Foném: Porovnání verzí
(Založena nová stránka: '''Autor:''' Michal Kaláb '''Klíčová slova:''' jazykověda, lingvistika, fonologie '''Synonyma:''' --- '''Související pojmy:''' <blockquote> ''nadřazené'' - fo...) |
m (→Vymezení pojmu) |
||
| Řádek 18: | Řádek 18: | ||
Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej však pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. | Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej však pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka. | ||
| − | V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 vokalických a 26 konsonantických)<ref>hodnoty převzaty z http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html </ref>, avšak Krčmová sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní. | + | V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 [[vokál|vokalických]] a 26 [[konsonant|konsonantických]])<ref>hodnoty převzaty z http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html </ref>, avšak Krčmová sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní. |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
==Česká nářečí== | ==Česká nářečí== | ||
Verze z 5. 3. 2013, 20:43
Autor: Michal Kaláb
Klíčová slova: jazykověda, lingvistika, fonologie
Synonyma: ---
Související pojmy:
nadřazené - fonologie, alofon, Trubeckoj
podřazené - komutační testy, distinktivní vlastnosti
Vymezení pojmu
Zvukovou stránkou jazyka se zabývají hned dvě jazykovědné disciplíny - fonetika a fonologie, každá však z poněkud jiného úhlu pohledu. Za základní jednotkou fonologie je pak považován foném, který je "obecnou neznakovou jednotku, výchozí jednotku fonologického popisu na segmentální rovině; elementární zvukový segment, který je vymezen na základě své schopnosti diferencovat vyšší, znakové jednotky jazykového systému. (...) Foném nenese význam, ale svou přítomností umožňuje odlišit jednu významovou jednotku od druhé."[1]Jednoduše řečeno foném je taková nejmenší zvuková jedntoka, jež je schopna v jazyce odlišit různé významové jednotky (tzn. různé lexikální jednotky i gramaticky různé tvary slov). Příkladem rozmanité realizace fonémů tak v českém jazyce může být: vak, sak, rak, rek, rok, roky, roku, ropu, rotu atp.
Přestože samostatně stojící fonémy nenesou význam, vzájemným kombinováním a s spojením do vyšších celků jej však pomáhají tvořit dle zákonitostí daného jazyka.
V současné době čeština čítá na 39 fonémů (z toho 13 vokalických a 26 konsonantických)[2], avšak Krčmová sama nazačuje, že přesné číselné vyjadření je velmi diskutabilní.
Česká nářečí
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:[3]
- Nářečí česká v užším smyslu – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ej proti spisovnému ý (řídce í) po téměř celé oblasti (např. starej bejk, sejtko) a dvojhláska ou ve shodě se spisovným jazykem (např. houser, nesou).
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.
- Nářečí středomoravská (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska é proti spisovnému ý (výjimečně í; např. staré bék, sétko) a vokál ó proti spisovnému diftongu ou (hóser, nesó).
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.
- Nářečí východomoravská – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály í (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ý) a ú (např. starí bík, sítko / starý býk, sýtko; húser, nesú).
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.
- Nářečí slezská (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ý (í), ou existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké y (i), u. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. stary byk, sytko / śitko / šytko; huser, ňesu). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. sta'řenka, do O'pavy).
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.
Poznámky
- ↑ KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. Encyklopedický slovník češtiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X.
- ↑ hodnoty převzaty z http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch08s01s01.html
- ↑ rozdělení s příklady převzato z BĚLIČ, Jaromír. Nástin české dialektologie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11.
Použitá literatura
- KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. Encyklopedický slovník češtiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X.
- KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – RUSÍNOVÁ, Zdenka. 'Příruční mluvnice češtiny. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5.
Bezpečnost dětí na internetu : Konečná zpráva pro Českou republiku [online]. 2006 [cit. 2009-03-28]. Dostupný z WWW: <http://www.saferinternet.cz/data/articles/down_123.pdf>.
