Zákon: Porovnání verzí
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | '''Autor:''' | + | '''Autor:''' Dominika Fromelová |
| − | '''Klíčová slova:''' | + | '''Klíčová slova:''' norma, právní řád |
'''Synonyma:''' Pravidlo, Norma, Vzor chování | '''Synonyma:''' Pravidlo, Norma, Vzor chování | ||
| Řádek 21: | Řádek 21: | ||
Zákon je právní normou. Právní norma je základní a zároveň nejmenší součástí právního řádu. Právní normy jsou souborem právních příkazů, zákazů, dovolení. Přičemž platí, že příkazy, zákazy a dovolení mohou vyplývat ze zákona jako takového nebo mohou být podmíněné tím, že nastane nějaká určitá situace. | Zákon je právní normou. Právní norma je základní a zároveň nejmenší součástí právního řádu. Právní normy jsou souborem právních příkazů, zákazů, dovolení. Přičemž platí, že příkazy, zákazy a dovolení mohou vyplývat ze zákona jako takového nebo mohou být podmíněné tím, že nastane nějaká určitá situace. | ||
| − | Zákonem s nejvyšší právní silou jsou zákony ústavní, v jejichž čele je | + | Zákonem s nejvyšší právní silou jsou zákony ústavní, v jejichž čele je Ústava České republiky č. 1/1993 SB. a jako součást ústavního pořádku i Listina základních práv a svobod č. 2/1993 Sb.<br> |
K odlišení ostatních zákonů se někdy používá termínu "obyčejné zákony", které zahrnují i zákoníky (napříkla Občanský zákoník). Na základě zákona se dále vydávají podzákonné právní předpisy (jako jsou nařízení nebo právní předpisy vydávané ministerstvy či jinými zákonem zmocněnými orgány).<ref>KNAPP, V.a kol. ''Občanské právo hmotné''. 3.vydání. Praha : ASPI, 2002. S. 471. ISBN 80-86395-31-6.</ref> | K odlišení ostatních zákonů se někdy používá termínu "obyčejné zákony", které zahrnují i zákoníky (napříkla Občanský zákoník). Na základě zákona se dále vydávají podzákonné právní předpisy (jako jsou nařízení nebo právní předpisy vydávané ministerstvy či jinými zákonem zmocněnými orgány).<ref>KNAPP, V.a kol. ''Občanské právo hmotné''. 3.vydání. Praha : ASPI, 2002. S. 471. ISBN 80-86395-31-6.</ref> | ||
Verze z 17. 5. 2011, 20:40
Autor: Dominika Fromelová
Klíčová slova: norma, právní řád
Synonyma: Pravidlo, Norma, Vzor chování
Související pojmy: Legislativa
nadřazené - Právo, Zákoník
podřazené -
Obecně
Obecně se vždycky jedná o pravidlo. Zákon v matematice a fyzice popisuje pravidlo chování ve vztahu něčeho k něčemu případně určité obecné pravidlo.
Dále máme zákony matematické, fyzikální nebo vědecké. Také v křesťanství existuje zákon: Starý zákon a nový zákon.
Slovo zákon používáme pro pravidla i v běžném životě nebo pro zdůraznění důležitosti určité činnosti. (Murphyho zákony, Zákony schválnosti).
Nejčastěji je zákon používán v oblasti práva. Takový zákon potom určuje pravidla chování, má obecnou působnost a zároveň je vynutitelný státní mocí.
Charakteristika zákona v oblasti práva
Zákon je právní normou. Právní norma je základní a zároveň nejmenší součástí právního řádu. Právní normy jsou souborem právních příkazů, zákazů, dovolení. Přičemž platí, že příkazy, zákazy a dovolení mohou vyplývat ze zákona jako takového nebo mohou být podmíněné tím, že nastane nějaká určitá situace.
Zákonem s nejvyšší právní silou jsou zákony ústavní, v jejichž čele je Ústava České republiky č. 1/1993 SB. a jako součást ústavního pořádku i Listina základních práv a svobod č. 2/1993 Sb.
K odlišení ostatních zákonů se někdy používá termínu "obyčejné zákony", které zahrnují i zákoníky (napříkla Občanský zákoník). Na základě zákona se dále vydávají podzákonné právní předpisy (jako jsou nařízení nebo právní předpisy vydávané ministerstvy či jinými zákonem zmocněnými orgány).[1]
Dělení právních norem
Právní normy dělíme na:
- kogentní -norma, která nemůže být měněna projevy vůle účastníků
- dispozitivní- dává účastníkům právo a možnost souhlasným prohlášením vyloučit použití této normy nebo některé její části
Působnost právních norem
Působnost právních norem rozeznáváme:
věcnou - oblast vztahů, které norma upravuje
prostorovou - na kterém území norma platí
osobní - pro které subjekty zákon platí
časovou - do kdy je norma platná
Zákonodárný proces v České republice
Zákony musí projít zákonodárným neboli legislativním procesem. Prvním počinem je předložení návrhu zákona Polsanecké sněmovně. Zákony schvaluje Poslanecká sněmovna a poté je až na výjimky předá ke schválení Senátu. Poslanecká sněmovna může zákon schválit, pokud je přítomna alespoň třetina celkového počtu poslanců a pro musí hlasovat nadpoloviční většina přítomných poslanců.Po schválení zákona je tento zákon podstoupen ke schválení Senátu. Ten má 30-ti denní lhůtu na jeho schválení případně zamítnutí. Pokud se Senát v této době k zákonu nevyjádří, je zákon brát jako přijatý. V případě, že Senát zákon neschválí, je odeslán zpět Poslanecké sněmovně, kde musí být již schválen nadpoloviční většinou všech poslanců (tedy minimálně 101 poslanci z celkových 200).
Na závěr je zákon předán k podpisu prezidentu republiky, který ho může Sněmovně do 15-ti dnů vrátit a ta ho musí opět nadpoloviční většinou schválit jinak není zákon platný.
Pokud již vyhlášený a zveřejněný zákon ve Sbírce zákonů odporuje jiným zákonům může být podán návrh na jeho zrušení Ústavnímu soudu.
Poznámky
- ↑ KNAPP, V.a kol. Občanské právo hmotné. 3.vydání. Praha : ASPI, 2002. S. 471. ISBN 80-86395-31-6.
Použitá literatura
WIENBERGER, O. Norma a instituce: Úvod do teorie práva. přeložil: Hungr P. Brno : Masarykova univerzita, 1995. S. 217. ISBN 80-210-1123-8.
KNAPP, V.a kol. Občanské právo hmotné. 3.vydání. Praha : ASPI, 2002. S. 471. ISBN 80-86395-31-6.
HENDRYCH, D.a kol. Správní právo: Obecná část. 4.vydání Praha : Beck, 1994. S. 471. ISBN 80-7179-470-8.
