E-tutor

Autor: Markéta Kulíková

Klíčová slova: e-learnin, e-tutor, e-student, e-kurz, vzdělávání

Synonyma: e-lektor, e-učitel, tutor

Související pojmy:

nadřazené – e-kurz, e-learning, interaktivní výuka, vzdělávání

podřazené – e-student, metody výuky

Definice

"Pojmem e-tutor označujeme člověka, který dohlíží na činnost e-žáků, usměrňuje ji a řídí. Zároveň hodnotí znalosti a dovednosti studentů, řídí diskuse, komunikuje se studujícími, motivuje a vede je, poskytuje konzultace, řeší studijní problémy".[9] E-tutor je tedy jakýmsi průvodcem studia a hraje zásadní roli v průběhu samotného vzdělávacího procesu. Kvalita a míra fungování vztahu TUTOR – STUDENT výrazně ovlivňuje úspěch vzdělávací aktivity. Tutor také vede pracovní tutoriály – setkání určená k vyjasnění otázek, řešení problémů apod. Tutor nemusí, ale může a často i bývá autorem distančního textu. "Tutor je specifický termín přejatý z angličtiny, umožňující odlišit specifiku pedagogického pracovníka v distančním studiu od klasického učitele v prezenčním studiu." [1]

Kompetence e-tutora

Základní je především jeho pedagogická kvalifikace, ta by měla být přinejmenším na minimální úrovni. Požadované úrovně lze dosáhnout absolvováním seminářů pořádanými školícími institucemi, kurů pedagogického minima při univerzitách, případě formou samostudia. Tutor by měl ovládat umění dobré komunikace, v e-learningovém prostředí je základním způsobem komunikačního procesu komunikace písemná. Jeho otevřenost, zaujetí pro věc, flexibilita, vnímavost, otevřenost a umění motivovat a vytvořit přátelské prostředí je alfou i omegou e-learningu. Samozřejmostí je odborná kvalifikace e-tutora z hlediska obsahu předmětu, a neustálé doplňování odborných znalostí předpokládá jeho celoživotní aktivní vzdělávání. Dalším předpokladem je vysoká úroveň počítačové gramotnosti, zahrnující schopnost pracovat s LMS, s multimedii a prostředky pro komunikaci. Orientaci v zásadách tvorby učebních textů. E-learningu vyžaduje tutory, kteří umí aplikovat látku na praktické úlohy, nestačí tedy pouze dobré teoretické znalosti předmětu.

Zásady úspěšného e-tutora

Tutor nevnucuje studentům svůj názor, vlastní řešení problému. Snaží se formou jednoduchých otázek navést studenty k jejich vlastnímu řešení dotazu či nejasností. Vede studenty k analyzování otázky, rozdělení na jednodušší dílčí kroky a na ty postupně hledat odpovědi.

Samostatné úkoly zadané tutorem, učí studenty hledat různá řešení a aplikovat teoretické poznatky, vedou je k zdokonalení praktické dovednosti a převzetí odpovědnosti za jejich řešení. Tutor si prostřednictvím samostatných úkolů ověřuje, jaké postoje student při řešení zaujímá a zároveň v nich poskytuje prostor pro kreativitu a rozvoj týmové práce. Samostatné úkoly hodnotí zásadně slovně a pomocí písemných připomínek navádí studenta k řešení. Neví vhodné použití demotivujících soudů a známkování. Důležitá je ochota tutora vždy poradit, pomoci a konzultovat.

Zpětnou vazbu poskytuje tutor studentům vždy především včasně a vhodně. Jeho posláním je povzbuzovat a podporovat odezvu studujících po celou dobu výuky, reagovat na příspěvky studujících do diskusí, na domácí práce a výsledky v testech.

Také zajišťuje zpětnou vazbu směrem k vzdělávací instituci, k návrháři kurzu a k autorovi odborného textu a dává jim podněty ke zlepšení práce a tím k zlepšení celkové úrovně kurzu.

E-tutor a role autora

E-tutor někdy může hrát i roly autora distančních textových opor a případně odborných podkladů pro vytvoření dalších multimediálních opor. Uplatní se zde nejen jako odborník v problematice, které je studijní opora věnována, ale také jako didaktik, který velmi precizně zpracovává obsah studijní opory, promýšlí dávkování studia a návaznost jednotlivých jeho částí, vytváří zpětnovazební prvky, navrhuje grafické členění, obrázkové odlehčení, sestavuje kontrolní testy apod. Autor také vytváří návod ke studiu a případně doplňující a podpůrný text pro práci tutora.[3]

Důležitým předpokladem tutora pro roly autora je jeho úspěšná praxe v e-learningu.

Použitá literatura

[1] ZLÁMALOVÁ, Helena. Příručka pro tutory distančního vzdělávání [online]. Ostrava : VŠB TUO, 2003. 23 s. Dostupné z WWW: < http://www.elearn.vsb.cz/cz/kurzy/Tutori_DiV_studia.pdf. >.

[2] KVĚTOŇ, Karel. Základy e-learningu [online]. [2003]. [cit. 2010-04-1]. Dostupné z WWW: <http://cit.osu.cz/dokumenty/elearning_kkveton.pdf>

[3] ZLÁMALOVÁ, Helena. Principy distanční vzdělávací technologie a možnosti jejího využití v pedagogické praxi na technických vysokých školách [online]. [cit. 2010-04-1]. Dostupný z WWW: < http://virtual.cvut.cz/telel/zlamalova.html>.

[4] NOVÁK, Michal. E-learning : nástroje pro tvorbu a řízení výuky. [s.l.], 2007. 63 s. Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozně ekonomická fakulta. Bakalářská práce. Dostupný z WWW: <http://www.volny.cz/xmichalx/bp/xnovm133_BP.pdf>.

[5] KOPECKÝ, Kamil. E-learning(nejen) pro pedagogy. 1. vyd. Olomouc : Hanex, 2006. 125 s. ISBN 80-85783-50-9.

[6] BAREŠOVÁ, Andrea. E-Learning ve vzdělávání dospělých. 1. vyd. Praha : VOX, 2003. 174 s. ISBN 80-86324-27-3.

[7] SAK, Petr; MAREŠ, Jiří; SKALKOVÁ, Jarmila. Člověk a vzdělání v informační společnosti : vzdělávání a život v komputerizovaném světě. Vyd. 1. Praha : Portál, 2007. 290 s. ISBN 978-80-7367-230-0.

[8] E-Learning v distančním vzdělávání. 1. vyd. Olomouc : Univ. Palackého, 2004. 77 s. ISBN 80-244-0802-3.

[9] NetTrainers aneb Jak vytvářet a vést e-kurzy : Co je to e-learning. Studijní materiál pro e-learningový kurz. 2009, Brno: Masarykova univerzita.