Knihovna v ghettu Terezín

Autor: Tereza Hájková

Knihovna byla v ghettu založena 25. 11. 1942 na popud Rady starších, rok po prvním transportu do Terezína (pracovníci pro zbudování ubikací).  Zřízení knihovny v táboře bylo povoleno také proto, že se nacisté snažili přesvědčit svět o příznivých podmínkách v Terezíně a knihovna tento plán jen potvrzovala.

V Terezíně lidem scházel jakýkoliv kontakt s okolním světem, nebyly zde povoleny noviny ani rozhlas, takže se knihovna stala důležitou součástí Terezínského života. Četba byla mezi lidmi velice oblíbená, hlavně proto, že si mohli krátit čas ponořením se do příběhu a zapomenout tak na krutou realitu v ghettu. Jejich požadavky však byly mnohdy až přehnané a knihovníci, mající skoro žádné možnosti v ovlivnění přírůstku, je tak nemohly adekvátně uspokojit. Zájem byl hlavně o krásnou literaturu.

Ústřední knihovna

Pod ní spadala následující oddělení: putovní knihovny, odborné knihovny, čítárna, sociální knihovny a hebrejská místnost.

Chod knihovny

Počet půjčovaných knih se pohyboval okolo 200 tisíc svazků. Do fondu knihovny byly zařazovány knihy z různých zdrojů.  Největšími byly Knihovna Rabínského semináře v Berlíně a soukromá knihovna rodiny Warburgů z Hamburku, pak také knihy z dalších vyrabovaných knihoven napříč Evropou, soukromého majetku jednotlivců, knihy zabavené deportovaným, z knihoven zrušených říšskoněmeckých organizací a vystěhovalých židovských bytů.

Přesný počet knih není znám kvůli nemožnosti všechny knihy zkatalogizovat a i pro nevhodnost této akce. V knihovně se totiž vyskytovaly i zakázané knihy. Patří sem například knihy a učebnice, které používala Péče o mládež při výuce dětí v tzv. HEIMECH (dětských domovech), protože byla v ghettu zakázaná. Záznamy o knihách a statistiky o výpůjčkách, předávané nacistické komandantuře, tak byly upravovány, aby co nejvíce vyhovovaly a knihovna tak mohla dále fungovat. Takto upravené záznamy se nazývají hausnumera. Půjčování knih mělo být realizováno převážně prezenční formou, absenčně potom za 50 ghetto korun, čítárna však byla často přeplněná kvůli omezenému počtu míst, absenční vypůjčení tedy nebylo nemožné a měsíčně se uskutečnilo mezi dvěma až čtyřmi tisíci výpůjček.

O  chod knihovny se staralo celkem 19 zaměstnanců, kteří navíc museli být staří nebo méně tělesně schopní, aby nebyla snížena výkonnost tábora. Jejím ředitelem byl od začátku Emil Utitz.  Konce války se z celkového počtu 19 zaměstnanců dožili pouze dva Emil Utitz a Käthe Starke-Goldschmidtová, která své vzpomínky na život v Terezíně sepsala a kniha se stala významným zdrojem informací.

Kromě půjčování knih se knihovna zasazovala i o kulturní život v ghettu a pořádala předčítání (nemocnice, starobince), posléze i výstavy a hudební kabarety.

Putovní knihovny

Putovní knihovny byly knihovny, které byly zřizovány pro jednotlivé bloky a kasárny v ghettu. V těchto knihovnách kolovalo okolo 50 tisíc knih.  Knihy byly uloženy v bednách po třiceti kusech a po dvou týdnech se celé bedny měnily s jinými bloky. V knihovnách byla zastoupena hlavně beletrie, vyskytovaly se zde ale i naučné knihy, například o židovské historii. 

Odborné knihovny

Tyto knihovny obsahovaly 20 až 20 tisíc knih, určených pro knihovny lékařských a technických knih, příruční odborné knihovny umístěné v laboratořích nebo továrně. Dále se sem řadí i knihy sloužící potřebám oddělení péče o mládež umístěné přímo v dětských domovech.

Čítárna

V čítárně bylo k prezenčnímu studiu k dispozici přes 6 tisíc knih. Čítárna byla zřízena v červnu roku 1943 v rámci okrašlování tábora.

Sociální knihovny 

Sociální knihovny byly umístěné v nemocnici, karanténě, dětské nemocnici nebo starobinci. 

Hebrejská místnost

Hebrejská místnost nebo „hebrejský sál“ by určen převážně pro vědce a obsahoval přes 8 tisíc svazků hebraik.

Dalších 8 tisíc liturgický a modlitebních knih bylo určeno pro Rabinát ghetta.

Osudy knih

Z celkového počtu 200 tisíc knih bylo zachráněno okolo poloviny. Tyto knihy byly odvezeny do Židovského muzea v Praze.  Knihy se do konce války nezachovaly z mnoha důvodů, ztrácely se, byly odcizovány, byly darovány- modlitební knížky nebo si je lidé, jedoucí do jiného tábora, vzali s sebou do transportu (odhaduje se, že s každým transportem odešel až jeden tisíc knih), mnoho knih bylo zničeno špatným uskladněním anebo musely být vyřazeny kvůli hygieně.

Doklady o činnosti knihovny je možno nalézt v archivu židovské knihovny v Praze.

 

Neveřejná hebrejská knihovna

Knihovna byla původně umístěna v Berlíně, ale po zahájení jeho bombardování v roce 1943 byla přemístěna na bezpečnější lokality a hebrejské tisky se tak přesunuly do Terezína a na hrady v severních Čechách (Houska, Mimoň, Nový Bernštejn).

Mezi knihami se vyskytovaly hebrejské tisky z židovských i nežidovských institucí, které byly nacisty uloupeny napříč Evropou. Mezi nejvýznamnější prameny této sbírky patří knihovny židovské obce v Berlíně, knihovna Židovského teologického semináře ve Vratislavi, knihovna Ústředního spolku německých občanů židovské víry v Berlíně, knihovna Ústavu pro vědu o židovství v Berlíně a další knihovny.

Na jejím chodu se podílela skupina odborníků, mezi něž spadal i Otto Muneles, který se staral o knihy i později, již v Židovském muzeu v Praze. Na rozdíl od Ústřední knihovny se zde zaměstnanci snažili o úplnou a podrobnou katalogizaci. Signatura knih byla Jc. Všechny knihy se kvůli nedostatku času zapracovat nepodařilo.

 

Osudy knih po válce

Knihy z obou knihoven Ústřední i Hebrejské (i knihy ze zámků) se svezli do Židovského muzea v Praze. Část svezených knih byla dána Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, jiné byly v restitucích navráceny soukromým osobám i obnoveným židovským obcím v Čechách na Moravě a ve Slezsku. Mezi svazky se vyskytovalo mnoho multiplikátů, pro muzeum tak nebylo podnětné ponechat si je všechny a poskytlo je tam, kde byly využity.

Knihy ponechané v Židovském muzeu byly zařazeny do fondu a zkatalogizovány.

Použité zdroje

http://www2.holocaust.cz/cz2/resources/texts/terezin_library

http://www2.holocaust.cz/cz2/resources/documents/terezin/utitz_library 

Další užitečné zdroje informací

Webová stránka knihovny Židovského muzea v Praze http://www.jewishmuseum.cz/cz/czlibrary.php 

Webová stránka knihovny Institutu Terezínské Iniciativy http://www.terezinstudies.cz/library

Käthe Starke-Goldschmidtová, Der Führer schenkt den Juden eine Stadt. Haude & Spenersche Verlagsbuchhandlung, Berlin 1975, ISBN 3-7759-0174-4.