Uživatel:JanaLanova: Porovnání verzí
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| + | Blended learning je specifická forma či proces vzdělávání, která kombinuje prezenční formu výuky s elektronickými a webovými aplikacemi (zejména s [[e-learning]]em) s cílem potlačit jejich nevýhody a dosáhnout synergie výhod plynoucích z obou přístupů.<ref name="duchek"/>. Poskytuje efektivní příležitosti k učení, který vyhovují vzdělávacím potřebám a stylům učení jednotlivců. Anglický termín se nepřekládá, českými ekvivalenty by mohly být kombinovaná výuka či smíšené učení.<ref name="prucha"/> Označuje se rovněž jako b-learning.<ref name="duchek"/> | ||
| + | |||
'''Definice''' | '''Definice''' | ||
| − | Blended learning je | + | Podobně jako v případě e-learningu najdeme problém v definování samotného pojmu. Existuje velké množství autorských přístupů, vymezení ovlivňuje rychlý vývoj informačních a komunikačních technologií. Definice proto bývají nejednoznačné a mnohotvárné. Převažuje pojetí, kde dominantní roli hraje spojení ICT a tradiční výuky. Vyskytují se rovněž koncepce, kde technologie nepřevažují a důraz je kladen na kombinaci pedagogických přístupů ([[konstruktivismus]], [[behaviorismus]], [[kognitivismus]]), případně na propojování teorie s praxí.<ref name="duchek"/> |
| + | |||
| + | Blended learning vychází z filozofie, která je založená na tom, že učení je nepřetržitý, vyvíjející se komplexní fenomén.<ref name="vesela"/> Koncept předpokládá, že si člověk rád vybírá a kombinuje různá média, metody a způsoby získávání znalostí a dovedností.<ref>CARMAN, J.: Blended learning design – Five key ingredients [online], článek na webu firmy Agilant Learning, 2005. [cit. 2013-05-15]. Dostupné z: http://www.agilantlearning.com/pdf/Blended%20Learning%20Design.pdf, S. 2.</ref> Proces učení se posouvá od učitele k učícímu se a jeho motivaci. Blended learning se soustředí se na zvyšování motivace, osobní zainteresovanost, samořízení získávání vědomostí a schopností a spoluzodpovědnost učícího se za výsledky výuky. Učící se získává v tomto procesu hlavní roli, může tak svým přístupem výsledky učení ovlivnit jak pozitivně, tak negativně.<ref name="vesela"/> | ||
| + | |||
| + | Poskytuje flexibilitu, což umožňuje vytvořit takový edukační program, který nejlépe vyhovuje cílové skupině. Vytvoření funkční kombinace není jednoduché, je třeba vzít v potaz mnoho faktorů: cíl výuky, samotný učící se (jeho počáteční vědomosti, preferovaný styl učení, motivace atd.), obsah, finanční náročnost a dostupnou infrastrukturu.<ref name="vesela">VESELÁ, Katarína. Kombinované vzdělávanie - cesta alebo ciel?. In Média a vzdělávání 2008. Praha: Vysoká škola hotelová, 2008. ISBN 978-80-86578-85-9. s. 60-63.</ref> | ||
| + | |||
| + | Podle Badrula Khana blended learning poskytuje tyto možnosti (Tohoto rozvržení se drží i Singh a Reed, kteří jej nazývají 5 dimenzí blended learningu.<ref name="vesela"/>): | ||
| − | |||
* kombinace učení online a offline | * kombinace učení online a offline | ||
* kombinace učení se vlastními kroky a společného učení | * kombinace učení se vlastními kroky a společného učení | ||
* kombinace strukturovaného a nestrukturovaného učení | * kombinace strukturovaného a nestrukturovaného učení | ||
* kombinace všeobecného obsahu a obsahu vytvořeného podle potřeb učícího se | * kombinace všeobecného obsahu a obsahu vytvořeného podle potřeb učícího se | ||
| − | * kombinace učení se, praxe a podpůrných činnosti.<ref>KHAN, Badrul. E-learning. Nitra : Slovenská poľnohospodárska univerzita, 2006. 149 s. ISBN 8080696772.</ref> | + | * kombinace učení se, praxe a podpůrných činnosti.<ref>KHAN, Badrul. E-learning. Nitra : Slovenská poľnohospodárska univerzita, 2006. 149 s. ISBN 8080696772.</ref> |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | + | '''Základní principy''' | |
| − | + | Základní principy blended learningu tvoří tzv. Khanova oktagonální struktura. | |
| − | + | V centru se nachází blended learning, okraje osmiúhelníku tvoří základní principy: | |
* pedagogický - kombinace obsahu, potřeb a cílů vyučování, od nichž se odvíjí vyučovací metody tak, aby se dosáhlo co nejvyšší efektivity. | * pedagogický - kombinace obsahu, potřeb a cílů vyučování, od nichž se odvíjí vyučovací metody tak, aby se dosáhlo co nejvyšší efektivity. | ||
* technologický - výběr prostředků a nástrojů, které by co nejlépe sloužily danému cíli. Technické vybavení i management. | * technologický - výběr prostředků a nástrojů, které by co nejlépe sloužily danému cíli. Technické vybavení i management. | ||
| Řádek 27: | Řádek 31: | ||
* institucionální - organizační, administrativní a akademické záležitosti, ale i podporované služby.<ref name="vesela"/> | * institucionální - organizační, administrativní a akademické záležitosti, ale i podporované služby.<ref name="vesela"/> | ||
| − | + | '''První generace blended learningu''' | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | + | Podle Shepherda je mezi veřejností nejvíce rozšířená definice, kde blended learning tvoří kombinace e-learningového samostudia a prezenčního vzdělávání ve třídách. Na počátky blended learningu můžete tedy pohlížet jako na další vývojový stupeň e-learningu.<ref>SHEPHERD, Clive. ''The blended learning cookbook''. 2. vyd. Londýn: Saffron Interactive, 2008. ISBN 9780954590475. S. 11</ref> | |
| − | + | '''Dnešní pojetí''' | |
| − | + | Současné pojetí ovlivnily dvě události. První bylo splasknutí tzv. dotcom bubliny roku 2001, kdy došlo k mírné averzi vůči všemu poskytovanému přes internet. Druhou událostí byl vznik a rozvoj Webu 2.0 a jeho technologií (blogy, wiki, videa, podcasting, sociální sítě atd.). Toto pozitivně ovlivnilo vytvářející se blended learning, neboť technologie webu 2.0 přispěly k větší míře interaktivity, zlepšení komunikace se studujícími i mezi nimi navzájem. Napomohly rovněž neformálnímu, kontinuálními a komunitnímu vzdělávání.<ref name="duchek"/> | |
| − | + | Současný blended learning podle Shepherda tvoří řešení, které kombinuje vzdělávací a rozvojové metody v rámci různých sociálních vzdělávacích kontextů (samostudium, individuální vzdělávání, skupinové vzdělávání) se záměrem zvýšit efektivitu vzdělávání. Může také kombinovat vzdělávací média, pomocí nichž je vzdělávací řešení zprostředkováváno (face to face, online, offline apod.), za účelem optimalizování hospodárnosti daného vzdělávacího řešení. Výběr kontextů, médií a jejich kombinování pro dané řešení je vždy tvořen v návaznosti na dílčí vzdělávací potřeba a charakteristiky účastníků, spolu se zohledněním jejich praktických omezení a možností využití.<ref>SHEPHERD, Clive. ''The blended learning cookbook''. 2. vyd. Londýn: Saffron Interactive, 2008. ISBN 9780954590475. S. 18</ref> | |
| − | ''' | + | Podle Thorneové je současný blended learning elegantním řešením připravovaným na míru vzdělávacím a rozvojovým potřebám jedinců. Integruje inovativní a technologické výhody poskytované elektronickým vzděláváním spolu s možnostmi interakce a zapojení, které lze nalézt v tom nejlepším z tradičního vzdělávání.<ref>THORNE, K.: ''Blended learning – How to integrate online and traditional Learnig''. Londýn: Kogan Page Ltd., 2003. ISBN 0-7494-3901-7. S. 2.</ref> |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
'''Modely''' | '''Modely''' | ||
| Řádek 74: | Řádek 65: | ||
'''Hodnocení''' | '''Hodnocení''' | ||
| + | |||
| + | Převážná většina odborníků vyzdvihuje efektivitu blended learningu. Avšak například Oliver a Trigwell blended learning kritizují kvůli nejasnému vymezení cílů, teorie, obsahů a médií. Rovněž mu vytýkají přílišné zaměření na samotný způsob výuky a poněkud opomíjené samotné učení. Tuto kritiku odvracení Saunders a Wemer, kteří poukazují na to, že nejprve je třeba se soustředit na efektivitu a kombinaci vyučovacích, prezentačních, distribučních a hodnotících metod, což následně podle nich povede ke zkvalitnění samotného obsahu kurzu.<ref name="vesela"/> | ||
'''Směřování''' | '''Směřování''' | ||
Verze z 15. 5. 2013, 04:52
Blended learning je specifická forma či proces vzdělávání, která kombinuje prezenční formu výuky s elektronickými a webovými aplikacemi (zejména s e-learningem) s cílem potlačit jejich nevýhody a dosáhnout synergie výhod plynoucích z obou přístupů.[1]. Poskytuje efektivní příležitosti k učení, který vyhovují vzdělávacím potřebám a stylům učení jednotlivců. Anglický termín se nepřekládá, českými ekvivalenty by mohly být kombinovaná výuka či smíšené učení.[2] Označuje se rovněž jako b-learning.[1]
Definice
Podobně jako v případě e-learningu najdeme problém v definování samotného pojmu. Existuje velké množství autorských přístupů, vymezení ovlivňuje rychlý vývoj informačních a komunikačních technologií. Definice proto bývají nejednoznačné a mnohotvárné. Převažuje pojetí, kde dominantní roli hraje spojení ICT a tradiční výuky. Vyskytují se rovněž koncepce, kde technologie nepřevažují a důraz je kladen na kombinaci pedagogických přístupů (konstruktivismus, behaviorismus, kognitivismus), případně na propojování teorie s praxí.[1]
Blended learning vychází z filozofie, která je založená na tom, že učení je nepřetržitý, vyvíjející se komplexní fenomén.[3] Koncept předpokládá, že si člověk rád vybírá a kombinuje různá média, metody a způsoby získávání znalostí a dovedností.[4] Proces učení se posouvá od učitele k učícímu se a jeho motivaci. Blended learning se soustředí se na zvyšování motivace, osobní zainteresovanost, samořízení získávání vědomostí a schopností a spoluzodpovědnost učícího se za výsledky výuky. Učící se získává v tomto procesu hlavní roli, může tak svým přístupem výsledky učení ovlivnit jak pozitivně, tak negativně.[3]
Poskytuje flexibilitu, což umožňuje vytvořit takový edukační program, který nejlépe vyhovuje cílové skupině. Vytvoření funkční kombinace není jednoduché, je třeba vzít v potaz mnoho faktorů: cíl výuky, samotný učící se (jeho počáteční vědomosti, preferovaný styl učení, motivace atd.), obsah, finanční náročnost a dostupnou infrastrukturu.[3]
Podle Badrula Khana blended learning poskytuje tyto možnosti (Tohoto rozvržení se drží i Singh a Reed, kteří jej nazývají 5 dimenzí blended learningu.[3]):
- kombinace učení online a offline
- kombinace učení se vlastními kroky a společného učení
- kombinace strukturovaného a nestrukturovaného učení
- kombinace všeobecného obsahu a obsahu vytvořeného podle potřeb učícího se
- kombinace učení se, praxe a podpůrných činnosti.[5]
Základní principy
Základní principy blended learningu tvoří tzv. Khanova oktagonální struktura.
V centru se nachází blended learning, okraje osmiúhelníku tvoří základní principy:
- pedagogický - kombinace obsahu, potřeb a cílů vyučování, od nichž se odvíjí vyučovací metody tak, aby se dosáhlo co nejvyšší efektivity.
- technologický - výběr prostředků a nástrojů, které by co nejlépe sloužily danému cíli. Technické vybavení i management.
- design rozhraní - faktory, které určují uživatelské rozhraní každého jednotlivého použitého prvku.
- hodnocení - nehodnotí se jen výkon jednotlivých učících se, ale i efektivita celého programu
- managementu - týká se registrace, notifikací, rozvrhu, infrastruktury, logistiky. Řídí všechny jednotlivé části a jejich kombinování.
- zdroje informací - řízení tvorby různých typů zdrojů (offline, online), jejich organizace a zpřístupnění. Za zdroje jsou považováni i učitelé (či tutoři).
- etický - rovné šance (např. přístup k materiálů se zdravotním postižením).
- institucionální - organizační, administrativní a akademické záležitosti, ale i podporované služby.[3]
První generace blended learningu
Podle Shepherda je mezi veřejností nejvíce rozšířená definice, kde blended learning tvoří kombinace e-learningového samostudia a prezenčního vzdělávání ve třídách. Na počátky blended learningu můžete tedy pohlížet jako na další vývojový stupeň e-learningu.[6]
Dnešní pojetí
Současné pojetí ovlivnily dvě události. První bylo splasknutí tzv. dotcom bubliny roku 2001, kdy došlo k mírné averzi vůči všemu poskytovanému přes internet. Druhou událostí byl vznik a rozvoj Webu 2.0 a jeho technologií (blogy, wiki, videa, podcasting, sociální sítě atd.). Toto pozitivně ovlivnilo vytvářející se blended learning, neboť technologie webu 2.0 přispěly k větší míře interaktivity, zlepšení komunikace se studujícími i mezi nimi navzájem. Napomohly rovněž neformálnímu, kontinuálními a komunitnímu vzdělávání.[1]
Současný blended learning podle Shepherda tvoří řešení, které kombinuje vzdělávací a rozvojové metody v rámci různých sociálních vzdělávacích kontextů (samostudium, individuální vzdělávání, skupinové vzdělávání) se záměrem zvýšit efektivitu vzdělávání. Může také kombinovat vzdělávací média, pomocí nichž je vzdělávací řešení zprostředkováváno (face to face, online, offline apod.), za účelem optimalizování hospodárnosti daného vzdělávacího řešení. Výběr kontextů, médií a jejich kombinování pro dané řešení je vždy tvořen v návaznosti na dílčí vzdělávací potřeba a charakteristiky účastníků, spolu se zohledněním jejich praktických omezení a možností využití.[7]
Podle Thorneové je současný blended learning elegantním řešením připravovaným na míru vzdělávacím a rozvojovým potřebám jedinců. Integruje inovativní a technologické výhody poskytované elektronickým vzděláváním spolu s možnostmi interakce a zapojení, které lze nalézt v tom nejlepším z tradičního vzdělávání.[8]
Modely
Kombinují se využití ICT a tradičních kurzů (workshopů, seminářů). Prezenční metody jsou různé, kombinace se synchronní či asynchronní výukou, online či offline probíhající elektronickou a mobilní výukou (e-learning, m-learning).[2]
Skill/Attitude/Competency - driven modely
Synchronní a asynchronní modely
Alternativní a komplementární modely
Program Flow a Core and Spoke modely
Anchor blend, bookend blend, field blend modely[1]
Zavedení a využití
Využívá se například v podnikovém vzdělávání, avšak také i ve formálním vzdělávacím systému.[2]
Hodnocení
Převážná většina odborníků vyzdvihuje efektivitu blended learningu. Avšak například Oliver a Trigwell blended learning kritizují kvůli nejasnému vymezení cílů, teorie, obsahů a médií. Rovněž mu vytýkají přílišné zaměření na samotný způsob výuky a poněkud opomíjené samotné učení. Tuto kritiku odvracení Saunders a Wemer, kteří poukazují na to, že nejprve je třeba se soustředit na efektivitu a kombinaci vyučovacích, prezentačních, distribučních a hodnotících metod, což následně podle nich povede ke zkvalitnění samotného obsahu kurzu.[3]
Směřování
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 DUCHEK, Pavel. Blended learning ve vzdělávání manažerů [online]. 2009 [cit. 2013-05-14]. Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, . Vedoucí práce Miloslava Hiršová. Dostupné z: http://theses.cz/id/2wc358/.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 PRŮCHA, Jan a Jaroslav VETEŠKA. Andragogický slovník. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 294 s. ISBN 9788024739601. Heslo Blended learning, S. 47.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 VESELÁ, Katarína. Kombinované vzdělávanie - cesta alebo ciel?. In Média a vzdělávání 2008. Praha: Vysoká škola hotelová, 2008. ISBN 978-80-86578-85-9. s. 60-63.
- ↑ CARMAN, J.: Blended learning design – Five key ingredients [online], článek na webu firmy Agilant Learning, 2005. [cit. 2013-05-15]. Dostupné z: http://www.agilantlearning.com/pdf/Blended%20Learning%20Design.pdf, S. 2.
- ↑ KHAN, Badrul. E-learning. Nitra : Slovenská poľnohospodárska univerzita, 2006. 149 s. ISBN 8080696772.
- ↑ SHEPHERD, Clive. The blended learning cookbook. 2. vyd. Londýn: Saffron Interactive, 2008. ISBN 9780954590475. S. 11
- ↑ SHEPHERD, Clive. The blended learning cookbook. 2. vyd. Londýn: Saffron Interactive, 2008. ISBN 9780954590475. S. 18
- ↑ THORNE, K.: Blended learning – How to integrate online and traditional Learnig. Londýn: Kogan Page Ltd., 2003. ISBN 0-7494-3901-7. S. 2.
- ↑ D.Randy Garrison, Heather Kanuka, Blended learning: Uncovering its transformative potential in higher education, The Internet and Higher Education, Volume 7, Issue 2, 2nd Quarter 2004, Pages 95-105, ISSN 1096-7516, 10.1016/j.iheduc.2004.02.001.(http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1096751604000156)
