Hermeneutika: Porovnání verzí
m (7 revizí: IMPORT H-L: import stránek z hlavního jmenného prostoru z KiskWiki (http://kisk.phil.muni.cz/)) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 18: | Řádek 18: | ||
== Historie == | == Historie == | ||
| − | Původně byla hermeneutika chápána jako umění výkladu. Hermeneutika vznikla ve starověké Alexandrii při korigování a vydávání starších textů, zejména filosofických a náboženských. Umění výkladu věnovali značnou pozornost stoikové, kteří se věnovali výkladu mýtů prostřednictvím alegorie. Termín ''hermenéu'' se objevuje u prvních interpretů Homérovy Iliady a | + | Původně byla hermeneutika chápána jako umění výkladu. Hermeneutika vznikla ve starověké Alexandrii při korigování a vydávání starších textů, zejména filosofických a náboženských. Umění výkladu věnovali značnou pozornost stoikové, kteří se věnovali výkladu mýtů prostřednictvím alegorie. Termín ''hermenéu'' se objevuje u prvních interpretů Homérovy Iliady a Odysseise, kteří se snažili vyložit jejich údajný skrytý smysl. |
Ve středověku se tehdejší myslitelé věnovali prakticky pouze výkladu Bible. Órigenés našel klíč k výkladu Písma v Šalamounově výroku, podle kterého člověk musí napsat Písmo „třikrát“, aby mohl podat svědectví o jeho pravdě. Tím chtěl naznačit, že Bible nemá jen jeden jediný výklad, ale nalézá se v něm tělesný, duchovní a duševní smysl. V pozdějším středověku byly tyto tři vrstvy Bible rozšířeny na čtyři. Augustin z Dácie to vyjádřil následujícím veršem: litera gesta docet, quid credas allegoria, moralit quid agas, quo tendas anagogia (doslovný smysl učí, co se událo; alegorický, co máš věřit, morální, co máš činit a analogický, k čemu spěješ.) ''<ref>''GRONDIN, Jean'' Úvod do hermeneutiky. 1. vydání. Praha: OIKOYMENH, 1997. 247 s. ISBN 80-86005-43-7. S. 50</ref> | Ve středověku se tehdejší myslitelé věnovali prakticky pouze výkladu Bible. Órigenés našel klíč k výkladu Písma v Šalamounově výroku, podle kterého člověk musí napsat Písmo „třikrát“, aby mohl podat svědectví o jeho pravdě. Tím chtěl naznačit, že Bible nemá jen jeden jediný výklad, ale nalézá se v něm tělesný, duchovní a duševní smysl. V pozdějším středověku byly tyto tři vrstvy Bible rozšířeny na čtyři. Augustin z Dácie to vyjádřil následujícím veršem: litera gesta docet, quid credas allegoria, moralit quid agas, quo tendas anagogia (doslovný smysl učí, co se událo; alegorický, co máš věřit, morální, co máš činit a analogický, k čemu spěješ.) ''<ref>''GRONDIN, Jean'' Úvod do hermeneutiky. 1. vydání. Praha: OIKOYMENH, 1997. 247 s. ISBN 80-86005-43-7. S. 50</ref> | ||
Hermeneutika měla velký význam v období reformace, kdy se snažila o pochopení Bible vlastní interpretací textu a odmítala výklad často zkreslený katolickou církevní tradicí. | Hermeneutika měla velký význam v období reformace, kdy se snažila o pochopení Bible vlastní interpretací textu a odmítala výklad často zkreslený katolickou církevní tradicí. | ||
| − | Na přelomu 18. a 19. století se německý filosof Friedrich Daniel Ernst Schleiermacher pokusil jednostranné zaměření hermeneutiky na výklad antických děl nebo náboženských textů změnit. Současně formuloval základní hermeneutický princip interpretace – hermeneutický kruh. Hermeneutický kruh znamená, že každý dílčí poznatek může být pochopen pouze je-li dán do souvislostí celku, ale celku lze porozumět teprve pochopením dílčích souvislostí. | + | Na přelomu 18. a 19. století se německý filosof Friedrich Daniel Ernst Schleiermacher pokusil jednostranné zaměření hermeneutiky na výklad antických děl nebo náboženských textů změnit. Současně formuloval základní hermeneutický princip interpretace – hermeneutický kruh. Hermeneutický kruh znamená, že každý dílčí poznatek může být pochopen pouze je-li dán do souvislostí celku, ale celku lze porozumět teprve pochopením dílčích souvislostí. Schleiermacher šel ještě dál, a jako další předpoklad pro správné pochopení textu, označil schopnost interpreta přemístit se do duševního života autora zkoumaného díla. |
Hlavním představitelem hermeneutiky 20. století je Hans-Georg Gadamer. Obzvláště jeho spis Warheit und Metode. Gadamer označuje jako základ lidské zkušenosti otevřenost k tázání. Abychom porozuměli druhému člověku, musíme nejprve porozumět tomu, nač se sami chceme tázat. | Hlavním představitelem hermeneutiky 20. století je Hans-Georg Gadamer. Obzvláště jeho spis Warheit und Metode. Gadamer označuje jako základ lidské zkušenosti otevřenost k tázání. Abychom porozuměli druhému člověku, musíme nejprve porozumět tomu, nač se sami chceme tázat. | ||
| Řádek 59: | Řádek 59: | ||
== Použitá literatura == | == Použitá literatura == | ||
| − | BLECHA, Ivan. Filosofický slovník. 2. opr. a rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998. 463 s. ISBN 8071820644.<br /> | + | BLECHA, Ivan. ''Filosofický slovník''. 2. opr. a rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998. 463 s. ISBN 8071820644.<br /> |
| − | GRONDIN, Jean. Úvod do hermeneutiky. 1. vydání. Praha: OIKOYMENH, 1997. 247 s. ISBN 80-86005-43-7.<br /> | + | GRONDIN, Jean. ''Úvod do hermeneutiky''. 1. vydání. Praha: OIKOYMENH, 1997. 247 s. ISBN 80-86005-43-7.<br /> |
| − | HROCH, Jaroslav. Filosofická hermeneutika v dějinách a v současnosti 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 204 s. ISBN 80-86251-18-7.<br /> | + | HROCH, Jaroslav. ''Filosofická hermeneutika v dějinách a v současnosti.'' 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 204 s. ISBN 80-86251-18-7.<br /> |
| − | Katedra | + | Katedra filmových studií. ''Hermeneutika.'' [citováno 03.05.2011]. Dostupné z: http://film.ff.cuni.cz/rozcestnik/metodika/hermeneutika.pdf |
Aktuální verze z 20. 2. 2012, 11:27
Hermeneutika
Autor: Dagmar Šiková
Klíčová slova: porozumění textu, interpretace, hermeneutika
Synonyma: porozumění textu
Související pojmy:
- nadřazené – filozofie
- podřazené – hermeneutický kruh, výklad textu
Definice
Slovo hermeneutika pochází z řečtiny – hermeneutiké, od slova hermeneuein, což znamená vysvětlovat, objasňovat, překládat, vyjadřovat jinými slovy. Své kořeny má ve jméně boha Herma, vynálezce písma a řeči, který tlumočil lidem boží poselství. Hermeneutika je tedy určitou teorií interpretace a porozumění textů, ale také jiných vizuálních nebo kulturních předmětů.
Historie
Původně byla hermeneutika chápána jako umění výkladu. Hermeneutika vznikla ve starověké Alexandrii při korigování a vydávání starších textů, zejména filosofických a náboženských. Umění výkladu věnovali značnou pozornost stoikové, kteří se věnovali výkladu mýtů prostřednictvím alegorie. Termín hermenéu se objevuje u prvních interpretů Homérovy Iliady a Odysseise, kteří se snažili vyložit jejich údajný skrytý smysl.
Ve středověku se tehdejší myslitelé věnovali prakticky pouze výkladu Bible. Órigenés našel klíč k výkladu Písma v Šalamounově výroku, podle kterého člověk musí napsat Písmo „třikrát“, aby mohl podat svědectví o jeho pravdě. Tím chtěl naznačit, že Bible nemá jen jeden jediný výklad, ale nalézá se v něm tělesný, duchovní a duševní smysl. V pozdějším středověku byly tyto tři vrstvy Bible rozšířeny na čtyři. Augustin z Dácie to vyjádřil následujícím veršem: litera gesta docet, quid credas allegoria, moralit quid agas, quo tendas anagogia (doslovný smysl učí, co se událo; alegorický, co máš věřit, morální, co máš činit a analogický, k čemu spěješ.) [1] Hermeneutika měla velký význam v období reformace, kdy se snažila o pochopení Bible vlastní interpretací textu a odmítala výklad často zkreslený katolickou církevní tradicí.
Na přelomu 18. a 19. století se německý filosof Friedrich Daniel Ernst Schleiermacher pokusil jednostranné zaměření hermeneutiky na výklad antických děl nebo náboženských textů změnit. Současně formuloval základní hermeneutický princip interpretace – hermeneutický kruh. Hermeneutický kruh znamená, že každý dílčí poznatek může být pochopen pouze je-li dán do souvislostí celku, ale celku lze porozumět teprve pochopením dílčích souvislostí. Schleiermacher šel ještě dál, a jako další předpoklad pro správné pochopení textu, označil schopnost interpreta přemístit se do duševního života autora zkoumaného díla. Hlavním představitelem hermeneutiky 20. století je Hans-Georg Gadamer. Obzvláště jeho spis Warheit und Metode. Gadamer označuje jako základ lidské zkušenosti otevřenost k tázání. Abychom porozuměli druhému člověku, musíme nejprve porozumět tomu, nač se sami chceme tázat.
Smysl textu
Smysl textu je vždy ovlivněn nejen autorem, ale současně i tím, kdo s textem pracuje. Každý výklad je již předem ovlivněn předsudky a podmínkami, neexistuje porozumění, které by dosáhlo „čisté“ pravdy. Celé naše poznání je ovlivněno „předrozuměním“ (Vorverstandnis). Jako příklad bývá často uváděn překlad z cizího jazyka – aby byl překlad dobrý, musí překladatel porozumět původnímu textu stejně dobře – nebo i lépe než autor.
Významy hermeneutiky
Pojem hermeneutika se během své historie vyvíjel, a získal tak několik relativně diferencovaných významů. Může být vykládán jako:
- umění významové interpretace textů
- proces, jehož pomocí lze zjistit hledisko, které podmiňuje postoj mluvčího k předmětu rozhovoru
- nauka o předpokladech a fenomenologii rozumění
- metoda rozumění – hermeneutický kruh
- teorie zdůvodňování procesu rozumění
- filosofická metoda rozumění lidskému bytí a bytí vůbec jakožto základ všeho poznání.[2]
Uplatnění
Hermeneutika se uplatňuje v právní vědě, při výkladu uměleckých děl nebo historických událostí v sociologii a nebo při vývoji informačních technologií.
Představitelé
Karl Otto Apel
Emilio Betti
Wilhelm Dilthey
Johann Gustav Droysen
Hans-Georg Gadamer
Jean Girondin
Martin Heidegger
Friedrich Schleiermacher
Poznámky
Použitá literatura
BLECHA, Ivan. Filosofický slovník. 2. opr. a rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998. 463 s. ISBN 8071820644.
GRONDIN, Jean. Úvod do hermeneutiky. 1. vydání. Praha: OIKOYMENH, 1997. 247 s. ISBN 80-86005-43-7.
HROCH, Jaroslav. Filosofická hermeneutika v dějinách a v současnosti. 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 204 s. ISBN 80-86251-18-7.
Katedra filmových studií. Hermeneutika. [citováno 03.05.2011]. Dostupné z: http://film.ff.cuni.cz/rozcestnik/metodika/hermeneutika.pdf
