Narativní psychologie: Porovnání verzí
| Řádek 23: | Řádek 23: | ||
''Příběh (story)'' - řetěz událostí se začátkem, prostředkem a koncem. Vyjadřuje informace o chování jedince, skupiny nebo o nějakém principu. [1] | ''Příběh (story)'' - řetěz událostí se začátkem, prostředkem a koncem. Vyjadřuje informace o chování jedince, skupiny nebo o nějakém principu. [1] | ||
| − | |||
| − | '' | + | ''Vyprávění (narrative)'' - Proces popisování něčeho, co se událo nebo děje. Může obsahovat jeden nebo více příběhů, které spolu mohou a nemusí souviset nebo se od sebe odvíjet. Subjektivní zabarvení.[3] |
| − | ''Narativní terapie'' - vychází z předpokladu, že si klienti sami utvářejí příběhy svého dětství a minulosti obecně, které poté ovlivňují život a sebepojetí. V průběhu terapie se mění náhled na dosavadní život. To co člověk může vnímat jako nepříjemnou a zatěžující vzpomínku, lze vyložit z jiného pohledu v jiném kontextu a najít alternativní výklad. | + | ''Psychoterapie'' - cílevědomé léčebné působení na psychiku a celou osobnost člověka s primárním cílem pozitivně změnit jeho chování (konativitu), poznávání (kognitivitu), prožívání (emotivitu), hodnotový systém i tělesné funkce [2] |
| + | |||
| + | ''Narativní terapie'' - vychází z předpokladu, že si klienti sami utvářejí příběhy svého dětství a minulosti obecně, které poté ovlivňují život a sebepojetí. V průběhu terapie se mění náhled na dosavadní život. To co člověk může vnímat jako nepříjemnou a zatěžující vzpomínku, lze vyložit z jiného pohledu v jiném kontextu a najít alternativní výklad. [1] | ||
== <div style="color:blue">Narativní psychologie</div> == | == <div style="color:blue">Narativní psychologie</div> == | ||
| Řádek 35: | Řádek 36: | ||
Vznik koncem dvacátého století, jako směr, který zkoumá vztah mezi osobními a sociálními zkušenostmi. | Vznik koncem dvacátého století, jako směr, který zkoumá vztah mezi osobními a sociálními zkušenostmi. | ||
Zaměřuje se na lidské životy, zkušenosti a jejich individuální interpretace - práce s příběhy, kdy se začne například otázkou: "Co Vás sem přivádí?" nebo "Povíte mi o svém dětství?", poté se s příběhy rozebírají, dodává se jim dynamika doplňujícími otázkami. [4] | Zaměřuje se na lidské životy, zkušenosti a jejich individuální interpretace - práce s příběhy, kdy se začne například otázkou: "Co Vás sem přivádí?" nebo "Povíte mi o svém dětství?", poté se s příběhy rozebírají, dodává se jim dynamika doplňujícími otázkami. [4] | ||
| + | |||
== <div style="color:blue">Vyprávění a příběh v psychoterapii</div> == | == <div style="color:blue">Vyprávění a příběh v psychoterapii</div> == | ||
Verze z 12. 6. 2012, 10:38
Autor: Tomáš Ocásek
Klíčová slova: Psychologie, psychoterapie, příběh, vyprávění
Synonyma: ---
Související pojmy:
nadřazené - Psychologie
podřazené - ---
Úvod
Od dob, kdy se lidstvo naučilo mluvit, jsou tu vyprávěné příběhy - ať už jde o mýty, pohádky, dobrodružné výpravy ...
A často je to tak, že když příběh vypráví ten, kdo jej sám zažil/vymyslel, je jednoduše kvalitnější, záživnější, pochopitelnější, živější atd. Když tedy zná čtenář autora knihy a něco o něm ví, pravděpodobně mu bude příběh v knize více otevřený a jasný.
Základní pojmy
Příběh (story) - řetěz událostí se začátkem, prostředkem a koncem. Vyjadřuje informace o chování jedince, skupiny nebo o nějakém principu. [1]
Vyprávění (narrative) - Proces popisování něčeho, co se událo nebo děje. Může obsahovat jeden nebo více příběhů, které spolu mohou a nemusí souviset nebo se od sebe odvíjet. Subjektivní zabarvení.[3]
Psychoterapie - cílevědomé léčebné působení na psychiku a celou osobnost člověka s primárním cílem pozitivně změnit jeho chování (konativitu), poznávání (kognitivitu), prožívání (emotivitu), hodnotový systém i tělesné funkce [2]
Narativní terapie - vychází z předpokladu, že si klienti sami utvářejí příběhy svého dětství a minulosti obecně, které poté ovlivňují život a sebepojetí. V průběhu terapie se mění náhled na dosavadní život. To co člověk může vnímat jako nepříjemnou a zatěžující vzpomínku, lze vyložit z jiného pohledu v jiném kontextu a najít alternativní výklad. [1]
Narativní psychologie
Jeden ze současných psychologických směrů, který tvrdí, že svoje životy žijeme jako příběhy, každá osoba je jakýmsi živým ,,textem" svých příběhů, jejichž subjektivní verze předkládá člověk ostatním lidem. [2]
Vznik koncem dvacátého století, jako směr, který zkoumá vztah mezi osobními a sociálními zkušenostmi. Zaměřuje se na lidské životy, zkušenosti a jejich individuální interpretace - práce s příběhy, kdy se začne například otázkou: "Co Vás sem přivádí?" nebo "Povíte mi o svém dětství?", poté se s příběhy rozebírají, dodává se jim dynamika doplňujícími otázkami. [4]
Vyprávění a příběh v psychoterapii
Lidé přicházející do terapie vždy něco vyprávějí, ale nečiní tak proto, že vědci a odborníci považují příběhy a vyprávění za fenomény hodné zkoumání. Přicházejí, protože je něco trápí. Ocitají se v náročné životní situaci, ve slepé uličce nebo na životní křižovatce. Mají nějaké zdravotní potíže tělesné či psychické povahy, čelí změnám ve svém životě anebo změnám, které pro ně připravili jiní. Je to ale vyprávění, kterým se snaží psychoterapeuta seznámit se sebou a svou situací. Vyprávějí příběh o sobě, o svém problému, o svém pohledu na problém. Vyprávějí nejen o sobě, ale o svých blízcích nebo o postavách, které hrají v jejich životě důležitou roli. Hovoří také o svém vztahu k těmto lidem i o tom, jaké změny by si v těchto vztazích přáli. [1]
Terapeuti a klienti společně konstruují a rekonstruují příběhy. Sdílejí, vytvářejí a revidují rozmanitá vyprávění s různými zápletkami v naději, že se jim podaří nalézt odpovědi na palčivé otázky či řešení různých složitých problémů a situací, že se jim podaří objevit lepší způsoby zvládání životních výzev, pracovat na svém růstu a vývoji a zlepšit porozumění sobě či svým blízkým. [1]
Klíčové funkční dimenze
– informace, které člověk sděluje ve svém vyprávění, se týkají jeho způsobu interpretace světa, jeho prožívání, chování, identity, úmyslů apod. Ale také sítě vztahů, jichž je člověk součástí. Všechny tyto dimenze tvoří vzájemně svébytný celek, jenž má ale také svůj význam. Pochopení významu či významů, jaký má příběh pro vypravěče, je nezbytným předpokladem úspěšné psychoterapie. Jedině pak může následovat hledání a vytváření významů jiných, z nichž se vynoří nové, méně problematické způsoby chování. [1]
Zdroje
1. SKORUNKA, David. Narativní přístup v psychoterapii: pohled psychoterapeuta a klienta [online]. 2008 [cit. 2012-05-21]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Ivo Čermák. Dostupné z: <http://theses.cz/id/p0v0z3/>.
2. ABZ slovník cizích slov - Pojem narativní psychologie [online][cit. 2012-05-21]. Dostupné z WWW: <http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/narativni-psychologie>
3. LÁSZLÓ, János. The science of stories: an introduction to narrative psychology. 1st pub. London: Routledge, 2008, xiv, 228 s. ISBN 9780415457941.
4. CROSSLEY, Michele L. Introducing narrative psychology: self, trauma, and the construction of meaning. Buckingham, [England]: Open University Press, 2000, 200 p. ISBN 0335202918.
