Joseph Carl Robnett Licklider: Porovnání verzí
(životopis z wiki (mé dílo, navíc uvolněné jako public domain), 3 knihy, + 4 zdroje) |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | ''' | + | '''Joseph Carl Robnett Licklider''', též '''J. C. R. Licklider''' (11. března 1915, St. Louis - 26. června 1990, Arlington) byl americký počítačový teoretik a jeden z průkopníků kybernetiky a umělé inteligence, významná osobnost agentury ARPA.[3] |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | ''' | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
== Biografie == | == Biografie == | ||
| − | |||
| − | |||
Licklider se narodil v St. Louis v Missouri jako jedináček v rodině pojišťovacího agenta. Již v raném věku dokazoval svůj inženýrský talent při výrobě modelů letadel. Jeho koníček renovace automobilů jej provázel po celý život. | Licklider se narodil v St. Louis v Missouri jako jedináček v rodině pojišťovacího agenta. Již v raném věku dokazoval svůj inženýrský talent při výrobě modelů letadel. Jeho koníček renovace automobilů jej provázel po celý život. | ||
Verze z 14. 3. 2011, 06:47
Joseph Carl Robnett Licklider, též J. C. R. Licklider (11. března 1915, St. Louis - 26. června 1990, Arlington) byl americký počítačový teoretik a jeden z průkopníků kybernetiky a umělé inteligence, významná osobnost agentury ARPA.[3]
Biografie
Licklider se narodil v St. Louis v Missouri jako jedináček v rodině pojišťovacího agenta. Již v raném věku dokazoval svůj inženýrský talent při výrobě modelů letadel. Jeho koníček renovace automobilů jej provázel po celý život.
Vystudoval Washington University v St. Louis, kde získal titul bakaláře v roce 1937. Ve studiu se zaměřoval na fyziku, matematiku a psychologii. Roku 1938 obdržel magisterský titul v psychologii. Roku 1942 obdržel titul PhD v psychoakustice na University of Rochester. V letech 1943 až 1950 pracoval v Psychoakustické laboratoři Harvardovy univerzity.
Začal se zajímat o informační technologie a v roce 1950 se přesunul na Massachusetts Institute of Technology jako docent a působil zde v komisi, která dala vzniknout Lincolnově laboratoři a založil obor psychologie pro studenty inženýrských programů.
V říjnu 1962 byl jmenován předsedou Information Processing Techniques Office (IPTO) v projektu ARPA, který rozvíjelo Ministerstvo obrany USA. V roce 1963 byl jmenován ředitelem Behavioral Sciences Command & Control Research at ARPA. V dubnu toho téhož roku poslal svým kolegům zprávu, v níž popsal překážky, které bude třeba zdolat při budování time-sharingové počítačové sítě za využití pouze (tehdy) dostupného softwaru. Jeho nápady vedly ke vzniku ARPANETu, předchůdce dnešního Internetu.
V roce 1968 se stal ředitelem projektu MAC na MIT a profesorem na katedře elektroninženýrství. V projektu MAC byl vyroben první počítač, který měl systém sdílející čas (CTSS), a jeden z prvních on-line setupů s vývojem programu Multics (předchůdce dnešních operačních systémů), práce na něm byly zahájeny v roce 1964. Multics byl inspirací pro některé prvky operačního systému Unix, který byl vyvíjen v Bell Labs Kenem Thompsonem a Dennisem Ritchiem v roce 1970.
Poté odešel do penze a roku 1985 byl jmenován emeritním profesorem. Zemřel v roce 1990 v Arlingtonu ve státě Massachusetts.
Dílo
Je autorem teorie počítačových decentralizovaných systémů, tzv. celulárních automatů.[1]
Přednesl ideu počítačů propojených v síti s uživatelsky jednoduchým prostředím.[3]
Publikace
Man-Computer Symbiosis
Man-Computer Symbiosis (Symbióza člověka a počítače) napsal v roce 1960. Rozvíjí zde potřebu jednoduché synergické interakce mezi počítači a jejich uživateli. Objevila se zde jeho idea, že za pár let se lidské mozky a počítače pevně spojí a výsledně budou uvažovat, tak jak by lidský mozek nikdy nedokázal. Licklider věřil ve velký potenciál počítačů, považoval je za efektivní a kreativní spolupracovníky člověka v lidsko-strojové interakci (tzn. symbióze člověka a počítače).[1]
The Computer as a Communication Device
Knihu The Computer as a Communication Device (Počítač jako komunikační zařízení) napsal spolu s Robertem W. Taylorem v roce 1968. Studie se věnovala interpersonální počítačově mediované komunikaci a komunitám vytvářeným prostřednictvím této komunikace. Podle Andrewa Feenberga a Marie Bakardjievové se jedná o první práci tohoto zaměření.[2] Autoři v ní předvídají užití počítačů zapojených do sítě k sociální interakci.
Libraries of the Future
Libraries of the Future (Knihovny budoucnosti) napsal v roce 1965 a naznačil zde první vizi knihovny plně založené na počítačích. Definoval zde, jak musí informační technologie pokročit, aby bylo možné vytvořit skutečně funkční digitální knihovnu.[4]
Reference
- [1] IVIČIČOVÁ, Martina. Artificial life v digitálnom umení. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 95 s., 14 s. příloh. Vedoucí magisterské diplomové práce Mgr. Jana Horáková, Ph.D. Dostupné online.
- [2] MACEK, Jakub. Poznámky ke studiím nových médií. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 184 s. Vedoucí disertační práce PhDr. Jaromír Volek, Ph.D. Dostupné online.
- [3] HÁJEK, Jakub. Amatérské E-ZINY na českém internetu. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 50 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. David Kořínek. Dostupné online.
- [4] VAŠÍČEK, Petr. Digitální ekotoxikologická knihovna. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 71 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce prof. RNDr. Jiří Hřebíček, CSc. Dostupné online.
