Zákon

Autor:

Klíčová slova:

Synonyma: Pravidlo, Norma, Vzor chování

Související pojmy: Legislativa

nadřazené - Právo, Zákoník

podřazené -

Obecně

Obecně se vždycky jedná o pravidlo. Zákon v matematice a fyzice popisuje pravidlo chování ve vztahu něčeho k něčemu případně určité obecné pravidlo.
Dále máme zákony matematické, fyzikální nebo vědecké. Také v křesťanství existuje zákon: Starý zákon a nový zákon. Slovo zákon používáme pro pravidla i v běžném životě nebo pro zdůraznění důležitosti určité činnosti. (Murphyho zákony, Zákony schválnosti).
Nejčastěji je zákon používán v oblasti práva. Takový zákon potom určuje pravidla chování, má obecnou působnost a zároveň je vynutitelný státní mocí.

Charakteristika zákona v oblasti práva

Zákon je právní normou. Právní norma je základní a zároveň nejmenší součástí právního řádu.</ref>WIENBERGER, O. Norma a instituce: Úvod do teorie práva. přeložil: Hungr P. Brno : Masarykova univerzita, 1995. S. 217. ISBN 80-210-1123-8. </references> Právní normy jsou souborem právních příkazů, zákazů, dovolení. Přičemž platí, že příkazy, zákazy a dovolení mohou vyplývat ze zákona jako takového nebo mohou být podmíněné tím, že nastane nějaká určitá situace. Zákonem s nejvyšší právní silou jsou zákony ústavní, v jejichž čele je Ústav České republiky č. 1/1993 SB. a jako součást ústavního pořádku i Listina základních práv a svobod č. 2/1993 Sb.
K odlišení ostatních zákonů se někdy používá termínu "obyčejné zákony", které zahrnují i zákoníky (napříkla Občanský zákoník). Na základě zákona se dále vydávají podzákonné právní předpisy (jako jsou nařízení nebo právní předpisy vydávané ministerstvy či jinými zákonem zmocněnými orgány).

Dělení právních norem

Právní normy dělíme na:

- kogentní -norma, která nemůže být měněna projevy vůle účastníků
- dispozitivní- dává účastníkům právo a možnost souhlasným prohlášením vyloučit použití této normy nebo některé její části

Působnost právních norem

Působnost právních norem rozeznáváme:

věcnou - oblast vztahů, které norma upravuje
prostorovou - na kterém území norma platí
osobní - pro které subjekty zákon platí
časovou - do kdy je norma platná

Zákonodárný proces v České republice

Zákony musí projít zákonodárným neboli legislativním procesem. Prvním počinem je předložení návrhu zákona Polsanecké sněmovně. Zákony schvaluje Poslanecká sněmovna a poté je až na výjimky předá ke schválení Senátu. Poslanecká sněmovna může zákon schválit, pokud je přítomna alespoň třetina celkového počtu poslanců a pro musí hlasovat nadpoloviční většina přítomných poslanců.Po schválení zákona je tento zákon podstoupen ke schválení Senátu. Ten má 30-ti denní lhůtu na jeho schválení případně zamítnutí. Pokud se Senát v této době k zákonu nevyjádří, je zákon brát jako přijatý. V případě, že Senát zákon neschválí, je odeslán zpět Poslanecké sněmovně, kde musí být již schválen nadpoloviční většinou všech poslanců (tedy minimálně 101 poslanci z celkových 200).
Na závěr je zákon předán k podpisu prezidentu republiky, který ho může Sněmovně do 15-ti dnů vrátit a ta ho musí opět nadpoloviční většinou schválit jinak není zákon platný.
Pokud již vyhlášený a zveřejněný zákon ve Sbírce zákonů odporuje jiným zákonům může být podán návrh na jeho zrušení Ústavnímu soudu.