Kamera: Porovnání verzí
| Řádek 20: | Řádek 20: | ||
První přístroj, který můžeme označit za takovou kameru, kterou známe dnes, byl obrázkový dissector, který sestrojil Philio Farnsworth z roku 1927. Měl však velmi malou citlivost a jeho primární využití nebylo natáčení filmů, ale využití při nejrůznějších technologických procesech. Další posun přináší rok 1931 a Vladimir Zqorykin. Ten přichází s myšlenkou ikonoskopu, který promítal obraz na speciální, na světlo citlivou vrstvu fungující na stejném principu jako je tomu u lidského oka. V průběhu dalších let se objevují další typy kamer založené na jiném principu: orthicon, vidicon, plumbicon, saticon. Kamery se začínají využívat v televizních studiích, kde byla nejdůležitějším typem přístroje kamera s názvem RCA TK-30. Do roku 1950 byly kamery velmi velkých rozměrů, ale byli již barevné. Za přenosné kamery můžeme považovat až kamery vyrobené po roce 1962. | První přístroj, který můžeme označit za takovou kameru, kterou známe dnes, byl obrázkový dissector, který sestrojil Philio Farnsworth z roku 1927. Měl však velmi malou citlivost a jeho primární využití nebylo natáčení filmů, ale využití při nejrůznějších technologických procesech. Další posun přináší rok 1931 a Vladimir Zqorykin. Ten přichází s myšlenkou ikonoskopu, který promítal obraz na speciální, na světlo citlivou vrstvu fungující na stejném principu jako je tomu u lidského oka. V průběhu dalších let se objevují další typy kamer založené na jiném principu: orthicon, vidicon, plumbicon, saticon. Kamery se začínají využívat v televizních studiích, kde byla nejdůležitějším typem přístroje kamera s názvem RCA TK-30. Do roku 1950 byly kamery velmi velkých rozměrů, ale byli již barevné. Za přenosné kamery můžeme považovat až kamery vyrobené po roce 1962. | ||
| − | |||
| − | |||
== Přenosné kamery == | == Přenosné kamery == | ||
| − | Zmenšení sice umožnilo se s kamerou pohybovat, ale bylo nutné ji doplnit systémem VCR, který sestával z televizoru a z kazetového přehrávače. To činilo nahrávání velmi nepohodlným. Vyřešení toho problému přichází s rokem 1982, kdy společnost JVC předkládá novinku v podobě formátu VHS-C. | + | Zmenšení sice umožnilo se s kamerou pohybovat, ale bylo nutné ji doplnit systémem VCR, který sestával z televizoru a z kazetového přehrávače. To činilo nahrávání velmi nepohodlným. Vyřešení toho problému přichází s rokem 1982, kdy společnost JVC předkládá novinku v podobě formátu VHS-C.[[Firma Sony]] nezůstává pozadu a představuje camcoder s názvem Betacam. Syntézou těchto dvou prvků vzniká kvalitnější záznam a menší záznamové médium. |
| − | |||
| − | |||
== Osobní kamery == | == Osobní kamery == | ||
| Řádek 35: | Řádek 31: | ||
== Digitální kamery == | == Digitální kamery == | ||
| − | V polovině 90. Let přichází na trh digitální formát DV a DV mini a s ním i nový typ videokamer. První DV média byla také ve formě kazet. Nejvýznamnějším formátem se v roce 1999 formát Digital8 společnosti Sony. Od té doby jsou na trhu dostupné nejrůznější modely a záznamová média. V současné době jsou nejpreferovanější pevné disky a paměťové karty. Poskytují totiž mnohonásobně větší kapacitu i kvalitu záznamu. | + | V polovině 90. Let přichází na trh digitální formát DV a DV mini a s ním i nový typ videokamer. První DV média byla také ve formě kazet. Nejvýznamnějším formátem se v roce 1999 formát Digital8 společnosti Sony. Od té doby jsou na trhu dostupné nejrůznější modely a záznamová média. V současné době jsou nejpreferovanější [[pevný disk|pevné disky]] a [[paměťové karty]]. Poskytují totiž mnohonásobně větší kapacitu i kvalitu záznamu. |
== Poznámky == | == Poznámky == | ||
Verze z 13. 12. 2012, 16:50
Autor: Andrea Prokopová
Klíčová slova: video, film, záznam, natáčení
Synonyma: ---
Související pojmy: kameraman, film, natáčení, videozáznam
nadřazené - zaznamová technika, technologie, obraz
podřazené - videokamera
Definice
Kamera je v podstatě typ fotoaparátu, který pořizuje mnoho snímků ve velké rychlosti za sebou a díky tomu se snímky jeví jako souvislý obraz – film, video, obrazový záznam. [1]
Historie
Prvními významnými průkopníky byly bezesporu bratři Lumiérové a jejich legendární záznam jedoucího vlaku. Záznam byl proveden přístrojem, který pojmenovali jako kinematograf. Na počátku 19. Století pak vznikají první filmová studia, v roce 1909 byl uveden první barevný film na plátnech New Yorských kin a od té doby zažívá film jasný vzestup. [2] Video kamery zažívají největší rozmach v druhé polovině 20. Století. Tento proces kopíroval vývoj fotoaparátů, které rovněž přecházely od jednoduchých přístrojů ke stále složitějším. První fotoaparáty a kamery obsluhovali pouze odborníci a běžný člověk mohl vidět až výsledek jejich práce. Nedostupnost byla dána vysokou cenou a také tím, že vše bylo teprve na začátku.
Profesionální kamery
První přístroj, který můžeme označit za takovou kameru, kterou známe dnes, byl obrázkový dissector, který sestrojil Philio Farnsworth z roku 1927. Měl však velmi malou citlivost a jeho primární využití nebylo natáčení filmů, ale využití při nejrůznějších technologických procesech. Další posun přináší rok 1931 a Vladimir Zqorykin. Ten přichází s myšlenkou ikonoskopu, který promítal obraz na speciální, na světlo citlivou vrstvu fungující na stejném principu jako je tomu u lidského oka. V průběhu dalších let se objevují další typy kamer založené na jiném principu: orthicon, vidicon, plumbicon, saticon. Kamery se začínají využívat v televizních studiích, kde byla nejdůležitějším typem přístroje kamera s názvem RCA TK-30. Do roku 1950 byly kamery velmi velkých rozměrů, ale byli již barevné. Za přenosné kamery můžeme považovat až kamery vyrobené po roce 1962.
Přenosné kamery
Zmenšení sice umožnilo se s kamerou pohybovat, ale bylo nutné ji doplnit systémem VCR, který sestával z televizoru a z kazetového přehrávače. To činilo nahrávání velmi nepohodlným. Vyřešení toho problému přichází s rokem 1982, kdy společnost JVC předkládá novinku v podobě formátu VHS-C.Firma Sony nezůstává pozadu a představuje camcoder s názvem Betacam. Syntézou těchto dvou prvků vzniká kvalitnější záznam a menší záznamové médium.
Osobní kamery
První přenosnou kameru představuje firma Sony v roce 1983. Kamera Betamax byla první z řady nového typu kamer – kamer osobních. Byly přidány nové funkce jako převíjení pásky nebo přehrávání záznamu. Záznam díky výše zmíněnému médiu VHS-C mohl být dlouhý až 120 minut. Bylo to rovněž firma Sony, kdo přišel s osmimilimetrovými filmy, což umožnilo zmenšení rozměrů kamery, přispělo ke zlepšení technologie s vyšší délkou záznamu a přístroje byly příjemnější i pro koncové uživatele
Digitální kamery
V polovině 90. Let přichází na trh digitální formát DV a DV mini a s ním i nový typ videokamer. První DV média byla také ve formě kazet. Nejvýznamnějším formátem se v roce 1999 formát Digital8 společnosti Sony. Od té doby jsou na trhu dostupné nejrůznější modely a záznamová média. V současné době jsou nejpreferovanější pevné disky a paměťové karty. Poskytují totiž mnohonásobně větší kapacitu i kvalitu záznamu.
Poznámky
- ↑ http://cs.wikipedia.org/wiki/Kamera [online]. [cit. 2012-12-13]
- ↑ Video a kamera - Historie a současnost [online]. [cit. 2012-12-13]. Dostupný z WWW: <http://www.zssever.cz/online%20ucebnice/video/historie.html>
Použitá literatura
- BARRET, Daniel, J. Bandité na informační dálnici. Kateřina Dufková. 1. vyd. Brno : Computer press, 1999. 235 s. ISBN 80-7226-167-3.
- Bezpečnost dětí na internetu : Konečná zpráva pro Českou republiku [online]. 2006 [cit. 2009-03-28]. Dostupný z WWW: <http://www.saferinternet.cz/data/articles/down_123.pdf>.
- LANGMEIER, Josef., KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. Josef Langmeier, Dana Krejčířová. 2., aktualiz. vyd. Praha : Grada, 2006. 368 s, il, 24 cm. (Psyché) ISBN 80-247-1284-9.
- PÖTHE, Peter. Dítě v ohrožení. Peter Pöthe. 2., rozš. vyd. Praha : G plus G, 1999. 186 s. (Zde a nyní) ISBN 80-86103-21-8.
- SINCLAIR, Ruth. Child Protection. Research Matters. 2005, is. 18, s. 19-25.
- ÚOOÚ - Slovníček nejdůležitějších pojmů [online]. c2000-2009 [cit. 2009-03-30]. Dostupný z WWW: <http://www.uoou.cz/index.php?l=cz&m=bottom&mid=01:13&u1=&u2=&t>.
- VANÍČKOVÁ, Eva. Dětská prostituce. Eva Vaníčková. Vyd. 1. Praha : Grada, 2005. 135 s. (Psyché) ISBN 80-247-1138-9.
- VANÍČKOVÁ, Eva. Sexuální násilí na dětech : výskyt, podoby, diagnostika, terapie, prevence. Eva Vaníčková ... [et al.]. Vyd. 1. Praha : Portál, 1999. 118 s. ISBN 80-7178-286-6.
- VANÍČKOVÁ, Eva., PROVAZNÍK, Kamil., HADJ-MOUSSOVÁ, Zuzana. Sexuální zneužívání dětí. I. díl. Eva Vaníčková, Kamil Provazník, Zuzana Hadj-Moussová. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1997. 82 s, il. ISBN 80-7184-479-9.
- WEISS, Petr. ZVĚŘINA, Jaroslav. Sexuální chování v ČR - situace a trendy. Petr Weiss, Jaroslav Zvěřina. Vyd. 1. Praha : Portál, 2001. 159 s. ISBN 80-7178-558-X.
