Pramen

Autor: Lenka Cahlová

Klíčová slova: informační pramen, historický pramen

Synonyma: zdroj

Související pojmy:

nadřazené -

podřazené - ---

Informační pramen

Pramen lze obecně definovat jako zdroj informací.

V informační vědě se užívá termín informační pramen, což je určitá množina dat či informací, která je zaznamenána na "nosiči informací", jak ve formě hmotné (např. kniha), tak nehmotné (např. projev, rozhlasové vysílání).

Databáze TDKIV definuje informační pramen jako informační objekt, který obsahuje dostupné informace odpovídající informačním potřebám uživatele. Informační zdroj může být tištěný, zvukový, obrazový nebo elektronický (včetně zdrojů dostupných online).

Informační prameny dělíme podle původnosti obsahu:

• Primární – původní informace nebo data (celé texty knihy, článku apod.)
• Sekundární – informují o existenci primárních informačních pramenů (katalogy knihoven, bibliografické databáze, referátové časopisy)
• Terciální – informují o existenci sekundárních informačních pramenů

Historický pramen

Z historického hlediska mluvíme o pramenech jako o historických pramenech. Pojem „historický pramen“ byl poprvé použit na začátku 18. století, od té doby se však jeho význam změnil. Můžeme jej definovat takto:

1. Prameny jsou materiálem, odkud naše věda čerpá své poznání.
2. Prameny jsou výsledkem lidské činnosti, které buďto již svým posláním, nebo jen pouhou existencí, vznikem nebo jinou okolností, jsou vhodné pro poznání a ověřování historických faktů. (Bernheim)
3. Pramenem jsou všechny texty, předměty a skutečnosti, z nichž lze získat poznání minulosti. (Paul Kim)

Klasifikace historických pramenů podle vnějšího hlediska (tradiční dělení)

• Hmotné - každý pozůstatek po člověku, každý jeho hmotný výtvor, předmět tzv. materiální kultury.
• Obrazové
  • symbolické – fakta a jevy jsou znázorněny určitými symboly, například mapovými značkami. Jde zpravidla o díla, která nemají umělecké ambice, ale výslovně praktické cíle, jako  mapy,  plány, technické výkresy, schémata, obrazové reklamy
  • vlastní – dobové obrazy, kresby, grafika, karikatury, plastiky, obrazové tkaniny, fotografie, filmy.

• Ústně dochované (tradiční) – původně žily bez zápisu v paměti lidí a byly předávány od člověka k člověku a od generace ke generaci. Proto se jejich obsah i forma pozměňovaly dobou i místem a vznikaly tak jejich dobové a místní varianty.
• Písemné – nejrozsáhlejší skupina pramenů. Zahrnuje všechny psané prameny. Podle tradičního třídění jsou děleny na prameny úřední provenience, prameny soukromé povahy a prameny vyprávěcí.

Klasifikace pramenů podle úmyslu při jejich vzniku

• Zprávy ( podání, tradice) – všechny prameny, které vznikly záměrně k zachování paměti o událostech nebo o lidské činnosti.
• Pozůstatky – prameny, které nevznikly záměrně, jejich původním účelem nebylo zachování paměti pro budoucnost. Jsou to především pozůstatky lidí a lidské činnosti - výrobní nástroje, umělecká a vědecká díla, dopisy, noviny.

Klasifikace pramenů podle jejich ceny pro historické bádání

• Objektivní (věcné) – vše, co je bezprostředním dokladem skutečnosti nebo události.
• Subjektivní (vyprávěcí) – vše, co je prostřednictvím lidského poznání o historických skutečnostech a událostech vyprávěno.

Klasifikace pramenů do skupin vztahujících se k okruhům lidské činnosti

• Ergotechnické – vznikly v důsledku hospodářské činnosti člověka s cílem udržet jeho existenci  (oděv, obydlí, strava, výrobní nástroje, technologická a ekonomická literatura, kosterní pozůstatky lidí,  soupisy obyvatelstva, matriky...)
• Sociotechnické – vznikly jako výsledek společenského působení člověka na člověka, čili na základě rodiny, výrobních, národnostních a politických vztahů apod., objasňují vztah jednotky k celku a celku k jednotce (sídliště, opevnění, hraniční kameny, korunovační klenoty, zbraně, plány, mapy polí, usedlostí, rodinné kroniky, právní normy, noviny atd.)
• Psychotechnické – všechny pozůstatky tzv. materializovaného vědomí, jejichž cílem byla registrace nebo předávání myšlenek a názorů, které zrcadlily rozpory v přírodě, ve společnosti nebo ve vlastním myšlení (programy politických stran, noviny, publicistika, díla výtvarného umění atd.).