NGOs (nevládní neziskové organizace): Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
Řádek 85: Řádek 85:
  
 
SALAMON, L.M., ANHEIER, H.K.:In ''Search of the Nonprofit Sector.''In The Question of Definitions. 2/1992.
 
SALAMON, L.M., ANHEIER, H.K.:In ''Search of the Nonprofit Sector.''In The Question of Definitions. 2/1992.
 +
 +
ŠKARABELOVÁ, Simona. Vymezení pojmu nestátní nezisková organizace [online]. [cit. 2012-01-10]. Dostupné z: http://www.e-cvns.cz/soubory_diskuse/vymezeni_nno.pdf
  
 
STEJSKAL, Jan. ''Ekonomika neziskové organizace.'' 1. vyd. Praha : Junák – svaz skautů a skautek ČR, 2010. 272 s. ISBN 978-80-86825-55-7.
 
STEJSKAL, Jan. ''Ekonomika neziskové organizace.'' 1. vyd. Praha : Junák – svaz skautů a skautek ČR, 2010. 272 s. ISBN 978-80-86825-55-7.

Verze z 10. 1. 2012, 09:27

Autor: Veronika Janoušková

Klíčová slova: nevládní organizace, neziskové organizace

Synonyma: --

Související pojmy:


Charakteristiky

Nestátní nezisková organizace (NNO) je označována jako "organizace, která vznikla za účelem vykonávání veřejně prospěšné činnosti, nikoliv za účelem dosahování zisku." To však neznamená, že nemůže v rámci své činnosti dosahovat určitého zisku, musí ho však opět investovat do činnosti, pro kterou byla organizace vytvořena.

Komplexní a mezinárodně uznávanou charakteristiku nestátních neziskových organizací , která se snaží sledovat problematiku z nejrůznějších možných úhlů, přinesli ve svých studiích profesoři Salamon a Anheier. Oba autoři chápou nestátní neziskový sektor jako soubor institucí, které existují vně státních struktur, avšak slouží v zásadě veřejným zájmům, na rozdíl od zájmů nestátních. Za určující považují pět základních vlastností, podle nichž jsou nestátní neziskové organizace:

  1. institucionalizované (organized) - tj. mají jistou institucionální strukturu, jistou organizační skutečnost, bez ohledu na to, zda jsou formálně nebo právně registrovány;
  2. soukromé (private) - tedy jsou institucionálně odděleny od státní správy, ani jí nejsou řízeny.
  3. neziskové (non-profit) - ve smyslu nerozdělování zisku, tj. nepřipouští se u nich žádné přerozdělování zisků vzniklých z činnosti organizace mezi vlastníky nebo vedení organizace.
  4. samosprávné a nezávislé (self-governing) - jsou vybaveny vlastními postupy a strukturami, které umožňují kontrolu vlastních činností.
  5. dobrovolné (voluntary) - využívají dobrovolnou účast na svých činnostech.


Typologie neziskových organizací v ČR

Z hlediska financování rozdělujeme národní hospodářství na ziskový a neziskový sektor. Nevládní neziskové organizace se řadí mezi sektor neziskový. Ten se dále děli na sektor veřejný, soukromý (sem řadíme NNO) a sektor domácností. Nestátní neziskové organizace tedy patří do tzv. neziskového soukromého sektoru, někdy také nazývaného jako třetí sektor.

Dále můžeme charakterizovat další tři vymezení:

  1. ekonomicko – finanční vymezení – financování organizace je založeno na dobrovolném příspěvku subjektů
  2. právní vymezení – NNO je právnická osoba, která je založená za účelem poskytování veřejně prospěšných služeb
  3. funkcionální vymezení - NNO je účelově zaměřený subjekt, který reaguje na potřeby společnosti a to v oblasti sociální, kulturní, zdravotní, apod.

Přehled neziskových organizací uvádí zákon o daních z příjmu. Přehled uvádí všechny právnické osoby považované za poplatníky a které nebyly založeny za účelem podnikání. Patří mezi ně:

  • zájmová sdružení právnických osob
  • občanská sdružení
  • politické strany a politická hnutí
  • církevní právnické osoby
  • nadace a nadační fondy
  • obecně prospěšné organizace
  • veřejné vysoké školy
  • veřejné výzkumné organizace
  • školské právnické osoby
  • obce, kraje, jejich organizační sloţky a příspěvkové organizace
  • organizační složky státu
  • státní fondy
  • subjekty, které jsou tak ustanoveny zákonem

Podle kritéria globálního charakteru poslání

  • Organizace veřejně prospěšné (Public Benefit Organzations - PBO), které jsou založeny za účelem poslání spočívající v produkci veřejných a smíšených statků, které uspokojují potřeby veřejnosti - společnosti (příkladně charita, ekologie, zdravotnictví, vzdělávání, veřejná správa),
  • Organizace vzájemně prospěšné (Mutual Benefit Organizations - MBO), které jsou založeny za účelem vzájemné podpory skupin občanů (i právnických osob), které jsou spjaty společným zájmem. Jejich posláním je tedy uspokojování svých vlastních zájmů a veřejná správa dbá, aby se jednalo o takové zájmy, které jsou ve vztahu k veřejnosti korektní, tedy neodporují zájmům druhých občanů a právnických osob. Jde například o realizaci aktivit v kultuře, tělesné kultuře, konfesních a profesních zájmů, ochrany zájmů skupin apod.


Financování nestátních neziskových organizací

Zdroje financování jsou rozděleny dle následujících kritérií:

  1. dle charakteru zdroje
    • finanční zdroje
    • nefinanční zdroje
  2. dle geografického původu zdroje
    • domácí zdroje
    • zahraniční zdroje
  3. dle prostředků organizace
    • z interních zdrojů (vlastní činnost)
    • z externích zdrojů (veřejné, individuální a soukromé zdroje)
  4. dle způsobu nabytí
    • přímé
    • nepřímé

Dle účelu vkladu jsou děleny na:

  1. vlastní zdroje - prostředky, které poskytují členové nebo je získává organizace vlastní činností
  2. cizí zdroje - finance získané na určitou dobu, je potřeba je za čas vrátit (půjčky)
  3. potencionální zdroje - prostředky získané pro organizaci na podporu své činnosti (peníze z veřejných rozpočtů, dary,…)


Použitá literatura

BOUKAL, Petr. Nestátní neziskové organizace : (teorie a praxe). 1. vyd. Praha : Oeconomica, 2009. 303 s. ISBN 978-80-245-1650-9.

REKTOŘÍK, Jaroslav. Ekonomika a řízení neziskových organizací. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1998. 128 s. ISBN 80-210-1810-0.

SALAMON, L.M., ANHEIER, H.K.:In Search of the Nonprofit Sector.In The Question of Definitions. 2/1992.

ŠKARABELOVÁ, Simona. Vymezení pojmu nestátní nezisková organizace [online]. [cit. 2012-01-10]. Dostupné z: http://www.e-cvns.cz/soubory_diskuse/vymezeni_nno.pdf

STEJSKAL, Jan. Ekonomika neziskové organizace. 1. vyd. Praha : Junák – svaz skautů a skautek ČR, 2010. 272 s. ISBN 978-80-86825-55-7.