Henri La Fontaine

Henri La Fontaine (22. dubna 1854, Brusel- 14. května 1943, ???) byl významným belgickým právníkem, politikem, bibliografem a zastáncem ženských práv. Společně se svým přítelem Paulem Otletem položil základy dokumentalistiky. S Otletem stál také u zrodu Mezinárodního bibliografického institutu a dalších důležitých soudobých organizací. Byl zastáncem internacionalismu. Celý život se angažoval v pacifistickém hnutí, za což byl oceněn Nobelovou cenou za mír.

{{Infobox_vedec|jmeno = Lynn Silipigni Connaway [[Soubor:LS_Connaway.png|thumb|left| Lynn Silipigni Connaway]]|datum_narozeni = ----|misto_narozeni = Rochester, Pensylvánie, USA|datum_umrti = ----|pobyt = Colorado, USA|obcanstvi = Americké|skola = Edinboro State University (1973-1977), Western State College (1981-1982), University of Arizona (1986-1988), University of Wisconsin-Madison (1989-1992)|uspechy = 2016 prezidentka Asociace pro informační vědu a technologie, 2014-2015 předsedkyně Komise hodnot akademických knihoven 2014 Visiting Scholar, 2014 Chair of Excellence, 2012 Reference Service Press Award, Reference and User Services Association (RUSA)|znamy_diky = Rozsáhlá činnost v oblasti výzkumu, knihovnictví a informační vědy}}

Život

Henri Marie La Fontaine se narodil 22. dubna 1854 v Bruselu, v Belgii. Po studiích na Svobodné univerzitě v Bruselu (Free University of Brussels) se v roce 1877 stal obhájcem. Od roku 1878 působil jako tajemník dívčí technické školy. Za jeho aktivní podporu ženského hnutí byl jmenován do funkce prezidenta Asociace pro profesní vzdělávání žen. Ovlivněn idejemi britského pacifisty Hogsona Pratta vstoupil na počátku 80. let 19. století do mírového hnutí. Díky jeho stáži u významného belgického obhájce Edmonda Picarda se seznámil s patnáct let mladším právníkem Paulem Otletem, se kterým La Fontaine spolupracoval až do konce svého života. V roce 1893 byl jmenován profesorem mezinárodního práva. Na základě závěrů z Mezinárodní bibliografické konference v Bruselu z roku 1895 založil společně s Paulem Otletem Mezinárodní bibliografický institut (Institut International de Bibliographie), ze kterého se postupně vyčlenily další instituce, a který položil základy pro vznik FID.

V 90. letech 18. století se začal aktivně angažovat v politice. Byl zastáncem reformních kroků. Roku 1895 úspěšně kandidoval jako jeden z prvních socialistických kandidátů do belgického senátu, kde později zastával četné důležité funkce. V roce 1919 byl jmenován místopředsedou senátu.

Za jeho celoživotní činnost, dílo a působení v mírových organizacích obdržel v roce 1913 Nobelovu cenu za mír. Když vypukla první světová válka, La Fontaine se přesunul do Washingtonu D.C. v USA. Po uzavření míru se vrátil zpět do Belgie. Schopnost věnovat se rozličným oborům a zájmů byla kromě jeho profesionální činnosti znatelná i ve volnočasových aktivitách La Fontaina. Jako mladík napsal sbírku básní, byl zapáleným alpinistou, překládal Wagnerovy opery a mimo jiné přednášel o moderním umění.

V meziválečném období se dál věnoval přednášení na univerzitě, politickým aktivitám či řízení institucí. Ke konci jeho života došlo k útlumu La Fontainovy spolupráce s Paulem Otletem. Ačkoliv nespolupracovali tak intenzivně jako dříve, byli stále v kontaktu. Konce druhé světové války se Henri La Fontaine nedožil. Zemřel 14. května 1943 v Bruselu, o rok dříve než jeho přítel Otlet.