Lékařství

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: lékařství

Související pojmy

nadřazené:

podřazené: lidové lékařství

Charakteristika

"Lékařství je vědní obor, jehož úkolem je chránit a zlepšovat zdravotní stav obyvatel, upevňovat jeho tělesné a duševní zdraví a pracovní schopnost, předcházet vzniku a šíření nemocí, včas onemocnění zachycovat, rozpoznávat, posuzovat a léčit, vychovávat zdravotní pracovníky a zvyšovat zdravotní uvědomění obyvatel". "Lékařství je základním, vedoucím a zároveň nejstarším zdravotnickým povoláním. Je spjato s určitým speciálním věděním, které je rovněž jedno z nejstarších vůbec. Lékařství jako speciální vědění má dnes za sebou vývoj trvající asi 4000 let. Nejstarší počátky soustavného pěstování lékařských vědomostí nacházíme u Číňanů, Egypťanů, Assyřanů a Babyloňanů".

Vznik lékařství

Vývoj a počátky lékařství spadají už do prvotní lidské společnosti. Z této prvotní doby toho moc o lékařství nevíme, protože se dochovaly pouze strohé doklady popisující pomoc raněnému a nemocnému. Také o chorobách, kterými člověk trpěl v tehdejší lidské společnosti se dochovalo jen málo zlomkovitých dokladů. V souvislosti s obecným kulturním vývojem vznikla později širší potřeba odborných lékařských znalostí. Léčebná péče a pomoc raněnému a nemocnému přestává být věcí nadpřirozených sil, bohů, kněží, čarodějů a mágů. Zavedením univerzit vzniká odborné, školní vzdělání pro lékaře. Lékařská fakulta jako škola určená pro výchovu lékařů byla řazena mezi čtyři fakulty středověké univerzity. První univerzita byla založena v Bologni roku 1158. Roku 1348 byla založena česká nejstarší univerzita Karlova v Praze i s fakultou lékařskou od svého začátku.

Právo a lékařství

Právní řád chrání lidský život, jako jednu z nejvyšších hodnot. Ani žádost nebo souhlas jednotlivce o ukončení útrap nezprošťuje odpovědnost toho, kdo nemocnému vyhoví. Český občan nemá právo – bez ohledu na beztrestnost sebevraždy – volně disponovat se svým životem; náš zákon nepřiznává „právo na smrt“. Trestní právo chrání před usmrcením život člověka, a to i tehdy, když je smrt neodvratná a je jen otázkou krátkého času.

Lidové lékařství

Názvem „lidové lékařství“ rozumíme souhrn starobylých způsobů léčení v souvislosti s nejstaršími představami tajemných nebo neznámých příčin nemoci. Většina nemocí vznikala podle domnění buď přímým vniknutím do těla, nebo působením zlých duchů na člověka. Za nejstarší léčebné prostředky se pokládají různé bylinné a živočišné léky, talismany a amulety. K nejpoužívanějším úkonům patřily například různá zaříkávadla, přenášení nemocí na zvířata a rostliny nebo obětování zvířat. Teprve tvůrce a patron vědy lékařské, Hippokrates, začal kriticky poznávat skutečné příčiny nemocí a snažil se osvobodit vědu lékařskou od kněžského mysticismu.

Obory lékařství

Teoretické obory (základní obory medicínského studia)

• morfologické obory - anatomie, histologie, embryologie
• obory přírodovědného základu - lékařská biofyzika, biochemie, genetika, mikrobiologie, fyziologie, patologická fyziologie, imunologie, neurovědy
• obory přesahující medicínu - lékařská etika, filozofie medicíny, lékařská psychologie, biostatistika, lékařská informatika, demografie, medicínská geografie

Paraklinické obory

Paraklinické obory jsou takové obory, jejichž lékaři obvykle nepřichází do styku s jedním pacientem.

• diagnostické - klinická biochemie, klinická mikrobiologie, radiodiagnostika, histopatologie
• preventivní - hygiena, epidemiologie
• poradní - klinická farmakologie

Externí zdroje

• GORDON, Richard. Podivuhodné dějiny lékařství. Praha: Melantrich, 1995, 244 s. ISBN 80-7023-208-0
• JAROLÍNEK, Jan. Úvod do studia lékařství: Učebnice pro lékařské fakulty. Vyd. 1. Praha: Avicenum, 1988, 232 s.