Akustika: Porovnání verzí
m |
|||
| Řádek 19: | Řádek 19: | ||
Nejpříznivějším obdobím byl [[funkcionalismus]]. Současnost vyžaduje řešení nových problémů vyplívajících z úkolů akustiky.<ref name="Novák">NOVÁK, Jan, 1953-. Akustická kvalita a pohoda ve výstavbě. Jan Novák. Vyd. 1. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1981. 147 s.</ref> | Nejpříznivějším obdobím byl [[funkcionalismus]]. Současnost vyžaduje řešení nových problémů vyplívajících z úkolů akustiky.<ref name="Novák">NOVÁK, Jan, 1953-. Akustická kvalita a pohoda ve výstavbě. Jan Novák. Vyd. 1. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1981. 147 s.</ref> | ||
| − | Velice zasahuje i do [[hudební věda|hudební vědy]] a teorie, zvláštní význam nabyla s objevem a rozmachem syntetické hudby, čili elektronické a konkrétní. S akustikou souvisí i elektroakustika, která se zabývá zvukovými signály ve formě elektrického proudu či napětí (např. přeměna zvukových vln nebo mechanických kmitů). A taky zvuková technika, která ovládá praktické problémy ozvučených prostorů.<ref name="Janoušek"/> | + | Velice zasahuje i do [[hudební věda|hudební vědy]] a teorie, zvláštní význam nabyla s objevem a rozmachem syntetické hudby, čili [[elektronická hudba|elektronické]] a konkrétní. S akustikou souvisí i elektroakustika, která se zabývá [[zvukové signály|zvukovými signály]] ve formě elektrického proudu či napětí (např. přeměna zvukových vln nebo mechanických kmitů). A taky zvuková technika, která ovládá praktické problémy ozvučených prostorů.<ref name="Janoušek"/> |
== '''Odvětví akustiky''' == | == '''Odvětví akustiky''' == | ||
Verze z 12. 5. 2013, 22:36
Autor: Kateřina Hubáčková
Klíčová slova: akustika, hluk, zvuk
Synonyma: ---
Související pojmy:
- nadřazené - hudba, fyzika
- podřazené - ---
Charakteristika
Akustika je definována jako „vědní a technický obor, zabývající se studiem vlnění v pružných prostředích, jeho vznikem, šířením a působením".[1] Vychází z rozboru vzniku tónů. Proniká do celé řady oblastí našeho života.
První známky akustiky najdeme už v pravěku, staří Řekové používali v amfiteátrech dutinové rezonátory v podobě džbánovitých nádob. Akustika se jako věda začala vyvíjet v sedmnáctém století.[1]
Nejpříznivějším obdobím byl funkcionalismus. Současnost vyžaduje řešení nových problémů vyplívajících z úkolů akustiky.[2]
Velice zasahuje i do hudební vědy a teorie, zvláštní význam nabyla s objevem a rozmachem syntetické hudby, čili elektronické a konkrétní. S akustikou souvisí i elektroakustika, která se zabývá zvukovými signály ve formě elektrického proudu či napětí (např. přeměna zvukových vln nebo mechanických kmitů). A taky zvuková technika, která ovládá praktické problémy ozvučených prostorů.[1]
Odvětví akustiky
Existuje spousta odvětví akustiky, ale jelikož mají v praxi velice významné vazby, rozdělujeme je trochu obecněji:
- Fyzikální akustika = studuje jak, a za jakých podmínek vzniká a šíří se zvuk, definuje akustické veličiny, zabývá se objasněním jevů jako je například rezonance. A ukazuje, jak pomocí spekter obecný zvuk popsat.
- Fyziologická akustika = zabývá se vznikem zvuku a jeho vnímání v uchu, objasňuje vnímané akustické kvality (hlasitost, výška a barva zvuku)
- Hudební akustika = zkoumá zvuky vzhledem k potřebám hudby. Zabývá se kvalitou hudebních tónů, definuje jejich absolutní a relativní výšku, odvozuje hudební stupnice. Zabývá se taky hudebními nástroji, a jak souvisí tóny s jejich konstrukcí.
- Prostorová akustika = zajišťuje kvalitní poslech v uzavřených prostorech (divadel, koncertních sálů, nahrávacích studií…).[1] Dělí se ještě na akustiku dozvukovou (na základě návrhu tlumení prostoru zajišťuje optimální poměr mezi přímým a odraženým akustickým polem)[1], geometrickou (uplatňuje hledisko rovnoměrného rozptylu odrážených vln, a tím v prostoru dociluje homogenní pole optimální pro poslech)[1] a stavební (řeší konstrukční a stavební stránky … objektů tak, aby bylo zamezeno pronikání vnějších rušivých hluků do chráněných vnitřních prostor)[1]
Akustika v každodenním životě
Velmi důležitý je fyziologický a psychologický účinek akustických vlastností na člověka. Při hluku se těžko soustředí, člověk je potom podrážděný a celkově se v hluku nedá nijak pracovat. O škodlivosti hluku na sluch už se dávno ví, projevuje se jak v hlučných provozech, tak i u profesionálních hudebníků symfonických orchestrů, a nyní i hodně při používání sluchátek ve vysokých hlasitostech.[2]
Vysoké hladiny zvuku způsobují nedoslýchavost až ohluchnutí, ale i vážné neurotické poruchy reakcí organismu. Závisí to především na hodnoty hladiny zvuku a na to jak dlouho to na nás působí. V pracovním prostředí by hluk neměl překročit hladinu 80 dB, v nevýrobních budovách 40dB.[1] Potlačení hluku v prostoru dosáhneme obložením povrchu konstrukcemi a materiály pohlcujícími zvuk, tím se sníží intenzita hluku odráženého od povrchu v prostoru a zkrátí se doba dozvuku.[3]
Použitá literatura
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 JANOUŠEK, Ivo. ABC akustiky pro hudební praxi. Ivo Janoušek. 1. vyd. Praha : Supraphon, 1979. 135 s., obr., tb., gr.
- ↑ 2,0 2,1 NOVÁK, Jan, 1953-. Akustická kvalita a pohoda ve výstavbě. Jan Novák. Vyd. 1. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1981. 147 s.
- ↑ KOLMER, Felix, Kyncl, Jaroslav. Prostorová akustika : Vysokoškolská příručka pro vysoké školy technického směru. Felix Kolmer, Jaroslav Kyncl. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství technické literatury, 1980. 242 s.
