Minnesengr: Porovnání verzí
(Založena nová stránka: '''Minnesämger – Minesengr''' pochází z němčiny (die Minne = dvorná láska, der Sänge = pěvec) a označuje básníka, skladatele a zpěváka středověku, zpravid...) |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Minnesämger – Minesengr''' pochází z němčiny (die Minne = dvorná láska, der Sänge = pěvec) a označuje básníka, skladatele a zpěváka středověku, zpravidla rytířského stavu. | '''Minnesämger – Minesengr''' pochází z němčiny (die Minne = dvorná láska, der Sänge = pěvec) a označuje básníka, skladatele a zpěváka středověku, zpravidla rytířského stavu. | ||
| + | |||
| + | Básnictví a hudbě se věnovali rytíři nejprve v jižní Francii, v Provenci. Opěvovali hlavně lásku a stavovské ctnosti, sahali takřka výhradně k lyrickým námětům a nazývali se už kolem roku 1100 '''trubadúři'''. Jejich severofrancouzští kolegové rozšířili okruh námětů o látky historické (Karel Veliký a jeho družina, zvláště Rolland), starověké (Alexandr Veliký), legendární (rytíři sv. grálu), prostě o epiku. Říkalo se jim '''truvéři''' (od francouzského trouber – vynalézat). Později, asi v polovině 12. století se rytířské dvorské umění rozšířilo i do Německa. Němečtí lyrikové a epikové se nazývali '''minnesängři''' (od die Minne – láska).[[1]] | ||
| + | |||
| + | |||
| + | |||
| + | |||
| + | |||
| + | |||
| + | |||
| + | |||
| + | [[1]] Karpatský, Dušan : Malý labyrint literatury. 2. vyd. Praha : Albatros, 1997. 573 s. ISBN 80-00-00527-1. | ||
Verze z 28. 3. 2011, 16:05
Minnesämger – Minesengr pochází z němčiny (die Minne = dvorná láska, der Sänge = pěvec) a označuje básníka, skladatele a zpěváka středověku, zpravidla rytířského stavu.
Básnictví a hudbě se věnovali rytíři nejprve v jižní Francii, v Provenci. Opěvovali hlavně lásku a stavovské ctnosti, sahali takřka výhradně k lyrickým námětům a nazývali se už kolem roku 1100 trubadúři. Jejich severofrancouzští kolegové rozšířili okruh námětů o látky historické (Karel Veliký a jeho družina, zvláště Rolland), starověké (Alexandr Veliký), legendární (rytíři sv. grálu), prostě o epiku. Říkalo se jim truvéři (od francouzského trouber – vynalézat). Později, asi v polovině 12. století se rytířské dvorské umění rozšířilo i do Německa. Němečtí lyrikové a epikové se nazývali minnesängři (od die Minne – láska).1
1 Karpatský, Dušan : Malý labyrint literatury. 2. vyd. Praha : Albatros, 1997. 573 s. ISBN 80-00-00527-1.
