Kolektivní licenční smlouva: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
(Založena nová stránka: je dohoda, kterou kolektivní správce autorských práv a uživatel licence, přičemž jsou stanoveny podmínky užití autorského díla. == Kolektivní správa autors...)
 
Řádek 23: Řádek 23:
 
== Přehled kolektivních správců autorských práv v ČR ==  
 
== Přehled kolektivních správců autorských práv v ČR ==  
  
[http://www.dilia.cz/ DILIA], divadelní, literární, audiovizuální agentura
+
[http://www.dilia.cz/ DILIA], divadelní, literární, audiovizuální agentura,
  
[http://www.osa.cz/ OSA],Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním
+
[http://www.osa.cz/ OSA],Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním,
  
[http://www.ooas.cz/ OOA-S], Ochranná organizace autorská -- Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl
+
[http://www.ooas.cz/ OOA-S], Ochranná organizace autorská -- Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl,
  
[http://www.gestor.cz/ Občanské sdružení Gestor], ochranný svaz autorský
+
[http://www.gestor.cz/ Občanské sdružení Gestor], ochranný svaz autorský,
  
[http://www.oaza.cz/ OAZA], Ochranná asociace zvukařů - autorů,<ref>http://www.mkcr.cz/autorske-pravo/kolektivni-sprava/default.htm</ref>
+
[http://www.oaza.cz/ OAZA], Ochranná asociace zvukařů - autorů.<ref>http://www.mkcr.cz/autorske-pravo/kolektivni-sprava/default.htm</ref>
  
  

Verze z 19. 5. 2013, 00:15

je dohoda, kterou kolektivní správce autorských práv a uživatel licence, přičemž jsou stanoveny podmínky užití autorského díla.


Kolektivní správa autorských práv

Institut kolektivní správy má počátek ve Francii, kde v roce 1850 vznikl první kolektivní správce. V roce 1882 v Itálii, 1902 v Německu a v roce 1926 v USA. První československý kolektivní správce práv – Ochranný svaz autorský – vznikl v roce 1919.[1]

Kolektivní správce působí jako prostředník mezi autorem a uživatelem licence. Autor svěří kolektivnímu správci právo uzavírat licenční smlouvy na jeho díla, ten vykonává potřebné administrativní úkony a autorovi vyplácí honorář. Uživatel licence má jednáním s kolektivním správcem možnost získat současně jedním úkonem licenci na velké množství děl. Kolektivní správu autorských práv řeší § 95 – 105 zákona č. 121/2000 Sb. (autorský zákon) [2]

Kolektivním správcem je právnická osoba, hospodařící neziskově, sdružující nositele práv. Oprávnění k výkonu kolektivní správy uděluje na základě písemné žádosti Ministerstvo kultury ČR. Kolektivní správci mají zákonnou povinnost vůči nositelům práv, uživatelům a ministerstvu kultury. Povinně jsou kolektivně spravovaná práva na odměnu za:

  • užití uměleckého výkonu, zaznamenaného na zvukový záznam vyjma osobní potřebu
  • užití zvukového záznamu vyjma osobní potřebu
  • zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu na podkladě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu
  • zhotovení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu fyzické osoby nebo pro vnitřní potřebu právnické osoby
  • opětovný prodej originálu díla uměleckého
  • půjčování originálu nebo rozmnoženiny vydaného díla.[3]

Kolektivní správu nelze vykonávat v případě databází, dále televizního a rozhlasového vysílání. [4]


Přehled kolektivních správců autorských práv v ČR

DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura,

OSA,Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním,

OOA-S, Ochranná organizace autorská -- Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl,

Občanské sdružení Gestor, ochranný svaz autorský,

OAZA, Ochranná asociace zvukařů - autorů.[5]


Licenční smlouvy českých knihoven

Na základě kolektivní licenční smlouvy ze dne 2. 1. 2004 s dodatkem ze dne 3. 7. 2006 o půjčování zvukových záznamů, zachycujících autorská díla, umělecké výkony výkonných umělců a jiné zvuky, uzavřené mezi kolektivními správci OSA, DILIA a INTERGRAM a Národní knihovnou ČR mohou knihovny zapsané v evidenci knihoven MK ČR absenčně půjčovat výše uvedené zvukové záznamy. [6]

V souladu s ustanovením AZ o nedivadelním (živém) provozování děl uzavřely agentura DILIA a Národní knihovna ČR 31. 10. 2006 hromadnou smlouvu o veřejném čtení.[7] Za veřejné se nepovažuje čtení, které se uskuteční v rámci spolupráce se školami jako součást vyučování a čtení pro zdravotně postižené osoby.

Licence k tzv. elektronickému dodávání dokumentů, tj. zpřístupňování autorského díla včetně zhotovení rozmnoženiny zveřejněného díla, je řešena smlouvou, kterou uzavřely DILIA Národní knihovna ČR.[8]


Poznámky