Moc zákonodárná

Zákonodárnou mocí (označovanou také jako legislativa) se primárně rozumí oprávnění vydávat, měnit či rušit zákony, které ovlivňují fungování státu. Spolu s mocí výkonnou a soudní tvoří systém tří složek moci ve státě, které jsou vzájemně odděleny za účelem snížení rizika jejího zneužití. V českém právním prostředí náleží zákonodárná moc Parlamentu České republiky, kde ji realizují poslanci Poslanecké sněmovny PČR a senátoři Senátu PČR. Tito zástupci jsou přímo voleni občany České republiky, získávají tak legitimitu pro výkon zákonodárné moci na základě demokratických principů. Základní vymezení práv a povinností zákonodárné moci na našem území je zakotveno v hlavě druhé Ústavy České republiky. Parlamentu České republiky náleží za předem jasně popsaných podmínek rozhodování mimo jiné o otázkách:

• změn Ústavy České republiky
• ratifikace mezinárodních smluv
• vyslovení důvěry či nedůvěry Vládě České republiky
• vyhlášení válečného stavu
• schvalování státního rozpočtu

Použité a doplňující zdroje

• Ústava České republiky. In: Sbírka zákonů. 1992. Dostupné také z: http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html
• Zákonodárná moc v ČR. In: IUS WIKI [online]. 11. 11. 2011, poslední editace 22. 1. 2013 [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://www.ius-wiki.eu/ustavni-pravo/pfuk/ustavko/zkouska/otazka-13