Výukové metody

Autor: Věra Adámková

Klíčová slova: vzdělávání, výchova, škola, učení, studium, výuka

Synonyma: vyučovací metody, aktivizační metody ve výuce, didaktické techniky

Související pojmy: učební pomůcky, učitelé, žáci, studenti

nadřazené - kurikulum, didaktika, pedagogika

podřazené - učební plány, vzdělávací postupy

Charakteristiky

Metoda (z řeckého methodos - cesta za určitým cílem) představuje soubor cílevědomých postupů v různých oborech lidské činnosti. „Hlavním úkolem vyučovacích metod je cílevědomě usměrňovat učební proces žáka a zajišťovat k tomu všechny nezbytné podmínky, jako je výběr a organizace učiva, zpřístupnění pramene poznání, opatření pomůcek a pod.“[1., s.45]. V současnosti se klade velký důraz na aktivní zapojování žáků do vyučovacího procesu, což umožňuje lepší rozvoj jejich osobnosti. Pro pedagogy z toho ale vyplývá nutnost důkladnějších příprav na výuku. Vychází se z interakce učitel - žák - obsah; to znamená, že obsah přednášeného učiva by měl být v souladu s činností učitele i žáka tak, aby byly co nejvíc naplněny vzdělávací a výchovné cíle. Tento model bývá doplňován o didaktické prostředky, které zejména vlivem moderních médií aktivně vstupují do interakce s ostatními strukturními prvky výuky.[3., s.21] Úroveň výukových metod je ovlivněna následujícími faktory:

  - povaha učebních cílů (jednotlivé stupně vzdělávání)
  - obsah výuky (různé předměty vyžadují odlišné přístupy)
  - časové možnosti (časová jednotka, frekvence výuky)
  - velikost skupiny (počet žáků ve třídě)
  - materiální podmínky (velikost a vybavenost učeben)

Z toho plyne, že neexistuje žádná univerzální výuková metoda. Naopak učitel může využívat v rámci jednoho předmětu nebo i jedné vyučovcí hodiny celou řadu metod. [1]

Klasifikace výukových metod

Z didaktického hlediska se uplatňují:

1. Metody slovní- zahrnují přednášky, vysvětlování, diskuze, písemná cvičení a kompozice, práce s učebnicí

2. Metody názorně demonstrační- vychází z pozorování předmětů (názorných pomůcek), jevů, statických obrazů i dynamických projekcí

3. Metody praktické- obsahují praktické a pohybové dovednosti, pokusy, pracovní úkony (v dílnách, na pozemku) a grafické a výtvarné práce [1]

Další klasifikace vycházejí z psychologických, logických a procesuálních aspektů a jejich základ tvoří míra zapojení žáků do vzdělávacího procesu, využívání myšlenkových operací a stanovení fází vyučovacího procesu.

Výukové prostředky

Výukové prostředky jsou nezbytnou částí vzdělávacího procesu a vychází se z nich i při stanovování výukových metod. Slouží jako podpůrný prostředek k dosažení stanovených výukových cílů [2, s. 7] Řadíme zde učební a metodické pomůcky, školní potřeby, zařízení a výukové prostory a technické přístroje.

Výukové prostředky dělíme do dvou základních skupin; v té první jsou zahrnuty pomůcky k přímé prezentaci, jako jsou učebnice, modely, obrazy a mapy. Do druhé skupiny řadíme didaktickou techniku, která umožňuje zprostředkování prezentací na různých nosičích (CD, DVD, apod.) Přenos informací touto cestou je ve formě auditivní, vizuální nebo audiovizuální.

Použitá literatura

1. HLADÍLEK, Miroslav. Úvod do didaktiky. 1. Praha : Vysoká škola J. A. Komenského, 2004. 88 s. ISBN 80-86723-07-0.
2. HLAVATÝ, Josef. Didaktická technika pro učitele. 1. Praha : Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 2002. 119 s. ISBN 80-7080-479-3.
3. MAŇÁK, Josef; ŠVEC, Vlastimil. Výukové metody. Brno : Paido, 2003. 219 s. ISBN 80-7315-039-5.
4. PECINA, Pavel. Tvořivost ve vzdělávání žáků. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2008. 99 s. ISBN 978-80-210-4551-4.