Výslovnostní slovník: Porovnání verzí
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | <p style="text-align: justify"> | + | <p style="text-align: justify"><span style="font-size: larger"><span style="font-family: arial, helvetica, sans-serif"><span style="font-size: medium">'''Autor:'''</span> Eva Sedláková</span></span></p><p style="text-align: justify"><span style="font-size: larger"><span style="font-family: arial, helvetica, sans-serif"><span style="font-size: medium">'''Klíčová slova:'''</span> Výslovnot, lingvisitka, řečnictví, otroepie</span></span></p><p style="text-align: justify"><span style="font-size: larger"><span style="font-family: arial, helvetica, sans-serif"><span style="font-size: medium">'''Synonyma:'''</span> Artikulační slovník</span></span></p><p style="text-align: justify" </p><p style="text-align: justify">'''<span style="font-size: medium">Základní význam a charakteristika</span>'''</p><p style="text-align: justify"><span style="font-size: larger">Tento pojem označuje textový dokument, který obsahuje informace o výslovnosti a skloňování cizích jmen. Je v něm zachycena výslovnost především těch slov, která by z jakékoli příčiny mohla být zvukově nejasná. Kromě výslovnostních slovníků se touto problematikou zabývají encyklopedie, časopisy a různé popularizační články. Cílem výslovnostního slovníku je popsat zvukovou formu názvů v cizím jazyce. Může být zaměřen na různé formy jazyků- např. čeština, angličtina, němčina, francouzština, ruština, italština aj. Objevují se v něm cizí slova ve své původní podobě, ale i v podobě počeštěné z důvodu usnadnění uživatelské srozumitelnosti. Patří do něj jak skupina cizích slov, které se objevují nejčastěji, tak skupina slov patřící k periferii používání. S výslovností u nás souvisí snaha nahradit zvukové jevy původního jazyka, které nemáme, nejbližšími zvukovými jevy našeho jazyka. Hlavní složkou výslovnostního slovníku je přepis slov do transkripce. Ta popisuje grafickou podobu mluvené řeči a je uváděna nejčastěji v hranatých závorkách. Český výslovnostní slovník se zaměřuje zejména na procvičování problémových českých hlásek. Dodržuje zásady české ortoepie (orthos= správný, epein= mluvit), což můžeme popsat jako správnou výslovnost a zvukovou podobu jazyka. Pro dodržení ortoepie je nutná znalost ortoepické normy. Podle ní musíme výslovnost dodržovat neafektovanou a citově neutrální. Popisem ortoepické normy se zabývají odborníci (lingvisté). Seznam slov ve výslovnostních slovnících bývá řazen nejdříve podle jazyka a poté abecedně. Vedle abecedního řazení jsou uvedeny sloupce s výslovností, případně podmínkou, za které je možné slovo takto vyslovit.</span></p><p style="text-align: justify"> </p><p style="text-align: justify"><span style="font-size: medium">'''Uživatelé'''</span></p><p style="text-align: justify"><span style="font-size: larger">Výslovnostní slovník je určen pro laickou i odbornou veřejnost. Nejčastěji jej užívají ti, u kterých se předpovídá artikulační obratnost- studenti jazyků, ale i rozhlasoví hlasatelé, učitelé a mluvčí. Vhodný je také pro osoby trpící narušenou komunikační schopností. Tato schopnost je narušena tehdy, když jazykový projev působí neuceleně a nevyrovnaně.</span></p><p style="text-align: justify"> </p><p style="text-align: justify"><span style="font-size: medium">'''Pravidla výslovnosti cizích vlastních jmen'''</span></p><p style="text-align: justify"><span style="font-size: larger">Ve výslovnostních slovnících jsou tato pravidla a zásady uvedeny z důvodu usnadnění české výslovnosti. Cizí vlastní jména mají být i v českém kontextu vyslovena s původní výslovností. U některých jazyků, např. asijských a afrických není podrobný popis výslovnosti jmen nutný, neboť jejich psaná podoba se podobá české výslovnosti.</span></p><p style="text-align: justify"><span style="font-size: larger">Nejčastěji vyhledávaným odvětvím ve výslovnostním slovníku je angličtina. Vtah mezi českou a anglickou výslovností je totiž velmi nepravděpodobný a vzhledem k faktu, že je u nás tento jazyk velmi rozšířený, je pro jeho české uživatele nutností učit se o jeho výslovnosti. Základní pravidlem výslovnosti v anglickém jazyce je dodržování čtení souhlásek v anglickém původním znění.</span></p><p style="text-align: justify"> </p><p style="text-align: justify"><span style="font-size: medium">'''Příbuznost s odbornými tisky'''</span></p><p style="text-align: justify"><span style="font-size: larger">Podobnost s výslovnostním slovníkem nalezneme v knihách o rétorice. Rétoriku můžeme vysvětlit jako soubor vědění o řečnictví. Zde se objevují informace o výstavbě řeči a projevu řeči těla. Podle rétorických zásad si musí řečník své texty pamatovat a umět o nich plynule hovořit. Musí být pohotový, musí umět odpovídat na dotazy bez dlouhého přemýšlení. Projev správného řečníka je barvitý a srozumitelný.</span></p><p style="text-align: justify"><span style="font-size: larger">Další podobnost s tímto slovníkem má slovník logopedický. Logopedie je považována za specializovaný zdravotní obor. Poskytuje základní informace o mluvené a psané formě odborných výrazů- tedy o všech složkách sdělovacího procesu. Název je tvořen z řeckých slov logos (slovo) a paidea (výchova).</span></p><p style="text-align: justify"> </p><p style="text-align: justify">'''<span style="font-size: medium">Budoucnost</span>'''</p><p style="text-align: justify"><span style="font-size: larger">Výslovnostní slovníky stále vycházejí v nových podobách a vydáních z důvodu každoročního zanášení nových pojmů a jmen do našeho jazyka, který se neustále mění a vyvíjí. Velké množství nových slov k nám přinášejí cizinci.</span></p><p style="text-align: justify"> </p><p style="text-align: justify"><span style="font-size: medium">'''Zdroje'''</span></p><p style="text-align: justify"><span style="font-size: larger">BECK, Gloria. Zakázaná rétorika: 30 manipulativních technik. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 266 s. ISBN 9788024717432.</span></p><p style="text-align: justify"><span style="font-size: larger">DVOŘÁK, Josef. Logopedický slovník: [terminologický a výkladový]. 2. upr. a rozš. vyd. Žďár nad Sázavou: Logopedické centrum, 2001, 223 s. ISBN 8090253628.</span></p><p style="text-align: justify"><span style="font-size: larger">KUČERA, Jiří a Jiří ZEMAN. Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 1998, 141 s. ISBN 8070414820.</span></p><p style="text-align: justify"><span style="font-size: larger">LECHTA, Viktor. Terapie narušené komunikační schopnosti. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 386 s. ISBN 8071789615.</span></p><p style="text-align: justify"><span style="font-size: larger">POKORNÁ, Jaroslava a Milena VRÁNOVÁ. Přehled české výslovnosti: logopedická a ortoepická cvičení pro dospělé. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, 925 s. ISBN 9788073671693.</span></p><p style="text-align: justify"><span style="font-size: larger">ROMPORTL, Milan. Výslovnost spisovné češtiny: výslovnost slov přejatých : výslovnostní slovník. Vyd. 1. Praha: Academia, 1978, 318 p.</span></p> |
Verze z 2. 12. 2012, 10:14
Autor: Eva Sedláková
Klíčová slova: Výslovnot, lingvisitka, řečnictví, otroepie
Synonyma: Artikulační slovník
<p style="text-align: justify"
Základní význam a charakteristika
Tento pojem označuje textový dokument, který obsahuje informace o výslovnosti a skloňování cizích jmen. Je v něm zachycena výslovnost především těch slov, která by z jakékoli příčiny mohla být zvukově nejasná. Kromě výslovnostních slovníků se touto problematikou zabývají encyklopedie, časopisy a různé popularizační články. Cílem výslovnostního slovníku je popsat zvukovou formu názvů v cizím jazyce. Může být zaměřen na různé formy jazyků- např. čeština, angličtina, němčina, francouzština, ruština, italština aj. Objevují se v něm cizí slova ve své původní podobě, ale i v podobě počeštěné z důvodu usnadnění uživatelské srozumitelnosti. Patří do něj jak skupina cizích slov, které se objevují nejčastěji, tak skupina slov patřící k periferii používání. S výslovností u nás souvisí snaha nahradit zvukové jevy původního jazyka, které nemáme, nejbližšími zvukovými jevy našeho jazyka. Hlavní složkou výslovnostního slovníku je přepis slov do transkripce. Ta popisuje grafickou podobu mluvené řeči a je uváděna nejčastěji v hranatých závorkách. Český výslovnostní slovník se zaměřuje zejména na procvičování problémových českých hlásek. Dodržuje zásady české ortoepie (orthos= správný, epein= mluvit), což můžeme popsat jako správnou výslovnost a zvukovou podobu jazyka. Pro dodržení ortoepie je nutná znalost ortoepické normy. Podle ní musíme výslovnost dodržovat neafektovanou a citově neutrální. Popisem ortoepické normy se zabývají odborníci (lingvisté). Seznam slov ve výslovnostních slovnících bývá řazen nejdříve podle jazyka a poté abecedně. Vedle abecedního řazení jsou uvedeny sloupce s výslovností, případně podmínkou, za které je možné slovo takto vyslovit.
Uživatelé
Výslovnostní slovník je určen pro laickou i odbornou veřejnost. Nejčastěji jej užívají ti, u kterých se předpovídá artikulační obratnost- studenti jazyků, ale i rozhlasoví hlasatelé, učitelé a mluvčí. Vhodný je také pro osoby trpící narušenou komunikační schopností. Tato schopnost je narušena tehdy, když jazykový projev působí neuceleně a nevyrovnaně.
Pravidla výslovnosti cizích vlastních jmen
Ve výslovnostních slovnících jsou tato pravidla a zásady uvedeny z důvodu usnadnění české výslovnosti. Cizí vlastní jména mají být i v českém kontextu vyslovena s původní výslovností. U některých jazyků, např. asijských a afrických není podrobný popis výslovnosti jmen nutný, neboť jejich psaná podoba se podobá české výslovnosti.
Nejčastěji vyhledávaným odvětvím ve výslovnostním slovníku je angličtina. Vtah mezi českou a anglickou výslovností je totiž velmi nepravděpodobný a vzhledem k faktu, že je u nás tento jazyk velmi rozšířený, je pro jeho české uživatele nutností učit se o jeho výslovnosti. Základní pravidlem výslovnosti v anglickém jazyce je dodržování čtení souhlásek v anglickém původním znění.
Příbuznost s odbornými tisky
Podobnost s výslovnostním slovníkem nalezneme v knihách o rétorice. Rétoriku můžeme vysvětlit jako soubor vědění o řečnictví. Zde se objevují informace o výstavbě řeči a projevu řeči těla. Podle rétorických zásad si musí řečník své texty pamatovat a umět o nich plynule hovořit. Musí být pohotový, musí umět odpovídat na dotazy bez dlouhého přemýšlení. Projev správného řečníka je barvitý a srozumitelný.
Další podobnost s tímto slovníkem má slovník logopedický. Logopedie je považována za specializovaný zdravotní obor. Poskytuje základní informace o mluvené a psané formě odborných výrazů- tedy o všech složkách sdělovacího procesu. Název je tvořen z řeckých slov logos (slovo) a paidea (výchova).
Budoucnost
Výslovnostní slovníky stále vycházejí v nových podobách a vydáních z důvodu každoročního zanášení nových pojmů a jmen do našeho jazyka, který se neustále mění a vyvíjí. Velké množství nových slov k nám přinášejí cizinci.
Zdroje
BECK, Gloria. Zakázaná rétorika: 30 manipulativních technik. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, 266 s. ISBN 9788024717432.
DVOŘÁK, Josef. Logopedický slovník: [terminologický a výkladový]. 2. upr. a rozš. vyd. Žďár nad Sázavou: Logopedické centrum, 2001, 223 s. ISBN 8090253628.
KUČERA, Jiří a Jiří ZEMAN. Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 1998, 141 s. ISBN 8070414820.
LECHTA, Viktor. Terapie narušené komunikační schopnosti. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 386 s. ISBN 8071789615.
POKORNÁ, Jaroslava a Milena VRÁNOVÁ. Přehled české výslovnosti: logopedická a ortoepická cvičení pro dospělé. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, 925 s. ISBN 9788073671693.
ROMPORTL, Milan. Výslovnost spisovné češtiny: výslovnost slov přejatých : výslovnostní slovník. Vyd. 1. Praha: Academia, 1978, 318 p.
