Výukové metody: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
Řádek 27: Řádek 27:
 
== Klasifikace výukových metod ==
 
== Klasifikace výukových metod ==
 
Z didaktického hlediska se uplatňují:
 
Z didaktického hlediska se uplatňují:
1. '''Metody slovní'''
+
1. '''Metody slovní'''- zahrnují přednášky, vysvětlování, diskuze, písemná cvičení a kompozice, práce s učebnicí
  - zahrnují přednášky, vysvětlování, diskuze, písemná cvičení a kompozice, práce s učebnicí
+
2. '''Metody názorně demonstrační'''- vychází z pozorování předmětů (názorných pomůcek), jevů, statických obrazů i dynamických projekcí
2. '''Metody názorně demonstrační'''
+
3. '''Metody praktické'''- obsahují praktické a pohybové dovednosti, pokusy, pracovní úkony (v dílnách, na pozemku) a grafické a výtvarné práce [[1]]
  - vychází z pozorování předmětů (názorných pomůcek), jevů, statických obrazů i dynamických projekcí
 
3.'''Metody praktické'''
 
  - obsahují praktické a pohybové dovednosti, pokusy, pracovní úkony (v dílnách, na pozemku) a grafické a výtvarné práce [[1]]
 
  
 
== Výukové  prostředky ==
 
== Výukové  prostředky ==

Verze z 18. 10. 2010, 20:33

Autor: Věra Adámková

Klíčová slova: vzdělávání, výchova, škola, učení, studium, výuka

Synonyma: vyučovací metody, aktivizační metody ve výuce, didaktické techniky

Související pojmy: učební pomůcky, učitelé, žáci, studenti

nadřazené - kurikulum, didaktika, pedagogika

podřazené - učební plány, vzdělávací postupy


Charakteristiky

Metoda (z řeckého methodos - cesta za určitým cílem) představuje soubor cílevědomých postupů v různých oborech lidské činnosti. „Hlavním úkolem vyučovacích metod je cílevědomě usměrňovat učební proces žáka a zajišťovat k tomu všechny nezbytné podmínky, jako je výběr a organizace učiva, zpřístupnění pramene poznání, opatření pomůcek a pod.“[1., s.45]. V současnosti se klade velký důraz na aktivní zapojování žáků do vyučovacího procesu, což umožňuje lepší rozvoj jejich osobnosti. Pro pedagogy z toho ale vyplývá nutnost důkladnějších příprav na výuku. Vychází se z interakce učitel - žák - obsah; to znamená, že obsah přednášeného učiva by měl být v souladu s činností učitele i žáka tak, aby byly co nejvíc naplněny vzdělávací a výchovné cíle. Tento model bývá doplňován o didaktické prostředky, které zejména vlivem moderních médií aktivně vstupují do interakce s ostatními strukturními prvky výuky.[3., s.21] Úroveň výukových metod je ovlivněna následujícími faktory:

  - povaha učebních cílů (jednotlivé stupně vzdělávání)
  - obsah výuky (různé předměty vyžadují odlišné přístupy)
  - časové možnosti (časová jednotka, frekvence výuky)
  - velikost skupiny (počet žáků ve třídě)
  - materiální podmínky (velikost a vybavenost učeben)

To znamená, že neexistuje žádná univerzální výuková metoda. Naopak učitel může využívat v rámci jednoho předmětu nebo i jedné vyučovcí hodiny celou řadu metod. [1]

Klasifikace výukových metod

Z didaktického hlediska se uplatňují: 1. Metody slovní- zahrnují přednášky, vysvětlování, diskuze, písemná cvičení a kompozice, práce s učebnicí 2. Metody názorně demonstrační- vychází z pozorování předmětů (názorných pomůcek), jevů, statických obrazů i dynamických projekcí 3. Metody praktické- obsahují praktické a pohybové dovednosti, pokusy, pracovní úkony (v dílnách, na pozemku) a grafické a výtvarné práce 1

Výukové prostředky

Komplexní výukové metody

Použitá literatura

  1. HLADÍLEK, Miroslav. Úvod do didaktiky. 1. Praha : Vysoká škola J. A. Komenského, 2004. 88 s. ISBN 80-86723-07-0.
  2. HLAVATÝ, Josef. Didaktická technika pro učitele. 1. Praha : Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 2002. 119 s. ISBN 80-7080-479-3.
  3. MAŇÁK, Josef; ŠVEC, Vlastimil. Výukové metody. Brno : Paido, 2003. 219 s. ISBN 80-7315-039-5.
  4. PECINA, Pavel. Tvořivost ve vzdělávání žáků. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2008. 99 s. ISBN 978-80-210-4551-4.