Výzkumné deníky

Charakteristika metody výzkumných deníků

Metoda výzkumných deníků je od ostatních metod odlišná pravidly vyžadujícími po účastnících vytvoření vlastní zprávy. Do deníků lidé zaznamenávají životní události od nepaměti. Deníky jsou autorovým záznamem myšlenek a událostí, mající za smysl poskytnout informaci o stále měnící se přítomnosti. Deníky jsou odlišné v časové struktuře, vrstveným textem a objekty, které jsou chronologicky uspořádané v jednom momentu, zrcadlující minuty, hodiny, dny, týdny, měsíce, roky. Výzkum deníků je souborem různorodých sesbíraných dat, může mít podobu konkrétní či abstraktní, nebo podobu posbíraných dat jako dotazník, rozhovor, pozorování.

Typy výzkumných deníků

Bylo objeveno několik klasifikací typů deníků. Klíčovým v definování výzkumu deníků je čas a způsob sbíraní potřebných informací. Je nutné rozlišit, zda-li bylo toto zaznamenávání vyžádané či nevyžádané. Proč byl deník napsán, zda-li to bylo vyžadováno pro výzkum je primárně důležité.

Vyžádané deníky jsou často považovány nezávisle na nevyžádaných denících s ohledem k výzkumným metodám, protože studium designu a obsahu je variabilní a je založeno na tom, zda-li byl deník vyžadován. Pokud byl deník vybrán pro výzkum, posluchačstvo - tedy výzkumník a potenciální posluchačstvo výzkumníkovi práce je využíváno pro deník. (Elliott, 1997; Toms & Duff, 2002).

V rámci sféry deníků na žádost se klasifikace zaměřuje na jeden či více klíčových aspektů deníku jako

• stupeň struktury
• autorovo vědomí o době zápisu
• harmonogram záznamu

Na základě harmonogramu jsou deníky klasifikovány na nestrukturované, polostrukturované, záznamy (protokoly)

• Nestrukturované mají otevřený konec a autor deníku dává malý nebo žádný návod k obsahu, tvaru či formě deníku.

• Polostrukturované jsou nejčastěji používané, jsou jakýmsi prostředníkem.

• Strukturované mají velmi specifické aspekty.

• Záznamy (protokoly) jsou deníky se seznamem, nebo tabulky, jako je formát a mohou být více či méně strukturované.

Wheeler a Reis (1991) založili svoji vlastní klasifikaci na formální charakteristice, považující deníkové zážitkyz pohledu osoby, která deník píše nebo účastníka. Podle nich mohou být deníky klasifikovány jako:

• Intervalová skupina - záznamy v pravidelných intervalech (denně, týdně, ...)

• Signální skupina - záznamy v deníku na základě vnějších signálů

• Událostní skupina - v podobě událostních deníčků jsou odpovědi vynuceny vnitřními či vnějšími událostmi, které předzakládají definici jako událost, která je viděna v epizodě

Výhody a nevýhody metody výzkumných deníků

• je zpravidla efektivní, když užívá ke studiu úkazy, které by jinak nemohly být přístupné výzkumníkům, protože jsou vnitřní, situačně nepřístupné, vzácné nebo výjimečné nebo protože fyzická přítomnost výzkumníka může signifikativně ovlivnit úkaz či zájem(Bolger et al.,2003; Elliot, 1997; Wheeler & Reis, 1991)
• je více než zachycení obyčejných událostí a pozorování, které mohou být opomenuty jinými metodami, protože je účastníci vidí jako bezvýznamné, neváží si jich, nebo na ně zapomenou (Elliot, 1997; Wheeler & Reis, 1991)
• výhoda pro výzkum založený na časové dynamice a časově založenému fenoménu (Bolger el al., 2003)
• jednou z největších předností této metody je informace o události, která je zasazena či uzavřena v čase příhody (Wheeler & Reis, 1991). Proto má tato metoda méně chyb ve srovnání s ostatními metodami, které zachycují události významné v době jejich vzniku. Protože výzkumník nepotřebuje být přítomný během sběru dat.
• studium deníků má výhodu k vytvoření relativně nenápadné formy sběru dat, za předpokladu minimální zátěže účastníka, na druhou stranu sběr dat může být velmi rušivý v termínech účastnických požadavků(Berg, 2004; Bolger et al., 2003; Symon, 2004)
• výhodou i nevýhodou je i to, že potencionální účastníci výzkumu jsou seznámeni s konceptem (Breakwell & Wood, 1995). Na jedné straně, může to být přínosem pro výzkum, protože účastníci budou pravděpodobně znát základní formu deníku a koncepcí zaznamenávání vyprávění opakující se v průběhu času. Současně mohou předsudky, o tom, co představuje deník, omezovat záznam odpovědí v závislosti na výzkumném protokolu, pokud se tento protokol podstatně liší od dříve existujícího deníku popsaného účastníky.

Kdy je vhodné tento design/tuto metodu použít?

Metoda výzkumných deníků se zásadně využívá v kvalitativním výzkumu. Tvoří různorodý soubor technik a přístupů, které mohou být použity pro hloubkový výzkum. Tato metoda se využívá především místech, kde není možná fyzická přítomnost badatele, Pomoci deníkové metody je výzkumník schopen získat přístup do míst, kam by se jako osoba nedostal.Metodu je vhodné použít pro výzkum v soukromí zkoumaných osob, respondentů. Zejména se jedná o bydliště, nemocnice, léčebny, nápravná zařízení apod., také geograficky rozptýlená místa. Ale a to je asi to podstatné, pomocí deníků je možné více pochopit myšlení jednotlivců. Deníky mají výhodu v tom, že během výzkumu neovlivňujeme svojí přítomností zkoumaný subjekt. Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Jak takový výzkum probíhá?

Pomocí deníků můžeme zkoumat chování, myšlení, tzv. vnitřní svět zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, návyky. Proto bývá deníková metoda často využívána také v kombinaci s jinými metodami (např. dotazníky, pozorování nebo rozhovory). Velmi důležité je, aby badatel správně formuloval otázky na které chce znát odpověď. Otázky by měly být srozumitelné, nejlépe uzavřené, aby zapisovatel-respondent, nebyl zatěžován přemýšlením, jak vlastně na otázku odpovědět.

Před samotným započetím výzkumu je vhodné:

• pečlivě výbrat účastníky a jejich motivaci k výzkumu
• stanovit způsob komunikace s účastníky výzkumu
• stanovit sběr částí deníků, buď v průběhu průzkumu, v předem domluvených intervalech, nebo při dokončení samotného zapisování do deníku
• stanovit stupně struktury v deníku, správně formulovat otázky
• domluvit si s účastníky moment, tzv. spouštěč, kdy mají do deníku zapisovat
• určit frekvenci,intervaly a délku výzkumu
• zodpovědně zvolit technologii, medium

Technologie pro zachycení deníkových záznamů, On-line deníky nebo záznamy

Audio, vizuální, biometrické a mobilní nahrávání a komunikační technologie mohou výrazně rozšířit rozsah informací, které lze poměrně snadno shromažďovat v tzv. přirozených souvislostech. Analogové záznamy postupně nahrazují záznamy digitální pro svoji jednoduchost použití, automatizaci času a (v některých případech) umístění záznamu dat, kompatibilitu s počítačovými aplikacemi, a další funkcemi.

Rozvoj a šíření webových deníků je trend, který bylo těžké přehlédnout.

On-line deníky nebo záznamy

• mají řadu výhod, včetně automatizace sběru dat
• odchyt elektronického textu, obrázků a jiných objektů
• schopnost sledovat změny a současně přístup

Některé skupiny účastníků mohou být více spokojeny s elektronickými technologiemi záznamu deníků, než s klasickou papírovou formou. Další hlavní použití technologie ve studiu deníků je v řízení času zaznamenávání, jsou to různé nástroje a aplikace, sloužící účastníkům k připomenutí záznamu do deníku.

Příklady využití v ISK

Dotazníková šetření patří k nejrozšířenějším a nejběžnějším výzkumným metodám. Lze jej využít u širokého okruhu témat a získat tak data z různých oblastí, jako je veřejné mínění, postoje a chování dotazovaných, až po míru spokojenosti v poskytování služeb.

Služby knihoven pro zdravotně znevýhodněné

Z výzkumů provedených na našem území stojí za zmínku průzkum “Služby knihoven pro zdravotně znevýhodněné”. Byl zaměřen na knihovny krajů, měst a obcí a jeho autoři vycházeli z předpokladu, že většina knihoven neposkytuje speciální služby uživatelům s různým zdravotním handicapem. Kvůli rozsáhlosti projektu zahrnujícího 137 knihoven byla využita elektronická forma dotazníku, která se skládala z několika okruhů otázek zaměřených na jednotlivá zdravotní postižení (zrakové, sluchové, tělesné a mentální) a na elektronické služby knihoven obecně. Výsledek průzkumu je především podkladem a východiskem pro další rozvoj služeb a aktivit určených handicapovaným uživatelům a odstranění bariér či nedostatků v knihovnách.

Potřeby dalšího vzdělávání osob věnujících se informačnímu vzdělávání

Další zajímavý průzkum byl proveden v roce 2010 pro projekt NAKLIV (Národní klastr informačního vzdělávání), který byl nazván “Potřeby dalšího vzdělávání osob věnujících se informačnímu vzdělávání”. Cílem projektu bylo “zmapovat potřeby a preference respondentů ve vztahu ke vzdělávacím akcím v oblasti informačního vzdělávání, které připravuje projekt NAKLIV.” Byl zvolený elektronický způsob dotazování pomocí online aplikace Easyresearch.biz. “Dotazovaná skupina se skládala především z odborných knihovníků vysokoškolských knihoven. Většina z těchto pracovníků se v rámci své práce zabývá informačním vzděláváním.” Návratnost dotazníku byla 46 %. Z dotazníku vyšel zřejmý zájem o další vzdělávání v této oblasti, především o kurzy společnosti IVIG. Přínosem mohla být také informace, že největší zájem je o oblast nových médií, naopak minimální zájem byl o manažerské kompetence knowledge mentora.

ZOTERO

Dotazníkové šetření se dá také velmi dobře využít v případě softwarových produktů, jako tomu bylo v průzkumu týkajícího se uživatelů ZOTERO (volně dostupný nástroj ke shromažďování, organizování a citování - osobní knihovna). Cílem výzkumu bylo zjistit jak uživatelé nástroj ZOTERO používají a jak jsou spokojeni s jeho funkcemi. Výsledky by mohly být využity například pro další vývoj produktu. Průzkum byl proveden pomocí elektronického dotazování. Dotazník byl zveřejněn na ZOTERO fóru a na Twitteru a obsahoval 23 otázek. Během týdne odpovědělo přibližně 730 respondentů. V konečné zprávě bylo ale analyzováno pouze 179 z nich. Vyhodnocením dotazníkového šetření bylo zjištěno, že uživatelé jsou s funkcemi nástroje ZOTERO spokojeni (snadné použití) a firma by se dále měla zaměřit spíše na potřeby pokročilých uživatelů.

Použitá literatura

WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 211-221 s. ISBN 15-915-8503-1.