Lev Manovich

Autor: Veronika Chromá

Klíčová slova: - nová média, Software Studies, Lev Manovich, Kulturní analytika

Synonyma: --

Související pojmy:

nadřazené - software studies

podřazené - --

Lev Manovich je umělec a teoretik nových médií, působí jako profesor vizuálního umění na University of California v San Diegu. Jeho nejvýznamnějším dílem je kniha The Language of New Media z roku 2001.

Život

Lev Manovich se narodil v roce 1960 v Moskvě, kde studoval výtvarné umění, architekturu a počítačové programování. V roce 1981 Moskvu opustil a přestěhoval se do New Yorku. Na New York University obdržel roku 1988 titul M. A. v oboru experimentální psychologie a v roce 1993 následoval titul Ph.D. v oboru Vizuální a kulturní studia na University of Rochester.

V roce 1984 začal pracovat jako designer, programátor a animátor. Pracoval pro Digital Effects, jednu z prvních společností věnujících se produkci 3-D animace pro televizi a film.

Mezi jeho projekty patří např. „Little Movies“ (1994), soubor digitální filmů prezentovaných prostřednictvím webu, nebo „Freud-Lissitzky Navigator“ (1999), koncepční software a hra umožňující procházet dějiny 20. století.

Manovich, jako umělec pracující s novými médii, představil svá díla na mnoha mezinárodních výstavách, např. v Chelsea Art Museum v New Yorku, ZKM v Karlsruhe, Center George Pompidou v Paříži nebo v Institutu současného umění (ICA) v Londýně.

Od roku 1992 se věnuje pedagogické činnosti. V současnosti působí jako profesor na katedře Vizuálního umění na University of California v San Diegu, kde přednášení o digitálním umění, historii a teorii digitální kultury a digital humanities. Od roku 1996 působí i jako hostující profesor na univerzitách po celém světě. V současné době je hostujícím profesorem kulturní analytiky na European Graduate School ve Švýcarsku, kde vede intenzivní letní seminář.

O jeho přednášky o digitální kultuře je velký zájem. Má za sebou 450 přednášek, seminářů a odborných kurzů v Americe, Asii a Evropě.

Manovich je ředitelem výzkumné laboratoře Software Studies Initiative na Kalifornském institutu telekomunikací a informačních technologií (CALIT2), kterou v roce 2007 založil.

Dílo

Lev Manovich je autorem a spoluautorem několika knih. Napsal přes 100 článků, které byly publikovány ve více než 30 zemích. Pro přehled uvádím pouze některé jeho knihy:

• Software Takes Command (2010)
• Info-Aesthetics (připravovaná kniha)
• Soft Cinema: navigating the Database (2005)
• Black Box – White Cube (2005)
• The Language of New Media (2001)
• Tekstura: Russian essays on Visual Culture (1993)

The Language of New Media

Tato kniha byla přeložena do italštiny, francouzštiny, španělštiny, polštiny, řečtiny, lotyštiny a korejštiny. Je považována za „nejsugestivnější a široce pokrývá oblast historie médií od dob Marshalla McLuhana.“

Manovich zde představil první systematickou teorii nových médií a definoval pět principů nových médií, kterými se však nemusí řídit všechna nová média. Těmito základními principy jsou:

1. číselná reprezentace – novomediální objekty jsou založeny na digitálním kódu a z toho lze vyvodit, že novomediální objekt za a) může být popsán matematicky a za b) je předmětem algoritmické manipulace (stručně řečeno, média se stávají programovatelnými).

2. modularita – tento princip lze nazvat „fraktální strukturou nových médií“. Novomediální objekt má všude stejnou modulární strukturu. Prvky médií, stejně jako objekty, spojené do větších celků si zachovávají svoji nezávislost.

3. automatizace – princip 1. a princip 2. umožňují automatizovat řadu operací podílejících se na tvorbě, manipulaci a přístupu k novému médiu. Člověk tak může být, alespoň částečně, z tvůrčího procesu vyřazen.

4. variabilita – opět vychází z principu 1. a 2. a říká, že novomediální objekty existují v různých, teoreticky nekonečných, verzích.

5. překódování – zabývá se převoditelností novomediálního objektu do jiného formátu. S tímto principem souvisí teorie softwaru, ke které se přechází od teorie médií.