Podcasting: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
Řádek 14: Řádek 14:
  
 
== Jak to funguje ==  
 
== Jak to funguje ==  
V první řadě musí producent podcastu vytvořit multimediální soubor, který vystaví na serveru. Může jít o zvukový záznam zachycený na mikrofon u počítače, mobilu nebo třeba na diktafonu nebo video natočené na webovou kameru, případně digitální kameru. Další možností je zdigitalizovat analogový záznam. Dnes již k tomuto účelu existuje dostatek programů a nabízí se také několik webových aplikací. Kromě toho musí producent zvolit vhodný formát, který bude uživatel schopen přehrát. Nejčastěji se využívá MP3, MPEG nebo WMV. I pro převod mezi formáty existuje mnoho programů a online aplikací (např. Zamzar.com). Má-li producent na internetu vystavený zdroj, musí vytvořit RSS kanál (použít lze také Atom nebo jiný formát pro syndikaci obsahu), do kterého vloží prvek <enclosure> a přidá povinné parametry url, type a lenght s příslušnými hodnotami. RSS kanál může producent vytvořit ručně nebo jej může automaticky generovat redakční systém nebo webová služba. Poté, co je RSS kanál vytvořen, zveřejníme ho na internetu nebo zaktualizujeme již existující zdroj. Nyní do hry vstupuje uživatel. Pokud si uložil daný kanál do své čtečky, budou se mu v ní zobrazovat nově vložené články včetně podcastů. Využívá-li běžnou RSS čtečku, pak se mu u každého článku, který obsahuje podcast, zobrazí odkaz obsahující URL adresu daného souboru. Ten si může stáhnout do svého počítače a přehrát ve svém oblíbeném přehrávači. V současnosti však již existuje také mnoho speciálních programů na práci s podcasty. Je pro ně typické, že stáhnou všechny nové soubory do PC a následně je nabídnou uživateli, jenž si je může prohlédnout v zabudovaném multimediálním prohlížeči. Nevýhodou tohoto řešení je fakt, že se stahují všechny soubory, i když nejsou pro uživatele relevantní, a výrazně se tak zatěžují přenosové linky a plní se i místo na disku. Na druhou stranu uživatel má soubory okamžitě k dispozici a nemusí čekat na jejich stáhnutí. Samozřejmě existují čtečky podcastů, které stahují soubory až na vyžádání uživatele.
+
V první řadě musí producent podcastu vytvořit multimediální soubor, který vystaví na serveru. Může jít o zvukový záznam zachycený na mikrofon u počítače, mobilu nebo třeba na diktafonu nebo video natočené na webovou kameru, případně digitální kameru. Další možností je zdigitalizovat analogový záznam. Dnes již k tomuto účelu existuje dostatek programů a nabízí se také několik webových aplikací. Kromě toho musí producent zvolit vhodný formát, který bude uživatel schopen přehrát. Nejčastěji se využívá MP3, MPEG nebo WMV. I pro převod mezi formáty existuje mnoho programů a online aplikací (např. Zamzar.com). Má-li producent na internetu vystavený zdroj, musí vytvořit RSS kanál (použít lze také Atom nebo jiný formát pro syndikaci obsahu), do kterého vloží prvek <enclosure> a přidá povinné parametry url, type a length s příslušnými hodnotami. RSS kanál může producent vytvořit ručně nebo jej může automaticky generovat redakční systém nebo webová služba. Poté, co je RSS kanál vytvořen, zveřejníme ho na internetu nebo zaktualizujeme již existující zdroj. Nyní do hry vstupuje uživatel. Pokud si uložil daný kanál do své čtečky, budou se mu v ní zobrazovat nově vložené články včetně podcastů. Využívá-li běžnou RSS čtečku, pak se mu u každého článku, který obsahuje podcast, zobrazí odkaz obsahující URL adresu daného souboru. Ten si může stáhnout do svého počítače a přehrát ve svém oblíbeném přehrávači. V současnosti však již existuje také mnoho speciálních programů na práci s podcasty. Je pro ně typické, že stáhnou všechny nové soubory do PC a následně je nabídnou uživateli, jenž si je může prohlédnout v zabudovaném multimediálním prohlížeči. Nevýhodou tohoto řešení je fakt, že se stahují všechny soubory, i když nejsou pro uživatele relevantní, a výrazně se tak zatěžují přenosové linky a plní se i místo na disku. Na druhou stranu uživatel má soubory okamžitě k dispozici a nemusí čekat na jejich stáhnutí. Samozřejmě existují čtečky podcastů, které stahují soubory až na vyžádání uživatele.
  
 
== Nejčastější využití ==
 
== Nejčastější využití ==

Verze z 13. 5. 2008, 13:37

Co je podcasting

Podcasting vznikl spojením slov iPod (multimediální přehrávač od firmy Apple) a Broadcasting (vysílání). Internetový slovník jím obohatil v roce 2004 Adam Curry. Setkat se můžeme také s méně užívanými synonymy jako audioRSS, RSScasting, blogcasting, webcasting nebo audioblogging. Dle jednoho výkladu jde o RSS kanály, které jsou obohaceny o multimediální obsah nejčastěji v podobě audio a video souborů. Podmínkou je, že musí být volně dostupné ke stažení, tzn. uživatel si je může uložit na svůj počítač a následně je přehrát. Z toho důvodu se za podcasting nepovažuje třeba streamované video. Nejběžnějším typem podcastu jsou MP3 soubory. Často se používají také formáty MPEG, AVI nebo WMV. Jiné zdroje hovoří o tom, že podcasting jsou RSS kanály pouze se zvukovými záznamy a obsahují-li video soubory, pak je označují jako vodcast (někdy též vidcast nebo videocast). Podpora podcastingu byla zavedena již v roce 2000, kdy vyšla specifikace RSS ve verzi 0.92. Ta zaváděla nový prvek <enclosure>, který umožňuje vložit do RSS kanálu jakoukoliv multimediální přílohu. Prvek <enclosure> lze vložit do každého tagu <item>. To v praxi znamená, že soubor lze uložit ke každému článku v RSS kanálu. Prvek <enclosure> má tři povinné parametry

  • url - obsahuje URL adresu souboru, vždy je nutné zapisovat absolutní adresu včetně protokolu.
  • length - udává velikost souboru v bytech
  • type - definuje typ souboru, hodnota se zapisuje dle standardu MIME-type

Příklad zápisu podcastu v RSS kanálu

<enclosure url="http://kisk.phil.muni.cz/kpc/pod/kpc-2008-05-10-51520.mp3" length="14680064" type="audio/mpeg" />

Historie podcastingu

V roce 2004 hledal Adam Curry způsob, jak dostat do svého iPodu MP3 soubory z internetu. V tomto směru ho velmi zaujaly RSS kanály, které disponují prvkem <enclosure> pro přenášení multimediálních příloh. Začal s nimi experimentovat a výsledkem byl velmi primitivní program, který nayval iPodder, jenž dokázal v RSS kanálech lokalizovat zvukové soubory ve formátu MP3. Ty si pak následně nahrával přes službu iTunes do svého iPodu. Naštěstí pro internetovou komunitu si nenechal svůj program pro sebe a uvolnil ho jako opensource, čímž napomohl jeho masivnímu rozšíření. Právě díky iPodderu získal také podcasting své jméno, přestože není nijak vázán na produkty společnosti Apple, ale je široce kompatibilní také s jinými produkty. V počátcích byl tedy podcasting zamýšlen zejména na zvukové soubory a další typy souborů (např. pdf), které nebyly příliš velké a šlo je jednoduše přenášet po síti. S rozvojem vysokorychlostního internetu a růstem poptávky po audiovizuálních souborech se podcasting stále více obrací k videoklipům. Mění se také původní význam slova podcasting. Dnes se podcasting chápě jako RSS kanál přenášející zvukové soubory a pro přenos videosouborů se stále více používá vodcast nebo videocast. A proč je vodcasting u uživatelů daleko populárnější než podcasting? U zvukových souborů chybí obrazová složka a uživatelé jen velmi těžko udržují pozornost delší dobu, případně si podcasty pouštějí pouze jako kulisu k jiné činnosti. Oproti tomu vodcasting umožňuje uživatele daleko lépe vtáhnout do děje. Dokáže mu zprostředkovat také obraz, zaměstnává více smyslů a proto je pro něj atraktivnější. Dá se předpokládat, že v budoucnu bude vodcasting převažovat nad podcastingem.


Jak to funguje

V první řadě musí producent podcastu vytvořit multimediální soubor, který vystaví na serveru. Může jít o zvukový záznam zachycený na mikrofon u počítače, mobilu nebo třeba na diktafonu nebo video natočené na webovou kameru, případně digitální kameru. Další možností je zdigitalizovat analogový záznam. Dnes již k tomuto účelu existuje dostatek programů a nabízí se také několik webových aplikací. Kromě toho musí producent zvolit vhodný formát, který bude uživatel schopen přehrát. Nejčastěji se využívá MP3, MPEG nebo WMV. I pro převod mezi formáty existuje mnoho programů a online aplikací (např. Zamzar.com). Má-li producent na internetu vystavený zdroj, musí vytvořit RSS kanál (použít lze také Atom nebo jiný formát pro syndikaci obsahu), do kterého vloží prvek <enclosure> a přidá povinné parametry url, type a length s příslušnými hodnotami. RSS kanál může producent vytvořit ručně nebo jej může automaticky generovat redakční systém nebo webová služba. Poté, co je RSS kanál vytvořen, zveřejníme ho na internetu nebo zaktualizujeme již existující zdroj. Nyní do hry vstupuje uživatel. Pokud si uložil daný kanál do své čtečky, budou se mu v ní zobrazovat nově vložené články včetně podcastů. Využívá-li běžnou RSS čtečku, pak se mu u každého článku, který obsahuje podcast, zobrazí odkaz obsahující URL adresu daného souboru. Ten si může stáhnout do svého počítače a přehrát ve svém oblíbeném přehrávači. V současnosti však již existuje také mnoho speciálních programů na práci s podcasty. Je pro ně typické, že stáhnou všechny nové soubory do PC a následně je nabídnou uživateli, jenž si je může prohlédnout v zabudovaném multimediálním prohlížeči. Nevýhodou tohoto řešení je fakt, že se stahují všechny soubory, i když nejsou pro uživatele relevantní, a výrazně se tak zatěžují přenosové linky a plní se i místo na disku. Na druhou stranu uživatel má soubory okamžitě k dispozici a nemusí čekat na jejich stáhnutí. Samozřejmě existují čtečky podcastů, které stahují soubory až na vyžádání uživatele.

Nejčastější využití

Díky rozšiřující se nabídce volně šiřitelného softwaru pro zpracování audia a videa a také klesajícím cenám hardwaru pro jejich zachycení, dnes může provozovat podcasting v podstatě každý. Stačí k tomu PC a sluchátka s mikrofonem, mobilní telefon s diktafonem, případně webová nebo jakákoliv digitální kamera. To je důvod, proč se zejména vodcasting stává tak populární na blogu. Chceme-li ale opravdu kvalitní podcasting nebo vodcasting, pak bychom se měli zaměřit spíše na profesionální zprostředkovatele informací (zpravodajské servery, televize, rádia).

Výhody a nevýhody

Výhody

  • oživení textového zpravodajství (atraktivnost)
  • získání nových čtenářů

Nevýhody

  • multimédia jsou náročnější na přenos dat (zatěžování linek)
  • přehrávače podcastu často stahují všechna multimédia z daného kanálu

Software

V RSS čtečkách se podcasty zobrazují v podobě odkazů pod článkem. Kromě toho existuje speciální software pro práci s podcasty. Ty většinou stahují multimediální přílohy přímo a nabízejí je uživatelům k prohlédnutí v interním přehrávači.


Přehrávače podcastů


Vyhledávače podcastů

Související témata:


Závěrečná práce M. Krčál --147.251.109.14 12:09, 13. 5. 2008 (CEST)


Viz také: KISK Podcast Channel - KPC (http://kisk.phil.muni.cz/kpc)