Mediální komunikace: Porovnání verzí
| Řádek 20: | Řádek 20: | ||
<ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref> | <ref name="POSPÍŠIL">POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.</ref> | ||
| − | == | + | == Proces mediální komunikace a jeho složky == |
| − | Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají. | + | Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají. |
Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu [[mediální gramotnost|mediální gramotnosti]]. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref> | Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu [[mediální gramotnost|mediální gramotnosti]]. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref> | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
== Modely komunikace prostřednictvím médií == | == Modely komunikace prostřednictvím médií == | ||
Verze z 19. 5. 2013, 20:02
Autor: Doupovcová Jana
Klíčová slova: mediální komunikace, média
Související pojmy:
nadřazené: komunikace, média
podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost
Charakteristika
"Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín."[1] Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme získávat poznatky a znalosti z různých médií, umět vybrat si vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“ [2] Studiem médií si jedinec, skupina nebo celá společnost zvyšuje možnost kontroly nad tím, jaké interpretace světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot média nabízejí. Technické prostředky jako třeba tisk nebo distribuční sítě využívají mediální komunikaci mimo jiné i k tomu, aby zvětšila rozsah svého působení.[1] Poskytování informací veřejnosti nebo vlastní sebeprezentace skrze média je dnes velmi rozšířenou a běžnou praxí. Aby tato praxe byla efektivní, je nutné udržovat s médii dlouhodobě příhodné vztahy. To je náplní práce oborů Public Relations a Media Relations. [3]
Proces mediální komunikace a jeho složky
Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. Když nějaké médium komunikuje se svým publikem, probíhá proces mediální komunikace.Média a mediální komunikace neodmyslitelně patří k součástem života společnosti. Dokáží vytvořit a formovat to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň mohou být hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostávají. Média dokáží ovlivnit jednání i uvažování lidí. Studiem médií si však může jedinec zvyšovat základní výbavu pro úspěšnou a plnohodnotnou účast v mediální komunikaci a tím také zvýšit kvalitu mediální gramotnosti. Média se stávají velmi významnými komunikátory, kteří vlastně nemají konkurenci v žádné jiné instituci, hlavně díky schopnosti oslovit obrovské množství příjemců.[1]
Modely komunikace prostřednictvím médií
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.
• Přenosový model vysvětluje proces komunikace z pohledu produkce sdělení. V přenosovém modelu zdroj pojme úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Odešle ho jako signál za pomocí nějakého vysílače určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijatý signál přijme přijímačem, dekóduje a sdělení interpretuje. Reakcí příjemce na přijaté sdělení je pro podavatele zpětná vazba.[1]
• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“[1]
Typy komunikačních médií
Primární – soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)
Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)[2]
Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální
1) Podavatel mediovaného sdělení nemá s příjemci přímý nebo hmatatelný kontakt a nevidí jejich reakce.
2) Mediální komunikaci zajišťují speciální výrobní a distribuční technologie.
3) Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.[4]
4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“ [4]
Poznámky
• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.
• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.
• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.
• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.
• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.
Použitá literatura
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6
- ↑ 2,0 2,1 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.
- ↑ POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Jak na média. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011, 119 s. ISBN 978-80-7402-071-1.
- ↑ 4,0 4,1 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.
