Bibliometrie-výzkum

Co je pro daný design výzkumu charakteristické?

Bibliometrie je vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů vznikajících v rámci vědecké komunikace, který vychází z předpokladu, že zkoumané dokumenty jsou odrazem stavu vědeckého poznání. Bibliometrie se chápe jako součást infometrie anebo scientometrie, prakticky se však s těmito disciplínami výrazně překrývá. Bibliometrie vzniká na základě propojování dvou oblastí - bibliografie a statistiky.

Předmětem zkoumání mohou být informační zdroje - kolekce (soubory, fondy) dokumentů nebo údajů o nich (bibliografické citace), autoři, instituce, technologická infrastruktura (mikroprocesory, počítačové sítě...)

Průkopníky bibliometrie byli Cole a Eales, kteří v roce 1917 publikovali práci s názvem „Statistická analýza literatury“. V této práci vytvořili statistickou analýzu literatury z oboru anatomie. V roce 1923 vytvořil knihovník Wyndham Hulme statistickou analýzu historie vědy. Třetí zásadní bibliometrickou studií byla studia P.L.K Grossa- E. M Grossa v roce 1927. Autoři v ní spočítali a analyzovali citace k článkům v chemických časopisech.). Poté se bibliometrie postupně stabilizovala jako disciplína s aplikací v historii a sociologii poznání, v komunikaci a knihovnické a informační vědě.V roce 1967 A. Pitchard zavedl pojem bibliometrie a tak nahradil do té doby užívaný termín “statistická bibliografie”.

Teoretickou základnu bibliometrie tvoří tří základní zákony. Tyto zákony zkoumají zákonitosti růstu, rozptylu a stárnutí publikací. Nejpoužívanějšími zákony jsou Bradfordův zákon, Lotkův zákon a Zipfův zákon. Bradfordův zákon rozptylu – popisuje rozložení dokumentů (nejčastěji časopisů) ve specifických disciplínách či v určité tematice. Samuel C. Bradford zjistil, že když bude provádět rešerši článků na určité téma, najde tam články, které se zcela věnují tématu, některé částečně a některé jen velice okrajově. Lotkův zákon vědecké produktivity – zákon popisuje rozložení počtu autorů podle jejich produkce. Lotka podle profesí odborníků zjišťoval, kolik publikují vědeckých článků za rok a dlouhodobě. Zjistil, že někteří publikují mnoho článků, více autorů publikuje středně a nejvíce jich publikuje zřídka. Také odvodil vztah mezi frekvencí publikování autorů a zjistil, že pokud víme kolik autorů publikuje jeden článek můžeme zjistit kolik jich publikuje více. Zipfův zákon výskytu slov – zjistil, že délka slova je úzce spojena s frekvencí jeho používání. Uspořádával tedy slova z Joyceova Odyssea podle výskytu. Nejčastěji se vyskytující má rang 1, druhé slovo 2 atd. Když vynásobil rang počtem výskytů slova, zjistil, že součiny všech slov mají velmi blízké hodnoty. Další zákony: • Priceův zákon druhé odmocniny vědecké produktivity • Garfieldův zákon koncentrace • Senguptův zákon bibliometrie

Jednou z dalších důležitých metod bibliometrického výzkumu je citační analýza, což je metoda, která kvantifikuje vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory, na základě bibliografických citací a bibliografických referencí. Citační analýza využívá pro své studie údaje z bibliografií a z citačních registrů. Důležitým hodnotícím prvkem citační analýzy je Impact factor. Ten udává, kolikrát je citován článek publikovaný v určitém časopise, během dvou předcházejících let. Podle této hodnoty je porovnávána míra vědecké důležitosti časopisů.