Friedrich Wilhelm Ostwald: Porovnání verzí
(→Život) |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span style="font-size: 12px;">'''Friedrich Wilhelm Ostwald''' (2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plodným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny. </span> | <span style="font-size: 12px;">'''Friedrich Wilhelm Ostwald''' (2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plodným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny. </span> | ||
| − | = | + | = Život = |
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř. Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s ním různé experimenty[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]]. | Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř. Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s ním různé experimenty[[File:File:///C:/Users/okay/Desktop/Medailon.docx|[1]]]. | ||
Verze z 12. 5. 2013, 11:19
Friedrich Wilhelm Ostwald (2. září 1853 - 4. duben 1932) během svojí kariéry publikoval více než 500 odborných článků, 45 knih a 5 000 recenzí. Založil nebo upravil šest časopisů. Byl efektivním učitelem, tvořivým experimentátorem, plodným spisovatelem, neúnavným editorem, dokonalým organizátorem a konečně ústřední postavou u zrodu, vývoje a upevňování fyzikální chemie. Díky významné práci v této oblasti je držitelem Nobelovy ceny.
Život
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Otec Gottfried byl malíř a svému synovi již od dětství vštěpoval smysl pro umění, který si pak Wilhelm ponechal po celý život. Měl rád ruční práce, jeho největší vášní však byla chemie. Rodiče mu dokonce dovolili mít domácí dílnu a laboratoř. Jako mladík vyvinul metodu o přenosu snímků na keramický povrch. Tento proces znovu a znovu opakoval, aby našel ty nejlepší podmínky. Již v jedenácti letech sestrojil svůj první ohňostroj a prováděl s ním různé experimenty[1].
Studia a výzkum
Navštěvoval gymnázium v Rize a v roce 1872 promoval z chemie a fyziky na univerzitě v Dorpatu (nyní Státní univerzita v Tartu). Na těchto oborech v budoucnu postavil svoji kariéru[2]. Během studia trávil hodně času sbíráním hmyzu, vázáním knih, kresbou, vybavováním vlastní chemické laboratoře, vytvořil si vztah k hudbě a hudební teorii, hrál ve studentské kapele a dokonce se naučil všech 83 částí smyčcových kvartetů pro violu od Haydna.[3] V roce 1875 získal titul bakaláře a začal pracovat jako asistent Arthura von Oettingena na Fyzikálním ústavu, následně pak v chemické laboratoři, jako pomocník Carla Schmidta.
Téma prvního chemického projektu si vybral sám a pojednával o složení roztoků chloridu bismutu ve vodě. Tato práce navazovala na Claude-Louis Bertholleta, který stejně jako Ostwald zkoumal vztah mezi objemem chemických reaktantů a afinitou.[4] Afinita je schopnost chemických látek slučovat se s jinou látkou nebo částicí.[5] Na základě toho shromáždil tabulku chemických afinit dvanácti kyselin.
[1] http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false
[2] http://books.google.cz/books?id=uPRB-OED1bcC&pg=PA562&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=ZMWLUdrKCYPI4ASw3YGwAw&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false
[3] OSTWALD, Wilhelm. Lebenslinien - eine Selbstbiographie. Leipzig: Verlag der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, 2003, xii, 626 s. ISBN 3777612766.
[4] http://books.google.cz/books?id=jEy67gEvIuMC&pg=PA67&dq=wilhelm+ostwald&hl=sk&sa=X&ei=z8SLUY39H82M4gST54EY&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false
[5] LÁZNÍČKOVÁ, Alice a Vladimír KUBÍČEK. Základy fyzikální chemie: vybrané kapitoly pro posluchače Farmaceutické fakulty. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2008, 168 s. ISBN 978-80-246-1511-0.
