Editor

Autor: Kamila Rýdlová

Klíčová slova: --- Synonyma: nakladatel, vydavatel, pořadatel

Související pojmy:

nadřazené - ---

podřazené - textologie

Etymologie

Slovo Editor [-dy-] pochází z latinského výrazu e ditus, které znamená „k danému útočníkovi“ ludorum editora, což byla ve Starém Římě osoba, která měla na starost pořádání a provozování gladiátorských her a zápasů.

V současnosti z latinského editor ve významu – zploditel, tvůrce, vydavatel, uspořadatel (her).

Charakteristika

Výraz Editor známe ve dvou významech

1. v oblasti profese osob – nakladatel či „vydavatel slovesných nebo hudebních děl, zajišťující správnou reprodukci originálu, popřípadě jeho výklad“

2. v oblasti výpočetní techniky – „uživatelsky orientovaný program podporující práci s texty, obrazovými informacemi i práci s textovými, tabulkovými i grafickými soubory, sdruženými v integrovaném programovém prostředí“ ; „program pro vytváření a úpravu textu, editaci: textový editor“

V tomto článku se budeme dále zabývat pouze významem uvedeném v bodě 1.

Klasickou definicí výrazu Editor je: vydavatel či nakladatel slovesných nebo hudebních děl. Myslí se tím ten, kdo redaktorsky připravuje vydávání knih (tištěných spisů), novin či časopisů; nebo odpovídá za přípravu rozhlasového nebo televizního vysílání.

Může se jednat o jednotlivce nebo i vedoucího autorského kolektivu, který připravuje dílo k vydání. V užším slova smyslu textolog, ten kdo se zabývá odborným výzkumem textu.

"Ve starověku byl pořadatel circenských her, zápasů gladiátorů a podobně"

Činnost editora

Činnost editora se nazývá editorství, což zpravidla je upravování, uspořádání a příprava textu, obrazu nebo zvuku pro vydání publikace či díla. Editor se může specializovat na editaci jazyka (textu), obrazu, videa nebo hudby.

Editorskou činností není pouze technika vydávání, ale i zkoumání literárního textu čímž se zabývá vědní obor tzv. textologie. „Lapidárně řečeno: ne každý textolog musí být nutně i editorem, ale každý editor musí být textologem.“

Editorova pozornost se obrací k textu díla, tj. k jeho grafickému (psanému nebo tištěnému) záznamu.

Fáze editorské práce:

1. Editor shromáždí všechny dostupné textové prameny vydávaného díla a další materiály související se vznikem díla, jeho vývojem či okolnostmi, které měly nebo mohly mít vliv na jeho proměny. Textovými prameny díla se myslí všechny rukopisné a tištěné verze, u kterých je prokázána autorova účast.

2. Po prozkoumání a kritické analýze všech textových i dokumentačních materiálů musí editor určit výchozí text, který v největší míře vyjadřuje autorův konečný tvůrčí záměr.

3. Další fází editorovi práce je kritika vybraného výchozího textu a odstranění chyb, omylů či přepisů v textu a prověření logičnosti a plynulosti díla. Tento upravený text zbavený současně všech vnějších nedostatků (písařské a tiskové chyby a jiná poškození) označujeme jako text kanonický.

4. Úprava textu k vydání je editorovou konečnou fází práce na textu. Jedná se především o úpravu po stránce pravopisné a o odstranění autorových jazykových omylů. Editor může i nemusí doplnit dílo o kritický aparát, který zahrnuje například doslov, ediční poznámku, slovníček, vysvětlivky, rejstříky a podobné.

Použitá literatura

• Editor a text. Vyd. 1. Praha : Československý spisovatel, 1971. 178 s.

• VAŠÁK, Pavel. Textologie. Vyd. 1. Praha : Karolinum, 1993. 235 s. ISBN 80-7066-635-2.

• Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Vyd. 1. Praha : Diderot, 1999. 534 s. ISBN 80-902555-4-X.

• KRAUS, Jiří. Nový akademický slovník cizích slov. Vyd. 1. Praha : Academia, 2005. 879 s. ISBN 80-200-1351-2.

• Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1894. 1039 s.

• PRAŽÁK, Josef M.; NOVOTNÝ, František; SEDLÁČEK, Josef. Latinsko-český slovník k potřebě gymnasií a reálných gymnasií. 12. nezm. vyd. Praha : Československá grafická unie, 1939. 1348 s.

• Latinsko-český slovník. Vyd. 1. Voznice : Leda, 2000. 575 s. ISBN 80-85927-82-9.