Lékařství: Porovnání verzí
| Řádek 23: | Řádek 23: | ||
==Lidové lékařství== | ==Lidové lékařství== | ||
| − | + | Pod názvem „lidové lékařství“ rozumíme souhrn starobylých způsobů léčení související s nejstaršími představami tajemných a neznámých příčin nemocí. Podle domnění vznikala většina nemocí působením zlých duchů na člověka nebo přímým vniknutím do těla. Talismany, amulety, různé bylinné a živočišné léky se pokládají za nejstarší léčebné prostředky. Různá zaříkávadla, přenášení nemocí na zvířata a rostliny nebo obětování zvířat, patřily k nejpoužívanějším úkonům. Skutečné příčiny nemoci začal kriticky poznávat až Hippokrates – tvůrce a patron vědy lékařské. Snažil se osvobodit vědu lékařskou od kněžského mysticismu.<ref name="Lidové lékařství v Československu">ČIŽMÁŘ, Josef. ''Lidové lékařství v Československu''. Brno: Melantrich, 1946, 328 s.></ref> | |
==Obory lékařství== | ==Obory lékařství== | ||
Verze z 14. 1. 2013, 20:04
Autor: Doupovcová Jana
Klíčová slova: lékařství
Související pojmy
nadřazené:
podřazené: lidové lékařství
Charakteristika
"Lékařství je vědní obor, jehož úkolem je chránit a zlepšovat zdravotní stav obyvatel, upevňovat jeho tělesné a duševní zdraví a pracovní schopnost, předcházet vzniku a šíření nemocí, včas onemocnění zachycovat, rozpoznávat, posuzovat a léčit, vychovávat zdravotní pracovníky a zvyšovat zdravotní uvědomění obyvatel".[1] "Lékařství je základním, vedoucím a zároveň nejstarším zdravotnickým povoláním. Je spjato s určitým speciálním věděním, které je rovněž jedno z nejstarších vůbec. Lékařství jako speciální vědění má dnes za sebou vývoj trvající asi 4000 let. Nejstarší počátky soustavného pěstování lékařských vědomostí nacházíme u Číňanů, Egypťanů, Assyřanů a Babyloňanů".[2]
Vznik lékařství
Vývoj a počátky lékařství spadají už do prvotní lidské společnosti. Z této prvotní doby toho moc o lékařství nevíme, protože se dochovaly pouze strohé doklady popisující pomoc raněnému a nemocnému. Také o chorobách, kterými člověk trpěl v tehdejší lidské společnosti se dochovalo jen málo zlomkovitých dokladů. V souvislosti s obecným kulturním vývojem vznikla později širší potřeba odborných lékařských znalostí. Léčebná péče a pomoc raněnému a nemocnému přestává být věcí nadpřirozených sil, bohů, kněží, čarodějů a mágů. Zavedením univerzit vzniká odborné, školní vzdělání pro lékaře. Lékařská fakulta jako škola určená pro výchovu lékařů byla řazena mezi čtyři fakulty středověké univerzity. První univerzita byla založena v Bologni roku 1158. Roku 1348 byla založena česká nejstarší univerzita Karlova v Praze i s fakultou lékařskou od svého začátku.[2]
Právo a lékařství
Právní řád chrání lidský život, jako jednu z nejvyšších hodnot. Odpovědnosti nezprostí ani toho, kdo nemocnému vyhoví a ukončí jeho útrapy, i když má jeho souhlas a žádá jej o ukončení života. Český občan nemůže volně disponovat se svým životem bez ohledu na beztrestnost sebevraždy v České republice zákon nepřiznává „právo na smrt“. Před usmrcením chrání život člověka trestní právo, i když je smrt neodvratná a je jen otázkou času.[3]
Lidové lékařství
Pod názvem „lidové lékařství“ rozumíme souhrn starobylých způsobů léčení související s nejstaršími představami tajemných a neznámých příčin nemocí. Podle domnění vznikala většina nemocí působením zlých duchů na člověka nebo přímým vniknutím do těla. Talismany, amulety, různé bylinné a živočišné léky se pokládají za nejstarší léčebné prostředky. Různá zaříkávadla, přenášení nemocí na zvířata a rostliny nebo obětování zvířat, patřily k nejpoužívanějším úkonům. Skutečné příčiny nemoci začal kriticky poznávat až Hippokrates – tvůrce a patron vědy lékařské. Snažil se osvobodit vědu lékařskou od kněžského mysticismu.[4]
Obory lékařství
Teoretické obory (základní obory medicínského studia)
- morfologické obory - anatomie, histologie, embryologie
- obory přírodovědného základu - lékařská biofyzika, biochemie, genetika, mikrobiologie, fyziologie, patologická fyziologie, imunologie, neurovědy
- obory přesahující medicínu - lékařská etika, filozofie medicíny, lékařská psychologie, biostatistika, lékařská informatika, demografie, medicínská geografie
Paraklinické obory
Paraklinické obory jsou takové obory, jejichž lékaři obvykle nepřichází do styku s jedním pacientem.
- diagnostické - klinická biochemie, klinická mikrobiologie, radiodiagnostika, histopatologie
- preventivní - hygiena, epidemiologie
- poradní - klinická farmakologie[1]
Použitá literatura
- ↑ 1,0 1,1 Wikipedia: about, Lékařství [online], [2012-12-11]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%A9ka%C5%99stv%C3%AD>
- ↑ 2,0 2,1 MATOUŠEK, Miloslav. Přehled dějinného vývoje lékařství. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1954, 92 s.>
- ↑ ŠTĚPÁN, Jaromír. Právo a moderní lékařství. Vyd. 1. Praha: Panorama, 1989, 348 s. ISBN 80-7038-068-3>
- ↑ ČIŽMÁŘ, Josef. Lidové lékařství v Československu. Brno: Melantrich, 1946, 328 s.>
Externí zdroje
- GORDON, Richard. Podivuhodné dějiny lékařství. Praha: Melantrich, 1995, 244 s. ISBN 80-7023-208-0
- JAROLÍNEK, Jan. Úvod do studia lékařství: Učebnice pro lékařské fakulty. Vyd. 1. Praha: Avicenum, 1988, 232 s.