Pramen

Autor: Lenka Cahlová

Klíčová slova:

Synonyma:

Související pojmy:

Pramen lze obecně definovat jako zdroj informací.

 Informační pramen

V informační vědě se užívá termín informační pramen, což je určitá množina dat či informací, která je zaznamenána na "nosiči informací", jak ve formě hmotné (např. kniha), tak nehmotné (např. projev, rozhlasové vysílání).

Databáze TDKIV definuje informační pramen jako informační objekt, který obsahuje dostupné informace odpovídající informačním potřebám uživatele. Informační zdroj může být tištěný, zvukový, obrazový nebo elektronický (včetně zdrojů dostupných online). 1

Informační prameny dělíme podle původnosti obsahu na:

primární – původní informace nebo data (celé texty knihy, článku apod.)

sekundární – informují o existenci primárních informačních pramenů (katalogy knihoven, bibliografické databáze, referátové časopisy)

terciální – informují o existenci sekundárních informačních pramenů

Podle nosiče:

tištěné dokumenty

elektronické dokumenty – na hmotném nosiči (diskety, CD-ROM, DVD), síťové (online, offline)

mikrografické dokumenty (mikrofilmy, mikrofiše)

Historický pramen

Z historického hlediska mluvíme o pramenech jako o historických pramenech. Pojem „historický pramen“ byl poprvé použit na začátku 18. století, od té doby se však jeho význam změnil. Můžeme jej definovat takto:

1. Prameny jsou materiálem, odkud naše věda čerpá své poznání.
2. Prameny jsou výsledkem lidské činnosti, které buďto již svým posláním, nebo jen pouhou existencí, vznikem nebo jinou okolností, jsou vhodné pro poznání a ověřování historických faktů. (Bernheim) 2
3. Pramenem jsou všechny texty, předměty a skutečnosti, z nichž lze získat poznání minulosti. (Paul Kim) 3

I. Klasifikace historických pramenů podle vnějšího hlediska (tradiční dělení)

 

1. prameny hmotné - každý pozůstatek po člověku, každý jeho hmotný výtvor, předmět tzv. materiální kultury.

 

2. prameny obrazové

 

1. Symbolické – fakta a jevy jsou znázorněny určitými symboly, například mapovými značkami. Jde zpravidla o díla, která nemají umělecké ambice, ale výslovně praktické cíle, jako mapy, plány, technické výkresy, schémata, obrazové reklamy apod.
2. vlastní – dobové obrazy, kresby, grafika, karikatury, plastiky, obrazové tkaniny, fotografie, filmy.

 

3. prameny ústně dochované (tradiční) – původně žily bez zápisu v paměti lidí a byly předávány od člověka k člověku a od generace ke generaci. Proto se jejich obsah i forma pozměňovaly dobou i místem a vznikaly tak jejich dobové a místní varianty.

 

4. prameny písemné – nejrozsáhlejší skupina pramenů. Zahrnuje všechny psané prameny. Podle tradičního třídění jsou děleny na prameny úřední provenience, prameny soukromé povahy a prameny vyprávěcí.

 

 

Klasifikace pramenů podle úmyslu při jejich vzniku

1. Zprávy (též podání, tradice) – všechny prameny, které vznikly záměrně k zachování paměti o událostech nebo o lidské činnosti.

2. Pozůstatky – prameny, které nevznikly záměrně, jejich původním účelem nebylo zachování paměti pro budoucnost. Jsou to především pozůstatky lidí a lidské činnosti - výrobní nástroje, umělecká a vědecká díla, dopisy, noviny.

 

Klasifikace pramenů podle jejich ceny pro historické bádání

1. Prameny objektivní (věcné) – vše, co je bezprostředním dokladem skutečnosti nebo události.

2. Prameny subjektivní (vyprávěcí) – vše, co je prostřednictvím lidského poznání o historických skutečnostech a událostech vyprávěno.

 

Dělení pramenů do skupin vztahujících se k okruhům lidské činnosti

1. prameny ergotechnické – vznikly v důsledku hospodářské činnosti člověka s cílem udržet jeho existenci  (oděv, obydlí, strava, výrobní nástroje, technologická a ekonomická literatura, kosterní pozůstatky lidí,  soupisy obyvatelstva, matriky...)

2. prameny sociotechnické – vznikly jako výsledek společenského působení člověka na člověka, čili na základě rodiny, výrobních, národnostních a politických vztahů apod., objasňují vztah jednotky k celku a celku k jednotce (sídliště, opevnění, hraniční kameny, korunovační klenoty, zbraně, plány, mapy polí, usedlostí, rodinné kroniky, právní normy, noviny atd.)

3. prameny psychotechnické – všechny pozůstatky tzv. materializovaného vědomí, jejichž cílem byla registrace nebo předávání myšlenek a názorů, které zrcadlily rozpory v přírodě, ve společnosti nebo ve vlastním myšlení (programy politických stran, noviny, publicistika, díla výtvarného umění atd.).