Formativní vs. sumativní hodnocení

Autor: Simona Střalková

Klíčová slova: hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, formativní hodnocení, sumativní hodnocení, funkce hodnocení, typy hodnocení

Synonyma:

formativní hodnocení = průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní hodnocení

sumativní hodnocení = finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní hodnocení

Související pojmy:

nadřazené – hodnocení, školní hodnocení, pedagogické hodnocení, subjektivní hodnocení, typy hodnocení

podřazené – funkce hodnocení

Co je "hodnocení"?

Podle Jana Slavíka (SLAVÍK, 1999) můžeme z obecného hlediska charakterizovat hodnocení jako porovnávání „něčeho“ s „něčím“, při kterém rozlišujeme „lepší“ od „horšího“ a vybíráme „lepší“, nebo se snažíme najít cestu k nápravě či aspoň zlepšení „horšího“. Při hodnocení porovnáváme objekt neboli předmět hodnocení, buď přímo s jiným srovnatelným objektem, anebo s nějakým ideálním vzorem či normou.

Za školní hodnocení budeme považovat všechny hodnotící procesy a jejich projevy, které bezprostředně ovlivňují školní výuku nebo o ní vypovídají. Školní hodnocení je výrazem profesní kompetence učitelů majících právo a povinnost zodpovědně posuzovat kvalitu žákova školního výkonu a jeho chování.

Pedagogické hodnocení je chápáno jako systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonů vykazovaných žákem, skupinou žáků nebo vzdělávacím programem.

Terminologie hodnocení není dosud pevně ustálena, rozdělení hodnocení a významy některých pojmů s tím souvisejících se tak mohou překrývat či zaměňovat.

Funkce hodnocení

Hodnocení může obecně nabývat těchto základních funkcí:

• poznávací či informativní – žák získává přehled o tom, jak vyhověl zadaným kritériím, prostřednictvím hodnocení dává učitel zpětnou vazbu žákovi o jeho vědomostech, výkonu, nedostatcích, chování atd.

• konativní či regulativní - žák získává nejen ponaučení pro svou další činnost, ale i podněty pro to, jak svou práci vylepšit, opravit, změnit. Hodnocením může učitel regulovat učební činnost žáka a nasměrovat jej ke kvalitnějšímu výkonu

• motivační - hodnocení by mělo žáka povzbudit a motivovat nejen v učebních činnostech, ale i v práci sám na sobě a ve snaze o zlepšení

• výchovná - hodnocení by mělo žáka vést k formování pozitivních vlastností a postojů, mělo by se pozitivně podílet na utváření žákovy osobnosti

• diagnostická - na základě dosažených výsledků žáka lze identifikovat např. specifické poruchy učení a vyvodit pedagogické závěry pro jejich řešení

• prognostická (někdy zaměňováno s diagnostickou) – hodnocením si učitel vytváří přehled o žákových schopnostech, vědomostech, návycích, může pak odhadnout další žákovu studijní perspektivu

• selektivní či diferenciační – hodnocení může učiteli pomoci rozdělit žáky do stejnorodých skupin dle výkonnosti, avšak mnohdy může vést k negativnímu „zaškatulkování“ žáka do určité skupiny. V současné době je výsledné hodnocení žáka považována za důležité kritérium např. k přijetí k dalšímu studiu.

Typy hodnocení

Rozdělení dle Jana Slavíka (SLAVÍK, 1999)

1. BEZDĚČNÉ a ZÁMĚRNÉ hodnocení, s tím související HOLISTICKÉ a ANALYTICKÉ hodnocení

• bezděčné: patří zde bezděčné a nezáměrné projevy učitele (pokývnutí, úsměv, odmítavé gesto. Bezděčné hodnocení je holistické (povšechné) a je založeno na celkovém dojmu z hodnoceného objektu. V bezděčném hodnocení převažují emoce a není tedy příliš kontrolovatelné.

• záměrné: probíhá pod zřetelnou kontrolou vědomí a vůle a dá se dobře analyzovat a formalizovat. Jedná se o hodnocení analytické, protože hodnocení se týká objektu ne jako celku, ale jeho dílčích vlastností. Je formalizované - lze ho zaznamenat (typickým projevem je známkování)

2. SUMATIVNÍ a FORMATIVNÍ hodnocení (viz níže)

3. NORMATIVNÍ a KRITERIÁLNÍ hodnocení

• normativní: měřítkem tohoto hodnocení je sociální norma stanovená vzhledem k určité skupině nebo populaci žáků (výkon je poměřován s výkonem ostatních, pokud žák dosáhne horšího výsledku než ostatní, je hodnocen jako neúspěšný a naopak)

• kriteriální: měřítkem tohoto hodnocení je splnění úkolu, bez ohledu na to, zda úkol byl splněn lépe nebo hůře v porovnání s ostatními. Žák je hodnocen podle určitého kritéria, které buď splní – pak vyhověl, nebo nesplní – nevyhověl

Formativní vs. sumativní hodnocení

• FORMATIVNÍ hodnocení - někdy též průběžné, korektivní, zpětnovazební, pracovní (z lat. formo odpovídá českému upravuji, přetvářím)

Formativní hodnocení je orientované na podporu dalšího efektivního učení žáků. Poskytuje hodnotící informaci (zpětnou vazbu) ve chvíli, kdy se určitý výkon nebo činnost dá ještě zlepšit. Nabízí radu, vedení a poučení zaměřené na zlepšování budoucích výkonů. Bývá považováno za pedagogicky nejúčelnější hodnotící nástroj školní práce.

Cílem formativního hodnocení je poukázat na klady, resp. nedostatky proto, aby bylo možné cíleně ovlivňovat průběh hodnocené činnosti. Výsledkem má být změna hodnoceného, až ve druhé řadě směřuje ke změnám výkonu. Typickým příkladem formativního hodnocení jsou učitelovy připomínky a korekce v průběhu žákovy práce, hodnotící komunikace žáků při skupinové práci apod. (jedná se tedy o průběžný vliv) Formativní hodnocení má vyjadřovat všechny složky potřebné pro konkrétní hodnocení a často má dialogický charakter, kdy je možné hodnocenou činnost promýšlet a vyměňovat si zkušenosti. Proto má toto hodnocení vliv i na poznávací, konativní a motivační sféru žáka a bývá chápáno jako pomoc, prostředek k vlastnímu zlepšení a k sebepoznání

• SUMATIVNÍ hodnocení - někdy též finální, závěrečné, souhrnné, certifikační, výstupní (z lat. summa = hlavní obsah, úhrn, celek, stručné vyjádření)

Smyslem tohoto typu hodnocení je získat konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech nebo kvalitativně roztřídit posuzovaný soubor (žáků, pracovních výsledků aj.). Jeho cílem tedy není žáka průběžně vést, ale zařadit ho dle určité škály úspěšnosti či žáka informovat o výsledcích jeho práce vykonávané v určitém časovém úseku, v určitém studijním období (např. v závěru školního roku). Uplatňuje se za účelem shrnujícího posouzení toho, co se žáci naučili nebo jak se ve škole chovali. " K sumativnímu hodnocení patří i v našich školách velmi užívané „zkoušení“, „písemné práce“, „desetiminutovky“ apod., pokud mají za cíl pouze změřit žákův výkon nebo jej zařadit, tj. nejčastěji „dát známku“. Je to hodnocení, na které se žáci obvykle s větším či menším napětím, mnohdy i úzkostí zvlášť připravují a jež neprobíhá jako společné zamýšlení učitele se žákem nad učivem, ale jako jisté „vyšetřování“, co a jak dobře se žák naučil."

Toto sumativní hodnocení bývá někdy ztotožňováno pouze se známkováním. Je však třeba dát pozor na to, že docela dobře může mít i slovní formu: „Jiřina po celý rok patřila k nejlepším žákům třídy.“ apod. Vyjádřením sumativního hodnocení tedy mohou být jak známky na vysvědčení nebo v žákovské knížce, tak shrnující slovní charakteristiky, výsledky závěrečných testů apod.

Sumativní hodnocení často provádějí vnější hodnotitelé – osoby, jež se přímo nepodílejí na výuce hodnocených žáků (nadřízení, zkušební komise, kontrolní orgány). Typickým příkladem jsou např. přijímací zkoušky na vysokou školu.

Informace, kterou přináší sumativní hodnocení pro posuzovaného, je často omezena na umístění v nějaké hodnotové škále (přijat - nepřijat; postupuje – nepostupuje do vyššího ročníku; dobrý – průměrný – špatný). Je potřebné ve všech případech, kdy záleží na bilancování výsledků a na porovnávání měřitelných výkonů zejména za delší časové období. Nelze se mu vyhnout ani je nahradit. Jde pouze o to, aby navazovalo na dlouhodobou a promyšlenou práci s formativním hodnocením, které žákům dovolí, aby k sumativnímu hodnocení přistupovali s potřebným porozuměním i s větším klidem. A samozřejmě také, aby mělo svou atmosféru úcty k osobnosti žáka, tolerance a respektu k jeho úsilí, popř. aby v případech velkého bilancování pracovních výsledků (maturitní zkoušky apod.) mělo dostatečně slavnostní ráz.

• Rozdílné konativní a motivační důsledky formativního a sumativního hodnocení

sumativní hodnocení povzbuzuje hodnoceného žáka ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností. Naopak při formativním hodnocení by mělo být ve vlastním zájmu hodnoceného, aby netajil své potíže, protože cílem je napomoci k jejich odstranění, avšak je k tomu potřeba vstřícná a tolerantní sociální atmosféra. Formativní hodnocení je komplexní metoda pedagogické práce, která není závislá na určité formě, v níž se hodnocení projevuje (slova, známky, body atd.). Můžeme proto k němu zařadit jak pomoc, tak diagnostické testy, známkování či sebeoceňování žáka. Důležité je, aby toto hodnocení bylo informativní a korektivní. . Ve škole se žák bude vždy setkávat s oběma druhy hodnocení. Důležité je uvědomit si, že pro rozvoj klíčových kompetencí potřebuje žák především takové formy hodnocení, které se označují jako hodnocení formativní. (odkaz na klíčové kompetence) „Formativní hodnocení“ ve třídě získalo v posledních letech a získává stále důležitější postavení ve vzdělávací politice. Formativní hodnocení se vztahuje na časté, interaktivní hodnocení pokroků studentů za účelem identifikace vzdělávacích potřeb a přizpůsobování výuky (OECD, 2005).

Použitá literatura

1.