Herbert Van de Sompel: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox Vědec
+
{{Infobox Vědec|jmeno = Herbert Van de Sompel[[Soubor:Herbert_Van_de_Sompel.jpg]]|datum_narozeni = 20. březnac 1957|misto_narozeni = Gent, Belgie|datum_umrti = -|misto_umrti = -|duvod_umrti = - |rodina = ženatý|pobyt = - |obcanstvi = belgické|skola = Univerzita v Gentu|pracoviste = Národní laboratoře Los Alamos |znamy_diky = -|oceneni = -}}
|jmeno = Herbert Van de Sompel
 
[[Soubor:Herbert_Van_de_Sompel.jpg]]
 
|datum_narozeni = 20. březnac 1957
 
|misto_narozeni = Gent, Belgie
 
|datum_umrti = -
 
|misto_umrti = -
 
|duvod_umrti = -  
 
|rodina = ženatý
 
|pobyt = -  
 
|obcanstvi = belgické
 
|skola = Univerzita v Gentu
 
|pracoviste = -
 
|znamy_diky = -
 
|oceneni = -
 
}}
 
  
 
Herbert Van de Sompel (20. 3. 1957 v Ghentu) je belgický knihovník a informatik. Absolvoval univerzitu v Ghentu, kde několik let působil v univerzitní knihovně jako vedoucí oddělení automatizace. Je známý především díky svým aktivitám v rozvoji Open Archives Initiative (OAI) či standardům OpenURL. Momentálně pracuje na svém projektu Memento v Národních laboratořích Los Alamos.
 
Herbert Van de Sompel (20. 3. 1957 v Ghentu) je belgický knihovník a informatik. Absolvoval univerzitu v Ghentu, kde několik let působil v univerzitní knihovně jako vedoucí oddělení automatizace. Je známý především díky svým aktivitám v rozvoji Open Archives Initiative (OAI) či standardům OpenURL. Momentálně pracuje na svém projektu Memento v Národních laboratořích Los Alamos.
  
<h2>Vzdělání</h2>
+
== Vzdělání ==
<p>Herbert Van de Sompel navštěvoval základní školu v německém městě Arnsberg, kam se jeho rodina přestěhovala, když mu bylo pět let. Během dospívání se s rodinou vrátil zpět do Belgie, kde dokončil střední vzdělání a nastoupil na univerzitu.
 
Zde získal dva magisterské tituly. Studoval matematiku a informatiku. Později získal i titul Ph.D. v oboru komunikační technologie.</p>
 
  
<h2>Zaměstnání</h2>
+
Herbert Van de Sompel navštěvoval základní školu v německém městě Arnsberg, kam se jeho rodina přestěhovala, když mu bylo pět let. Během dospívání se s rodinou vrátil zpět do Belgie, kde dokončil střední vzdělání a nastoupil na univerzitu. Zde získal dva magisterské tituly. Studoval matematiku a informatiku. Později získal i titul Ph.D. v oboru komunikační technologie.
<p>Do svého prvního zaměstnání nastoupil na své domovské univerzitě. Byl jím post vedoucího oddělení automatizace ve zdejší univerzitní knihovně. Na tuto pozici byl vybrán především z důvodu zaměření své diplomové práce, která se zabývala meziknihovními výpůjčkami a jejich zapsání do programu, který byl tehdy napsán v programovacím jazyce Pascal. Po mnoho let byl jediným zaměstnancem pracujícím v rámci oddělení automatizace. Na této pozici strávil 17 let. Během této doby si vytvořil mezinárodní kontakty mezi knihovníky věnující se automatizaci. Práce v knihovně ho uchvátila a často si zahrával s myšlenkou volného přístupu k digitálním dokumentům.</p>
+
 
<p>V roce 1998 přestala být tato pozice naplňující a Herbert se rozhodl rozšířit si své vzdělání. Zažádal si o grant Nadaci belgických vědců, který mu umožnil roční přerušení zaměstnání a přihlásil se k doktorskému studiu. Šest měsíců strávil ve výzkumné knihovně Národních laboratoří v Los Alamos, kde byl jeho pobyt hrazen grantem Rady knihovnických a informačních výzkumů. Pracoval zde na dvou projektech. První z nich, který se nakonec stal tématem jeho závěrečné výzkumné práce, se věnoval kontextovému a dynamickému propojování informačních zdrojů. Tento projekt byl komercionalizován a myšlenka propojování zdrojů byla v praxi zavedena do školství. Druhý projekt se věnoval preprintům a vychází z něj Iniciativa otevřených archivů.</p>
+
== Zaměstnání ==
<p>Na přelomu roku 2000 a 2001 navštívil asistenta profesora Kabinetu informatiky na Cornellově univerzitě. Zde byl součástí výzkumné skupiny digitální knihovny. Poté se přestěhoval do Londýna, kde pracoval jako ředitel oddělení Elektronické strategie a programování v Národní knihovně Velké Británie. Po velmi krátkém čase toto pracoviště opustil a vrátil se zpět do USA, kde přijal pozici vědce ve výzkumné knihovně v Národních laboratořích Los Alamos. Zde setrval doteď.</p>
+
 
 +
Do svého prvního zaměstnání nastoupil na své domovské univerzitě. Byl jím post vedoucího oddělení automatizace ve zdejší univerzitní knihovně. Na tuto pozici byl vybrán především z důvodu zaměření své diplomové práce, která se zabývala meziknihovními výpůjčkami a jejich zapsání do programu, který byl tehdy napsán v programovacím jazyce Pascal. Po mnoho let byl jediným zaměstnancem pracujícím v rámci oddělení automatizace. Na této pozici strávil 17 let. Během této doby si vytvořil mezinárodní kontakty mezi knihovníky věnující se automatizaci. Práce v knihovně ho uchvátila a často si zahrával s myšlenkou volného přístupu k digitálním dokumentům.
 +
 
 +
V roce 1998 přestala být tato pozice naplňující a Herbert se rozhodl rozšířit si své vzdělání. Zažádal si o grant Nadaci belgických vědců, který mu umožnil roční přerušení zaměstnání a přihlásil se k doktorskému studiu. Šest měsíců strávil ve výzkumné knihovně Národních laboratoří v Los Alamos, kde byl jeho pobyt hrazen grantem Rady knihovnických a informačních výzkumů. Pracoval zde na dvou projektech. První z nich, který se nakonec stal tématem jeho závěrečné výzkumné práce, se věnoval kontextovému a dynamickému propojování informačních zdrojů. Tento projekt byl komercionalizován a myšlenka propojování zdrojů byla v praxi zavedena do školství. Druhý projekt se věnoval preprintům a vychází z něj Iniciativa otevřených archivů.
 +
 
 +
Na přelomu roku 2000 a 2001 navštívil asistenta profesora Kabinetu informatiky na Cornellově univerzitě. Zde byl součástí výzkumné skupiny digitální knihovny. Poté se přestěhoval do Londýna, kde pracoval jako ředitel oddělení Elektronické strategie a programování v Národní knihovně Velké Británie. Po velmi krátkém čase toto pracoviště opustil a vrátil se zpět do USA, kde přijal pozici vědce ve výzkumné knihovně v Národních laboratořích Los Alamos. Zde setrval doteď.
 +
 
 +
== Publikační činnost ==
  
<h2>Publikační činnost</h2>
 
 
Herbert Van de Sompel pravidelně publikuje odborné články a jako přednášející vystupuje na konferencích. Vzhledem k objemné publikační činnosti zde předkládáme pouze nejnovější články napsané za poslední tři roky. Kompletní bibliografie je přístupná [http://public.lanl.gov/herbertv/papers/ zde].
 
Herbert Van de Sompel pravidelně publikuje odborné články a jako přednášející vystupuje na konferencích. Vzhledem k objemné publikační činnosti zde předkládáme pouze nejnovější články napsané za poslední tři roky. Kompletní bibliografie je přístupná [http://public.lanl.gov/herbertv/papers/ zde].
  
<h2>Literatura</h2>
+
== Literatura ==
  
 
{{DEFAULTSORT:Sompel, Herbert Van de}}
 
{{DEFAULTSORT:Sompel, Herbert Van de}}
[[Kategorie:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví]]
+
 
 +
<br/>[[Category:Významné osobnosti informačních studií a knihovnictví|Významné_osobnosti_informačních_studií_a_knihovnictví]] <br/> <br/>

Verze z 15. 5. 2016, 19:15

Herbert Van de SompelHerbert Van de Sompel.jpg
 
Gent, Belgie
Datum a
místo úmrtí
-
-
  -
  ženatý
  -
  belgické
Vzdělání Univerzita v Gentu
Pracoviště Národní laboratoře Los Alamos
  -
Známý pro -

Herbert Van de Sompel (20. 3. 1957 v Ghentu) je belgický knihovník a informatik. Absolvoval univerzitu v Ghentu, kde několik let působil v univerzitní knihovně jako vedoucí oddělení automatizace. Je známý především díky svým aktivitám v rozvoji Open Archives Initiative (OAI) či standardům OpenURL. Momentálně pracuje na svém projektu Memento v Národních laboratořích Los Alamos.

Vzdělání

Herbert Van de Sompel navštěvoval základní školu v německém městě Arnsberg, kam se jeho rodina přestěhovala, když mu bylo pět let. Během dospívání se s rodinou vrátil zpět do Belgie, kde dokončil střední vzdělání a nastoupil na univerzitu. Zde získal dva magisterské tituly. Studoval matematiku a informatiku. Později získal i titul Ph.D. v oboru komunikační technologie.

Zaměstnání

Do svého prvního zaměstnání nastoupil na své domovské univerzitě. Byl jím post vedoucího oddělení automatizace ve zdejší univerzitní knihovně. Na tuto pozici byl vybrán především z důvodu zaměření své diplomové práce, která se zabývala meziknihovními výpůjčkami a jejich zapsání do programu, který byl tehdy napsán v programovacím jazyce Pascal. Po mnoho let byl jediným zaměstnancem pracujícím v rámci oddělení automatizace. Na této pozici strávil 17 let. Během této doby si vytvořil mezinárodní kontakty mezi knihovníky věnující se automatizaci. Práce v knihovně ho uchvátila a často si zahrával s myšlenkou volného přístupu k digitálním dokumentům.

V roce 1998 přestala být tato pozice naplňující a Herbert se rozhodl rozšířit si své vzdělání. Zažádal si o grant Nadaci belgických vědců, který mu umožnil roční přerušení zaměstnání a přihlásil se k doktorskému studiu. Šest měsíců strávil ve výzkumné knihovně Národních laboratoří v Los Alamos, kde byl jeho pobyt hrazen grantem Rady knihovnických a informačních výzkumů. Pracoval zde na dvou projektech. První z nich, který se nakonec stal tématem jeho závěrečné výzkumné práce, se věnoval kontextovému a dynamickému propojování informačních zdrojů. Tento projekt byl komercionalizován a myšlenka propojování zdrojů byla v praxi zavedena do školství. Druhý projekt se věnoval preprintům a vychází z něj Iniciativa otevřených archivů.

Na přelomu roku 2000 a 2001 navštívil asistenta profesora Kabinetu informatiky na Cornellově univerzitě. Zde byl součástí výzkumné skupiny digitální knihovny. Poté se přestěhoval do Londýna, kde pracoval jako ředitel oddělení Elektronické strategie a programování v Národní knihovně Velké Británie. Po velmi krátkém čase toto pracoviště opustil a vrátil se zpět do USA, kde přijal pozici vědce ve výzkumné knihovně v Národních laboratořích Los Alamos. Zde setrval doteď.

Publikační činnost

Herbert Van de Sompel pravidelně publikuje odborné články a jako přednášející vystupuje na konferencích. Vzhledem k objemné publikační činnosti zde předkládáme pouze nejnovější články napsané za poslední tři roky. Kompletní bibliografie je přístupná zde.

Literatura