Joseph Carl Robnett Licklider: Porovnání verzí
(lepší úvodní věta) |
(životopis z wiki (mé dílo, navíc uvolněné jako public domain), 3 knihy, + 4 zdroje) |
||
| Řádek 8: | Řádek 8: | ||
'''Související pojmy:''' | '''Související pojmy:''' | ||
| + | |||
''nadřazené:'' informační věda, Project MAC, psychoakustika | ''nadřazené:'' informační věda, Project MAC, psychoakustika | ||
| − | ''podřazené:'' | + | ''podřazené:'' Man-Computer Symbiosis |
== Biografie == | == Biografie == | ||
| − | '''Joseph Carl Robnett Licklider''', též '''J. C. R. Licklider''' (11. března 1915, St. Louis - 26. června 1990, Arlington) byl americký počítačový teoretik a jeden z průkopníků kybernetiky a umělé inteligence. | + | '''Joseph Carl Robnett Licklider''', též '''J. C. R. Licklider''' (11. března 1915, St. Louis - 26. června 1990, Arlington) byl americký počítačový teoretik a jeden z průkopníků kybernetiky a umělé inteligence, významná osobnost agentury ARPA.[3] |
| + | |||
| + | Licklider se narodil v St. Louis v Missouri jako jedináček v rodině pojišťovacího agenta. Již v raném věku dokazoval svůj inženýrský talent při výrobě modelů letadel. Jeho koníček renovace automobilů jej provázel po celý život. | ||
| + | |||
| + | Vystudoval Washington University v St. Louis, kde získal titul bakaláře v roce 1937. Ve studiu se zaměřoval na fyziku, matematiku a psychologii. Roku 1938 obdržel magisterský titul v psychologii. Roku 1942 obdržel titul PhD v psychoakustice na University of Rochester. V letech 1943 až 1950 pracoval v Psychoakustické laboratoři Harvardovy univerzity. | ||
| + | |||
| + | Začal se zajímat o informační technologie a v roce 1950 se přesunul na Massachusetts Institute of Technology jako docent a působil zde v komisi, která dala vzniknout Lincolnově laboratoři a založil obor psychologie pro studenty inženýrských programů. | ||
| + | |||
| + | V říjnu 1962 byl jmenován předsedou Information Processing Techniques Office (IPTO) v projektu ARPA, který rozvíjelo Ministerstvo obrany USA. | ||
| + | V roce 1963 byl jmenován ředitelem Behavioral Sciences Command & Control Research at ARPA. V dubnu toho téhož roku poslal svým kolegům zprávu, v níž popsal překážky, které bude třeba zdolat při budování time-sharingové počítačové sítě za využití pouze (tehdy) dostupného softwaru. Jeho nápady vedly ke vzniku ARPANETu, předchůdce dnešního Internetu. | ||
| + | |||
| + | V roce 1968 se stal ředitelem projektu MAC na MIT a profesorem na katedře elektroninženýrství. V projektu MAC byl vyroben první počítač, který měl systém sdílející čas (CTSS), a jeden z prvních on-line setupů s vývojem programu Multics (předchůdce dnešních operačních systémů), práce na něm byly zahájeny v roce 1964. Multics byl inspirací pro některé prvky operačního systému Unix, který byl vyvíjen v Bell Labs Kenem Thompsonem a Dennisem Ritchiem v roce 1970. | ||
| + | |||
| + | Poté odešel do penze a roku 1985 byl jmenován emeritním profesorem. Zemřel v roce 1990 v Arlingtonu ve státě Massachusetts. | ||
| + | |||
| + | == Dílo == | ||
| + | Je autorem teorie počítačových decentralizovaných systémů, tzv. celulárních automatů.[1] | ||
| + | |||
| + | Přednesl ideu počítačů propojených v síti s uživatelsky jednoduchým prostředím.[3] | ||
| + | |||
| + | == Publikace == | ||
| + | === Man-Computer Symbiosis === | ||
| + | ''Man-Computer Symbiosis'' (Symbióza člověka a počítače) napsal v roce 1960. Rozvíjí zde potřebu jednoduché synergické interakce mezi počítači a jejich uživateli. Objevila se zde jeho idea, že za pár let se lidské mozky a počítače pevně spojí a výsledně budou uvažovat, tak jak by lidský mozek nikdy nedokázal. Licklider věřil ve velký potenciál počítačů, považoval je za efektivní a kreativní spolupracovníky člověka v lidsko-strojové interakci (tzn. symbióze člověka a počítače).[1] | ||
| + | |||
| + | ===The Computer as a Communication Device=== | ||
| + | Knihu ''The Computer as a Communication Device'' (Počítač jako komunikační zařízení) napsal spolu s Robertem W. Taylorem v roce 1968. Studie se věnovala interpersonální počítačově mediované komunikaci a komunitám vytvářeným prostřednictvím této komunikace. Podle Andrewa Feenberga a Marie Bakardjievové se jedná o první práci tohoto zaměření.[2] Autoři v ní předvídají užití počítačů zapojených do sítě k sociální interakci. | ||
| + | |||
| + | ===Libraries of the Future=== | ||
| + | ''Libraries of the Future'' (Knihovny budoucnosti) napsal v roce 1965 a naznačil zde první vizi knihovny plně založené na počítačích. Definoval zde, jak musí informační technologie pokročit, aby bylo možné vytvořit skutečně funkční digitální knihovnu.[4] | ||
| − | + | == Reference == | |
| + | * [1] IVIČIČOVÁ, Martina. ''Artificial life v digitálnom umení''. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 95 s., 14 s. příloh. Vedoucí magisterské diplomové práce Mgr. Jana Horáková, Ph.D. [https://is.muni.cz/auth/th/180916/ff_m/?fakulta=1421;obdobi=5026;studium=533345 Dostupné online]. | ||
| + | * [2] MACEK, Jakub. ''Poznámky ke studiím nových médií''. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 184 s. Vedoucí disertační práce PhDr. Jaromír Volek, Ph.D. [https://is.muni.cz/auth/th/14931/fss_d/Disertace_-_Jakub_Macek.pdf?info=1;zpet=/auth/vyhledavani/%3Fsearch%3DAndrew%20Feenberg%20agenda:th%26start%3D1 Dostupné online]. | ||
| + | * [3] HÁJEK, Jakub. ''Amatérské E-ZINY na českém internetu''. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 50 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. David Kořínek. [https://is.muni.cz/auth/th/52825/fss_b/ Dostupné online]. | ||
| + | * [4] VAŠÍČEK, Petr. ''Digitální ekotoxikologická knihovna''. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 71 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce prof. RNDr. Jiří Hřebíček, CSc. [https://is.muni.cz/auth/th/60651/fi_m/?fakulta=1421;obdobi=5026;studium=533345 Dostupné online]. | ||
== Externí odkazy == | == Externí odkazy == | ||
| + | * [http://cs.wikipedia.org/wiki/Joseph_Carl_Robnett_Licklider Heslo JCR Licklider na české wikipedii] | ||
* [http://en.wikipedia.org/wiki/J._C._R._Licklider Biografie J. C. R. Licklidera na anglické wikipedii] | * [http://en.wikipedia.org/wiki/J._C._R._Licklider Biografie J. C. R. Licklidera na anglické wikipedii] | ||
Verze z 6. 3. 2011, 15:30
Autoři:
- Jana Lánová
- Myroslava Kutsyn
Klíčová slova:
Synonyma:
Související pojmy:
nadřazené: informační věda, Project MAC, psychoakustika
podřazené: Man-Computer Symbiosis
Biografie
Joseph Carl Robnett Licklider, též J. C. R. Licklider (11. března 1915, St. Louis - 26. června 1990, Arlington) byl americký počítačový teoretik a jeden z průkopníků kybernetiky a umělé inteligence, významná osobnost agentury ARPA.[3]
Licklider se narodil v St. Louis v Missouri jako jedináček v rodině pojišťovacího agenta. Již v raném věku dokazoval svůj inženýrský talent při výrobě modelů letadel. Jeho koníček renovace automobilů jej provázel po celý život.
Vystudoval Washington University v St. Louis, kde získal titul bakaláře v roce 1937. Ve studiu se zaměřoval na fyziku, matematiku a psychologii. Roku 1938 obdržel magisterský titul v psychologii. Roku 1942 obdržel titul PhD v psychoakustice na University of Rochester. V letech 1943 až 1950 pracoval v Psychoakustické laboratoři Harvardovy univerzity.
Začal se zajímat o informační technologie a v roce 1950 se přesunul na Massachusetts Institute of Technology jako docent a působil zde v komisi, která dala vzniknout Lincolnově laboratoři a založil obor psychologie pro studenty inženýrských programů.
V říjnu 1962 byl jmenován předsedou Information Processing Techniques Office (IPTO) v projektu ARPA, který rozvíjelo Ministerstvo obrany USA. V roce 1963 byl jmenován ředitelem Behavioral Sciences Command & Control Research at ARPA. V dubnu toho téhož roku poslal svým kolegům zprávu, v níž popsal překážky, které bude třeba zdolat při budování time-sharingové počítačové sítě za využití pouze (tehdy) dostupného softwaru. Jeho nápady vedly ke vzniku ARPANETu, předchůdce dnešního Internetu.
V roce 1968 se stal ředitelem projektu MAC na MIT a profesorem na katedře elektroninženýrství. V projektu MAC byl vyroben první počítač, který měl systém sdílející čas (CTSS), a jeden z prvních on-line setupů s vývojem programu Multics (předchůdce dnešních operačních systémů), práce na něm byly zahájeny v roce 1964. Multics byl inspirací pro některé prvky operačního systému Unix, který byl vyvíjen v Bell Labs Kenem Thompsonem a Dennisem Ritchiem v roce 1970.
Poté odešel do penze a roku 1985 byl jmenován emeritním profesorem. Zemřel v roce 1990 v Arlingtonu ve státě Massachusetts.
Dílo
Je autorem teorie počítačových decentralizovaných systémů, tzv. celulárních automatů.[1]
Přednesl ideu počítačů propojených v síti s uživatelsky jednoduchým prostředím.[3]
Publikace
Man-Computer Symbiosis
Man-Computer Symbiosis (Symbióza člověka a počítače) napsal v roce 1960. Rozvíjí zde potřebu jednoduché synergické interakce mezi počítači a jejich uživateli. Objevila se zde jeho idea, že za pár let se lidské mozky a počítače pevně spojí a výsledně budou uvažovat, tak jak by lidský mozek nikdy nedokázal. Licklider věřil ve velký potenciál počítačů, považoval je za efektivní a kreativní spolupracovníky člověka v lidsko-strojové interakci (tzn. symbióze člověka a počítače).[1]
The Computer as a Communication Device
Knihu The Computer as a Communication Device (Počítač jako komunikační zařízení) napsal spolu s Robertem W. Taylorem v roce 1968. Studie se věnovala interpersonální počítačově mediované komunikaci a komunitám vytvářeným prostřednictvím této komunikace. Podle Andrewa Feenberga a Marie Bakardjievové se jedná o první práci tohoto zaměření.[2] Autoři v ní předvídají užití počítačů zapojených do sítě k sociální interakci.
Libraries of the Future
Libraries of the Future (Knihovny budoucnosti) napsal v roce 1965 a naznačil zde první vizi knihovny plně založené na počítačích. Definoval zde, jak musí informační technologie pokročit, aby bylo možné vytvořit skutečně funkční digitální knihovnu.[4]
Reference
- [1] IVIČIČOVÁ, Martina. Artificial life v digitálnom umení. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 95 s., 14 s. příloh. Vedoucí magisterské diplomové práce Mgr. Jana Horáková, Ph.D. Dostupné online.
- [2] MACEK, Jakub. Poznámky ke studiím nových médií. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 184 s. Vedoucí disertační práce PhDr. Jaromír Volek, Ph.D. Dostupné online.
- [3] HÁJEK, Jakub. Amatérské E-ZINY na českém internetu. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 50 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. David Kořínek. Dostupné online.
- [4] VAŠÍČEK, Petr. Digitální ekotoxikologická knihovna. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 71 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce prof. RNDr. Jiří Hřebíček, CSc. Dostupné online.
