Modely lidské psychiky: Porovnání verzí
| Řádek 28: | Řádek 28: | ||
Tento model vytvořil Freud v roce 1900 a nastínil jej ve své knize „Výklad snů". <ref>FREUD, Sigmund.''Výklad snů''. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1994. ISBN 80-901916-0-6.</ref> Zahrnuje tři vrstvy, a to nevědomí, předvědomí a vědomí. | Tento model vytvořil Freud v roce 1900 a nastínil jej ve své knize „Výklad snů". <ref>FREUD, Sigmund.''Výklad snů''. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1994. ISBN 80-901916-0-6.</ref> Zahrnuje tři vrstvy, a to nevědomí, předvědomí a vědomí. | ||
| − | Podle Freuda | + | Podle Freuda zůstává duševní energie lidské psychiky na nízké a konstantní úrovni. Nahromadí-li se v ní příliš mnoho energie, pak se ji snaží „vybít", což je provázeno pocitem úlevy nebo slasti. Zdrojem psychické energie jsou pudy, které jsou mentální reprezentací tělesných procesů.<ref>PLHÁKOVÁ, Alena. ''Dějiny psychologie''. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-0871-X.</ref> |
| − | '''Nevědomí''' | + | '''Nevědomí''' zahrnuje především pud sexuální, jehož energetické složce dal Freud název ''libido''. Během vývoje se transformuje do podoby dílčích pudových přání, která se řídí principem slasti a usilují o své bezprostřední uspokojení. Obsahem nevědomí jsou dále zraňující, traumatické vzpomínky, které do něj byly odsunuty na základě působení obranných mechanismů umístěných v předvědomí - cenzura. Nemají přímý vstup do vědomí (vyvolaly by úzkost), někdy mohou vstupovat do vědomí v podobě snů. |
| − | '''Předvědomí''' obsahuje zapomenuté | + | '''Předvědomí''' obsahuje zapomenuté myšlenky, zážitky, konflikty, rozhodnutí, atd., které se mohou vybavovat. Hlavním úkolem předvědomí je chránit vědomí před přívalem pudových sil z nevědomí a najít jim takový způsob vyjádření, který by byl pro vědomí přijatelný. Cenzura se podílí na transformaci pudových přání do podoby pudových derivátů, z nichž některé vstupují do vědomí. |
| − | + | Některé psychické obsahy existuje trvale mimo vědomí; přesto však mohou ovlivňovat chování i prožívání. Předvědomí a vědomí se řídí principem reality. Nejvyšší a nejušlechtilejší lidské zájmy tak mohou být výsledkem transformace infantilních sexuálních impulzů či traumat, které jsou obsaženy v nevědomí.<ref>SANDLER, J., DARE, CH., HOLDER, A. Frames of reference in psychoanalytic psychology. VI. The topographical frame of reference: the unconscious. ''British Journal of Medical Psychology'', 1973, str. 37-43.</ref> <ref>SANDLER, J., DARE, CH., HOLDER, A. Frames of reference in psychoanalytic psychology. VII. The topographical frame of reference: the preconscious and conscious. ''British Journal of Medical Psychology'', 1973, str. 143-153.</ref> | |
=== Strukturální model lidské psychiky === | === Strukturální model lidské psychiky === | ||
[[Soubor:strukturalni.jpg|right|border|350px|]] | [[Soubor:strukturalni.jpg|right|border|350px|]] | ||
| − | Tento model navrhl Freud ve své práci „Ego a id" v roce 1923. Freud se často u svých pacientů setkával s existencí nevědomého pocitu viny, který se mu do topografického modelu nepodařilo začlenit. V tomto modelu se | + | Tento model navrhl Freud ve své práci „Ego a id" v roce 1923. Freud se často u svých pacientů setkával s existencí nevědomého pocitu viny, který se mu do topografického modelu nepodařilo začlenit. V tomto modelu se psychika dělí do tří struktur: id (ono), ego (já) a superego (nadjá). Působením superega vzniká nevědomý pocit viny. |
| + | Význam pojmu '''id''' se zhruba shoduje s popisem nevědomí v topografickém modelu. Je to oblast, která obsahuje primitivní pudy usilující o své vybití. | ||
| − | + | Na základě komunikace dítěte s vnějším světem se část id postupně mění v '''ego''', které má funkci sebezáchovnou. Pokouší se vypořádávat s tlaky z id i s nároky vnějšího světa. Ego také odkládá pudové uspokojení a kontroluje pudová přání s pomocí zásobárny obranných mechanismů. | |
| − | + | '''Superego''' se vyvíjí jako vnitřní zůstatek raných dětských konfliktů, obzvláště ve vztahu s rodiči a jiným autoritám. Vzniká na základě postupného zvnitřňování těchto autorit, jejich příkazů a zákazů. Superego zahrnuje svědomí a dětské ideály. Velká část superega, ega a celé id pracují mimo vědomí. Vědomí je pro ego pouhým smyslovým ornánem k vnímání duševních kvalit. <ref>FREUD, Sigmund. Vybrané spisy I. Praha: Avicenum, 1991. ISBN 80-201-0225-6.</ref> | |
| − | |||
| − | '''Superego''' se vyvíjí jako vnitřní | ||
=== Jungův model lidské psychiky === | === Jungův model lidské psychiky === | ||
| − | Podle Carla Gustava Junga nejsou nevědomá hnutí pouhou determinantou | + | Podle Carla Gustava Junga nejsou nevědomá hnutí pouhou determinantou vědomého prožívání, ale mají také projektivní, teleologickou funkci. Je-li člověk soustředěný k impulsům svého nevědomí, může se jeho život odebírat správným směrem. Jung rozdělil nevědomí do dvou oblastí. První z nich je povrchnější '''osobní nevědomí''', které vyjadřuje především tzv. komplexy, které vznikají na díky emočního šoku, traumatu. Komplex je podle Junga „obraz určité psychické situace, která je živě emocionálně zdůrazněna a která je neslučitelná s habituálním stavem vědomí nebo vědomým postojem. Komplexy můžeme vědomými silami potlačovat, ale v určitý moment opět vystupuje navenek v původní síle." <ref>JUNG, Carl Gustav. ''Výbor z díla, svazek I. Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi''. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997.</ref> Komplexy se tudíž projevují jako nevědomé, ale velmi naléhavé pohnutky chování. |
| − | Za nejhlubší vrstvu lidské psychiky považuje Jung ''' | + | Za nejhlubší vrstvu lidské psychiky považuje Jung '''kolektivní nevědomí''', které je vrozené a zděděné. Jeho obsahem jsou především tzv. '''''archetypy''''', což jsou vrozené vzorce imaginace a cítění. Archetypy formují lidskou zkušenost; jsou to jakési apriorní formy nazírání, vrozené ideje, které dávají naší psychické zkušenosti vnitřní smysl. Zprostředkovávají intuitivní poznání.<ref>''Tamtéž.''</ref> |
== Modely zahrnující spirituální dimenzi == | == Modely zahrnující spirituální dimenzi == | ||
| − | Freudovy deterministické modely brzy | + | Freudovy deterministické modely byly brzy velmi kritizovány. Například italský psychiatr Roberto AssaGioli už v roce 1910 upozornil na to, že ve Freudově konceptu nevědomí chybí koncept „nadvědomí".<ref>NAKONEČNÝ, Milan. Transpersonální psychologie. In HOSKOVEC, J., NAKONEČNÝ, M., SEDLÁKOVÁ, M. ''Psychologie XX. století''. Praha: Karolinum, 2002, str. 180-209.</ref> Podle Assagioliho by se vědecké zkoumání lidských bytostí mělo zabývat nejen pudovými impulsy, ale také tvořivostí, vůlí, radostí a moudrostí.<ref>SLAWSKI, T. ''Dr. Roberto Assagioli, founder of psychosyntheis.'' Dostupné z http://www.aap-psychosynthesis.org/assagioli.htm, 2010.</ref> |
| − | |||
| − | |||
| − | Viktor Frankl, zakladatel logoterapie | + | Na konci 60. let vznikla v USA tzv. '''transpersonální psychologie''', a to v spojitosti s objevováním nových zkušeností, které byly označovány jako mystické, spirituální či transpersonální. Předmětem studia tohoto směru jsou zážitky rozšířeného nebo zeslabeného vědomí. Významným představitelem tohoto směru je český psychiatr Stanislav Grof. Podle něj transpersonální zážitky provází pocit člověka, že se jeho vědomí rozšířilo za hranice vlastního ega a překročilo omezení časem a prostorem.<ref>GROF, Stanislav. ''Za hranice mozku''. Praha: Gemma 89, 1992.</ref> |
| + | Dalším Freudovým oponentem je Viktor Frankl, zakladatel logoterapie. Frankl chápe osobnost jako složitý celek, jenž se utváří v životních vztazích individua ze tří zdrojů: | ||
1. '''''tělesnosti''''', poskytující genetický a fenotypický deterministický rámec; | 1. '''''tělesnosti''''', poskytující genetický a fenotypický deterministický rámec; | ||
| Řádek 67: | Řádek 65: | ||
3. '''''duchovnosti''''', kterou se člověk otevírá říši hodnot a smyslu. | 3. '''''duchovnosti''''', kterou se člověk otevírá říši hodnot a smyslu. | ||
| − | Duchovní | + | Duchovní rozměry svého bytí osobnost překračuje (transcenduje) svou každodennost a otevírá se formování takových charakteristik, jako je láska, odpovědnost a prozíravost, moudrost, uměřenost a ušlechtilost.<ref>SMÉKAL, Vladimír. ''Pozvání do psychologie osobnosti''. Brno: Barrister & Principal, 2002. ISBN 80-85947-80-3.</ref> |
== Kognitivní modely == | == Kognitivní modely == | ||
| − | Kognitivní psychologie chápe lidskou psychiku jako '''''systém zpracování a využívání informací'''''. Podle amerického filosofa, lingvisty a kognitivního vědce Jerryho Fodora má kognitivní model mysli tři úrovně. Na nejnižší úrovni probíhá ''transdukce'', tj. transformace vnějších podnětů do podoby nervových impulsů. Na druhé, tzv. ''vstupní systémové úrovni (input system level)'' probíhá základní rozpoznání a popis informací. Fodor předpokládá, že subsystémy druhé úrovně zpracovávají informace jako '''''moduly''''', což | + | Kognitivní psychologie chápe lidskou psychiku jako '''''systém zpracování a využívání informací'''''. Podle amerického filosofa, lingvisty a kognitivního vědce Jerryho Fodora má kognitivní model mysli tři úrovně. Na nejnižší úrovni probíhá ''transdukce'', tj. transformace vnějších podnětů do podoby nervových impulsů. Na druhé, tzv. ''vstupní systémové úrovni (input system level)'' probíhá základní rozpoznání a popis informací. Fodor předpokládá, že subsystémy druhé úrovně zpracovávají informace jako '''''moduly''''', což značí, že jejich fungování je na ostatních systémech zpracování informací nezávislé. Například vnímání objektů provádí zvláštní modul, který je schopen tuto operaci provést bez pomocí jazykového, hudebního či matematického modulu. |
| − | '' | + | ''Nejvyšší úrovně zpracování informací'' mají přístup ke všem informacím, které kognitivní systém daného jedince obsahuje. Jako příklad vyšší úrovně poznávacích procesů uvádí Fodor řešení vědeckého problému, při němž myslitel využívá zkušenosti z nejrůznějších oblastí. Podle Fodora pracují moduly velmi rychle. Výsledkem jejich práce jsou bazální, triviální informace. Složitější mentální reprezentace se vytvářejí teprve na vyšších úrovních systému.<ref>FODOR, J. A. ''The modularity of mind''. Cambridge: MIT Press, 1983.</ref> |
== Poznámky == | == Poznámky == | ||
| Řádek 80: | Řádek 78: | ||
== Použitá literatura == | == Použitá literatura == | ||
| − | * PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2004. ISBN 978-80-200-1499-3. | + | * PLHÁKOVÁ, Alena. ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia, 2004. ISBN 978-80-200-1499-3. |
| − | * PLHÁKOVÁ, Alena. Dějiny psychologie. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-0871-X. | + | * PLHÁKOVÁ, Alena. ''Dějiny psychologie.'' Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-0871-X. |
| − | * NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie téměř pro každého. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1198-6. | + | * NAKONEČNÝ, Milan. ''Psychologie téměř pro každého.'' Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1198-6. |
Verze z 11. 4. 2012, 17:08
Autor: Tereza Fussová
Klíčová slova: lidská psychika, psychologie, mentální aparát
Synonyma: ---
Související pojmy:
- nadřazené: obecná psychologie, psychodynamická psychologie, psychoanalýza
- podřazené: vědomí, předvědomí, nevědomí
Definice
Pojem model vyjadřuje vystižení nějakého předmětu určitou formou, např. schématem, systémem tezí, tedy v nejširším smyslu takové zobrazení předmětu, které vystihuje jeho podstatu. Protože psychika představuje podstatný aspekt lidského bytí, modely lidské psychiky současně odpovídají na otázku „Co je člověk?".[1]
Modely lidské psychiky lze také definovat jako konstrukty znázorňující představy a myšlenky o uspořádání a fungování duševního života.[2] Tyto modely většinou nebyly empiricky ověřovány. Mnohé z nich zahrnují oblast nevědomí, jehož existencí běžnými metodamy psychologického výzkumu v podstatě nelze dokázat.
Psychodynamické modely
Sigmund Freud vytvořil dva modely lidské psychiky. Lidskou psychiku označoval jako mentální aparát, protože podle něj je lidská psychika struktura (systém), který má své vlastní, svébytné zákonitosti fungování.
Topografický model psychického aparátu
Tento model vytvořil Freud v roce 1900 a nastínil jej ve své knize „Výklad snů". [3] Zahrnuje tři vrstvy, a to nevědomí, předvědomí a vědomí.
Podle Freuda zůstává duševní energie lidské psychiky na nízké a konstantní úrovni. Nahromadí-li se v ní příliš mnoho energie, pak se ji snaží „vybít", což je provázeno pocitem úlevy nebo slasti. Zdrojem psychické energie jsou pudy, které jsou mentální reprezentací tělesných procesů.[4]
Nevědomí zahrnuje především pud sexuální, jehož energetické složce dal Freud název libido. Během vývoje se transformuje do podoby dílčích pudových přání, která se řídí principem slasti a usilují o své bezprostřední uspokojení. Obsahem nevědomí jsou dále zraňující, traumatické vzpomínky, které do něj byly odsunuty na základě působení obranných mechanismů umístěných v předvědomí - cenzura. Nemají přímý vstup do vědomí (vyvolaly by úzkost), někdy mohou vstupovat do vědomí v podobě snů.
Předvědomí obsahuje zapomenuté myšlenky, zážitky, konflikty, rozhodnutí, atd., které se mohou vybavovat. Hlavním úkolem předvědomí je chránit vědomí před přívalem pudových sil z nevědomí a najít jim takový způsob vyjádření, který by byl pro vědomí přijatelný. Cenzura se podílí na transformaci pudových přání do podoby pudových derivátů, z nichž některé vstupují do vědomí.
Některé psychické obsahy existuje trvale mimo vědomí; přesto však mohou ovlivňovat chování i prožívání. Předvědomí a vědomí se řídí principem reality. Nejvyšší a nejušlechtilejší lidské zájmy tak mohou být výsledkem transformace infantilních sexuálních impulzů či traumat, které jsou obsaženy v nevědomí.[5] [6]
Strukturální model lidské psychiky
Tento model navrhl Freud ve své práci „Ego a id" v roce 1923. Freud se často u svých pacientů setkával s existencí nevědomého pocitu viny, který se mu do topografického modelu nepodařilo začlenit. V tomto modelu se psychika dělí do tří struktur: id (ono), ego (já) a superego (nadjá). Působením superega vzniká nevědomý pocit viny. Význam pojmu id se zhruba shoduje s popisem nevědomí v topografickém modelu. Je to oblast, která obsahuje primitivní pudy usilující o své vybití.
Na základě komunikace dítěte s vnějším světem se část id postupně mění v ego, které má funkci sebezáchovnou. Pokouší se vypořádávat s tlaky z id i s nároky vnějšího světa. Ego také odkládá pudové uspokojení a kontroluje pudová přání s pomocí zásobárny obranných mechanismů.
Superego se vyvíjí jako vnitřní zůstatek raných dětských konfliktů, obzvláště ve vztahu s rodiči a jiným autoritám. Vzniká na základě postupného zvnitřňování těchto autorit, jejich příkazů a zákazů. Superego zahrnuje svědomí a dětské ideály. Velká část superega, ega a celé id pracují mimo vědomí. Vědomí je pro ego pouhým smyslovým ornánem k vnímání duševních kvalit. [7]
Jungův model lidské psychiky
Podle Carla Gustava Junga nejsou nevědomá hnutí pouhou determinantou vědomého prožívání, ale mají také projektivní, teleologickou funkci. Je-li člověk soustředěný k impulsům svého nevědomí, může se jeho život odebírat správným směrem. Jung rozdělil nevědomí do dvou oblastí. První z nich je povrchnější osobní nevědomí, které vyjadřuje především tzv. komplexy, které vznikají na díky emočního šoku, traumatu. Komplex je podle Junga „obraz určité psychické situace, která je živě emocionálně zdůrazněna a která je neslučitelná s habituálním stavem vědomí nebo vědomým postojem. Komplexy můžeme vědomými silami potlačovat, ale v určitý moment opět vystupuje navenek v původní síle." [8] Komplexy se tudíž projevují jako nevědomé, ale velmi naléhavé pohnutky chování.
Za nejhlubší vrstvu lidské psychiky považuje Jung kolektivní nevědomí, které je vrozené a zděděné. Jeho obsahem jsou především tzv. archetypy, což jsou vrozené vzorce imaginace a cítění. Archetypy formují lidskou zkušenost; jsou to jakési apriorní formy nazírání, vrozené ideje, které dávají naší psychické zkušenosti vnitřní smysl. Zprostředkovávají intuitivní poznání.[9]
Modely zahrnující spirituální dimenzi
Freudovy deterministické modely byly brzy velmi kritizovány. Například italský psychiatr Roberto AssaGioli už v roce 1910 upozornil na to, že ve Freudově konceptu nevědomí chybí koncept „nadvědomí".[10] Podle Assagioliho by se vědecké zkoumání lidských bytostí mělo zabývat nejen pudovými impulsy, ale také tvořivostí, vůlí, radostí a moudrostí.[11]
Na konci 60. let vznikla v USA tzv. transpersonální psychologie, a to v spojitosti s objevováním nových zkušeností, které byly označovány jako mystické, spirituální či transpersonální. Předmětem studia tohoto směru jsou zážitky rozšířeného nebo zeslabeného vědomí. Významným představitelem tohoto směru je český psychiatr Stanislav Grof. Podle něj transpersonální zážitky provází pocit člověka, že se jeho vědomí rozšířilo za hranice vlastního ega a překročilo omezení časem a prostorem.[12] Dalším Freudovým oponentem je Viktor Frankl, zakladatel logoterapie. Frankl chápe osobnost jako složitý celek, jenž se utváří v životních vztazích individua ze tří zdrojů:
1. tělesnosti, poskytující genetický a fenotypický deterministický rámec;
2. psýché, která je nositelem rodových zkušeností a váže jedince sociálními pouty k lidskému společenství;
3. duchovnosti, kterou se člověk otevírá říši hodnot a smyslu.
Duchovní rozměry svého bytí osobnost překračuje (transcenduje) svou každodennost a otevírá se formování takových charakteristik, jako je láska, odpovědnost a prozíravost, moudrost, uměřenost a ušlechtilost.[13]
Kognitivní modely
Kognitivní psychologie chápe lidskou psychiku jako systém zpracování a využívání informací. Podle amerického filosofa, lingvisty a kognitivního vědce Jerryho Fodora má kognitivní model mysli tři úrovně. Na nejnižší úrovni probíhá transdukce, tj. transformace vnějších podnětů do podoby nervových impulsů. Na druhé, tzv. vstupní systémové úrovni (input system level) probíhá základní rozpoznání a popis informací. Fodor předpokládá, že subsystémy druhé úrovně zpracovávají informace jako moduly, což značí, že jejich fungování je na ostatních systémech zpracování informací nezávislé. Například vnímání objektů provádí zvláštní modul, který je schopen tuto operaci provést bez pomocí jazykového, hudebního či matematického modulu.
Nejvyšší úrovně zpracování informací mají přístup ke všem informacím, které kognitivní systém daného jedince obsahuje. Jako příklad vyšší úrovně poznávacích procesů uvádí Fodor řešení vědeckého problému, při němž myslitel využívá zkušenosti z nejrůznějších oblastí. Podle Fodora pracují moduly velmi rychle. Výsledkem jejich práce jsou bazální, triviální informace. Složitější mentální reprezentace se vytvářejí teprve na vyšších úrovních systému.[14]
Poznámky
- ↑ NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie téměř pro každého. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1198-6.
- ↑ PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2004. ISBN 978-80-200-1499-3.
- ↑ FREUD, Sigmund.Výklad snů. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1994. ISBN 80-901916-0-6.
- ↑ PLHÁKOVÁ, Alena. Dějiny psychologie. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-0871-X.
- ↑ SANDLER, J., DARE, CH., HOLDER, A. Frames of reference in psychoanalytic psychology. VI. The topographical frame of reference: the unconscious. British Journal of Medical Psychology, 1973, str. 37-43.
- ↑ SANDLER, J., DARE, CH., HOLDER, A. Frames of reference in psychoanalytic psychology. VII. The topographical frame of reference: the preconscious and conscious. British Journal of Medical Psychology, 1973, str. 143-153.
- ↑ FREUD, Sigmund. Vybrané spisy I. Praha: Avicenum, 1991. ISBN 80-201-0225-6.
- ↑ JUNG, Carl Gustav. Výbor z díla, svazek I. Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997.
- ↑ Tamtéž.
- ↑ NAKONEČNÝ, Milan. Transpersonální psychologie. In HOSKOVEC, J., NAKONEČNÝ, M., SEDLÁKOVÁ, M. Psychologie XX. století. Praha: Karolinum, 2002, str. 180-209.
- ↑ SLAWSKI, T. Dr. Roberto Assagioli, founder of psychosyntheis. Dostupné z http://www.aap-psychosynthesis.org/assagioli.htm, 2010.
- ↑ GROF, Stanislav. Za hranice mozku. Praha: Gemma 89, 1992.
- ↑ SMÉKAL, Vladimír. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister & Principal, 2002. ISBN 80-85947-80-3.
- ↑ FODOR, J. A. The modularity of mind. Cambridge: MIT Press, 1983.
Použitá literatura
- PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2004. ISBN 978-80-200-1499-3.
- PLHÁKOVÁ, Alena. Dějiny psychologie. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-0871-X.
- NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie téměř pro každého. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1198-6.
