Nářečí: Porovnání verzí
m (→Česká nářečí) |
|||
| Řádek 23: | Řádek 23: | ||
* '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou''). | * '''Nářečí česká v užším smyslu''' – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ''ej'' proti spisovnému ''ý'' (řídce ''í'') po téměř celé oblasti (např. ''starej bejk'', ''sejtko'') a dvojhláska ''ou'' ve shodě se spisovným jazykem (např. ''houser'', ''nesou''). | ||
| + | Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk. | ||
| + | |||
* '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). | * '''Nářečí středomoravská''' (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska ''é'' proti spisovnému ''ý'' (výjimečně ''í''; např. ''staré bék'', ''sétko'') a vokál ''ó'' proti spisovnému diftongu ''ou'' (''hóser'', ''nesó''). | ||
| + | Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék. | ||
| + | |||
* '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú''). | * '''Nářečí východomoravská''' – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály ''í'' (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ''ý'') a ''ú'' (např. ''starí bík'', ''sítko'' / ''starý býk'', ''sýtko''; ''húser'', ''nesú''). | ||
| − | * '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. '' | + | Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík. |
| + | |||
| + | * '''Nářečí slezská''' (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ''ý'' (''í''), ''ou'' existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké ''y'' (''i''), ''u''. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. ''stary byk'', ''sytko'' / ''śitko'' / ''šytko''; ''huser'', ''ňesu''). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. ''sta'řenk''a, do ''O'pavy''). | ||
| + | Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik. | ||
== Poznámky == | == Poznámky == | ||
Verze z 26. 11. 2012, 08:58
Autor: Michal Kaláb
Klíčová slova: jazyk, řeč, útvary jazyka
Synonyma: dialekt
Související pojmy:
nadřazené - jazykověda, lingvistika, dialektologie, nespisovný jazyk, interdialekt
podřazené - ---
Definice
Dialekt (nářečí) je územně vymezený útvar národního jazyka, který je určen vztahem k jiným teritoriálním útvarům a k jazyku národnímu. Je to útvar svébytný s jednolitou normou, omezenou na mluvenou neveřejnou a spontánní komunikaci.[1]
Zkoumáním dialektů se zabývá samostatná jazykovědná disciplína - dialektologie. Ta často využívá poznatků a metod z jiných jazykových oborů (fonetiky, morfologie, etymologie apod.) a nezřídka čerpá též i z jiných společenských věd (etnografie, historiografie, archeologie atd.).[2]
Česká nářečí
Ač existuje mnohem více atributů, na základě kterých lze jednotlivá česká nářečí od sebe odlišit, uváděny jsou pouze tyto znaky základní:[3]
- Nářečí česká v užším smyslu – zaujímají celé Čechy a pomezní jihozápadní část Moravy. Nejvýraznějším znakem je rozšíření diftongu ej proti spisovnému ý (řídce í) po téměř celé oblasti (např. starej bejk, sejtko) a dvojhláska ou ve shodě se spisovným jazykem (např. houser, nesou).
Příklad užití: Dej mouku ze mljena na vozejk.
- Nářečí středomoravská (hanácká) – nacházíme je na území střední Moravy bez jihozápadního úseku a části východní Moravy. Rysem této nářeční skupiny je hláska é proti spisovnému ý (výjimečně í; např. staré bék, sétko) a vokál ó proti spisovnému diftongu ou (hóser, nesó).
Příklad užití: Dé móku ze mléna na vozék.
- Nářečí východomoravská – můžeme se s nimi setkat na širokém úseku východní Moravy až k hranicím se Slovenskem. V těchto nářečích, s výjimkou drobných úseků, se objevují proti spisovným hláskám vokály í (na velké části území ale žije ve výslovnosti též hláska ý) a ú (např. starí bík, sítko / starý býk, sýtko; húser, nesú).
Příklad užití: Daj múku ze mlýna na vozík.
- Nářečí slezská (lašská) – lze objevit na severovýchodním cípu Moravy a v přilehlých částech historického Slezska. Oproti spisovnému ý (í), ou existují v této nářeční skupině veskrze pouze samohlásky krátké y (i), u. Zkracují se ale také i ostatní vokály (např. stary byk, sytko / śitko / šytko; huser, ňesu). Navíc je v těchto nářečích přesunut přízvuk z obvyklé první slabiky na slabiku předposlední (např. sta'řenka, do O'pavy).
Příklad užití: Daj muku ze młyna na vozik.
Poznámky
- ↑ KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. Encyklopedický slovník češtiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 109. ISBN 80-7106-484-X.
- ↑ KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. Encyklopedický slovník češtiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 110. ISBN 80-7106-484-X.
- ↑ BĚLIČ, Jaromír. Nástin české dialektologie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. s. 11.
Použitá literatura
- BĚLIČ, Jaromír. Nástin české dialektologie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 463 s.
- KARLÍK, Petr – NEKULA, Marek – PLESKALOVÁ, Jana, eds. Encyklopedický slovník češtiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. s. 604. ISBN 80-7106-484-X.
- LAMPRECHT, Arnošt. České nářeční texty. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 425 s.