = 5"
Tento zákon ovlivňuje bibliometrii a citační analýzu vědeckých publikací. Zákon je používán např. při hodnocení informačních pramenů v jednotlivých oborech, při určení poločasu stárnutí toku informací, při návrhu designu ekonomičtějších informačních systémů, při predikcích publikačních trendů.
Dílo
