Primární emoce

Primární emoce

Autor: Michaela Horáková

Klíčová slova: primární emoce, emoce, psychologie

Synonyma: základní emoce, nižší emoce, vrozené emoce

Související pojmy:

 nadřazené– emoce, afektivní jevy, emoční epizody

 podřazené- strach, úzkost, hněv (zlost), radost, smutek, odpor, překvapení

Emoce

 Emoce nás doprovází v každodenním životě a spojujeme si je s city, náladami, afekty apod. Slovo emoce pochází z latinského slova „motio“, což znamená pohyb. Definice pojmu emoce je ale velmi problematická, protože o přesném významu se psychologové i filozofové přou již déle než sto let. Proto v různých slovnících narazíme na různé pojmy. Namátkou jsem vybrala pár příkladů:

1. Emoce vyjadřují subjektivní stav k předmětům a jevům objektivní reality i k sobě samému, který je prožíván v široké škále od významně kladných, přes neutrální, až k výrazně záporným pocitům; provázejí veškeré lidské chování a činnost.

2. Emoce jsou velmi komplexní jevy, jejichž charakteristickým rysem je jejich velká citlivost a proměnlivost.

3. Komplexní citový stav doprovázený charakteristickými motorickými a žlázovými aktivitami; afektivní stav, který je důsledkem překážky nebo oddálení instinktivní akce; dezorganizovaná odpověď organismu.

Existuje různé dělení emocí např. podle intenzity trvání anebo na emoce základní (primární a odvozené (sekundární).

 

Primární emoce

 Podle odborníků se mezi primární emoce ředí ty, které jsou základní. Z nich jsou pak odvozeny emoce sekundární (komplexní, vyšší nebo sociální). Primární emoce jsou pravděpodobně vrození a všeobecné (každý člověk, ať žije v jakékoliv části světa, je prožívá a vyjadřuje stejně). Primární emoce většinou vznikají jako odezvy na určité životně důležité situace. Oproti tomu sekundární vznikají hlavně v rámci vztahů k druhým lidem nebo k sobě samému. Jedním z prvních, kdo definoval základní emoce, byl J. B. Watson, který předpokládal, že lidé mají tři vrozené emoce-strach, zuřivost a potěšení. Naproti tomu Tomkins dospěl k závěru, že existuje devět primárních emocí – zájem, radost, překvapení, úzkost, zahanbení, strach, hněv, hnus a odpor. Dalšími teoretiky bal byli Cannon, Ekman, Oatley, Buck a nebo Pluthik. Každá z teorií byla do velké míry ovlivněna empirickou podstatou.

 

Psychoevoluční teorie emocí

 Autorem této teorie je Robert Plutchik a poprvé byla popsána v roce 1958. Podle Plutchika jsou emoce založeny na našich znalostech prostředí a představují komplexní řetězec událostí. Plutchik vymezil osm základních emocí- děs, úžas, zármutek, zhnusení, zuřivost, ostražitá bdělost, extáze, zbožnění. Ve své teorii bere v potaz i intenzitu emocí, např. děs, strach, obava. Pak i strach anebo obava jsou stejně tak primární emocí jako děs.

 

Pojetí primárních emocí podle P.  Ekmana a W. Friesena

 Tito dva vědci v podstatě navázali na Darvinovu práci „Výraz emocí u člověka a zvířat“, na které postavil svou teorii i Tomkins. Tito psychologové zkoumaly členy izolovaného kmene Fori, který žije v oblasti Nové Guinei. Ekmen s Friesenem chtěli zjistit, zda jsou členové kmene schopni určit výraz emocí u obyvatel vyspělých zemí stejně dobře jako mezi sebou. Podle fotografií měli rozpoznávat emoce. Ten samý pokus později vyzkoušeli př. v Japonsku, USA, Brazílii, Chile… Na konec dle svých výzkumů vyčlenili, tyto primární emoce: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení.

 

Emoce, které by se na základě těchto teorií daly hodnotit, jako primární jsou: strach, úzkost, hněv (zlost), radost, smutek, odpor a překvapení.

Použitá literatura

• STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 227 s. ISBN 80-717-8553-9.
• GILLERNOVÁ, Ilona. Slovník základních pojmů z psychologie. Vyd. 1. Praha: Fortuna, 2000, 79 s. ISBN 80-716-8683-2.
• NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, 335 s. ISBN 80-200-0763-6.