Mediální komunikace: Porovnání verzí
| (Není zobrazeno 36 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 8: | Řádek 8: | ||
podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost | podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost | ||
| + | |||
''' | ''' | ||
== Charakteristika == | == Charakteristika == | ||
| − | Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref> | + | „''Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.„''<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref> |
| − | Abychom získali co nejvíce informací o světě a společnosti, musíme | + | Abychom získali co nejvíce [[informace|informací]] o světě a naší společnosti, musíme načerpat poznatky a znalosti [[znalost|znalosti]] z různých médií. Také si umět vybrat vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „''Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“'' |
<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref> | <ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref> | ||
| − | + | Jedinec si studiem médií zvyšuje možnosti kontroly nad interpretací světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot, která média nabízejí. Média díky schopnosti oslovit široký okruh příjemců, nemají vlastně v jiné instituci konkurenci a tím se stávají velmi důležitými komunikátory.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref> | |
| − | + | Mediální komunikace se využívá také ke zvýšení rozsahu působení a sebeprezentace, proto je dobré udržovat příznivé vztahy s médii. Touto službou se zabývají obory [[Public Relations|Public Relations]] a Media Relations. | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
== Proces mediální komunikace a jeho složky == | == Proces mediální komunikace a jeho složky == | ||
| − | + | „''Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce.“'' <ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref> | |
| − | Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce. | + | Proces mediální komunikace probíhá, když komunikuje médium se svým publikem. Mediální komunikace patří neodmyslitelně k životu naší společnosti. |
| + | Média dokáží ovlivnit uvažování lidí a jejich počínání. Vytváří a formují to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň se můžou stát hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostanou. Kvalitu mediální gramotnosti si může jedinec zvýšit studiem médií a zvětšením základní výbavy v mediální komunikaci.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref> | ||
== Modely komunikace prostřednictvím médií == | == Modely komunikace prostřednictvím médií == | ||
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem. | Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem. | ||
| − | + | • Přenosový model vysvětluje proces [[komunikace|komunikace]] z pohledu produkce sdělení. Zdroj obsáhne úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Za pomoci vysílače ho odešle jako signál určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijme signál přijímačem, dekóduje ho a objasní sdělení. Na přijaté sdělení reaguje příjemce zpětnou vazbou.<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref> | |
| + | |||
| + | • „''Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.''“<ref name="BURTON">BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6</ref> | ||
| + | |||
| + | == Typy komunikačních médií == | ||
| + | Primární – „''soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)''"<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref> | ||
| + | |||
| + | Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)<ref name="JIRÁK">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.</ref> | ||
| + | |||
| + | == Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální == | ||
| + | |||
| + | 1) Podavatel sdělení nemá s příjemcem očividný kontakt a tak nevidí a nezná jeho reakci.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref> | ||
| − | + | 2) Mediální komunikaci obstarávají specifické distribuční a výrobní technologie.<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref> | |
| + | 3) „''Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.''“<ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref> | ||
| + | 4) „''Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.''“ | ||
| + | <ref name="JIRÁK2">JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.</ref> | ||
| + | |||
| + | == Poznámky == | ||
| + | |||
| + | • POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841. | ||
| + | |||
| + | • BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1. | ||
| + | |||
| + | • OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1. | ||
| + | |||
| + | • OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999. | ||
| + | |||
| + | • THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6. | ||
== Použitá literatura == | == Použitá literatura == | ||
''' | ''' | ||
| − | + | <references /> | |
| − | + | <references /> | |
<references /> | <references /> | ||
<references /> | <references /> | ||
Aktuální verze z 16. 6. 2013, 20:47
Autor: Doupovcová Jana
Klíčová slova: mediální komunikace, média
Související pojmy:
nadřazené: komunikace, média
podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost
Charakteristika
„Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.„[1] Abychom získali co nejvíce informací o světě a naší společnosti, musíme načerpat poznatky a znalosti znalosti z různých médií. Také si umět vybrat vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“ [2] Jedinec si studiem médií zvyšuje možnosti kontroly nad interpretací světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot, která média nabízejí. Média díky schopnosti oslovit široký okruh příjemců, nemají vlastně v jiné instituci konkurenci a tím se stávají velmi důležitými komunikátory.[1] Mediální komunikace se využívá také ke zvýšení rozsahu působení a sebeprezentace, proto je dobré udržovat příznivé vztahy s médii. Touto službou se zabývají obory Public Relations a Media Relations.
Proces mediální komunikace a jeho složky
„Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce.“ [1] Proces mediální komunikace probíhá, když komunikuje médium se svým publikem. Mediální komunikace patří neodmyslitelně k životu naší společnosti. Média dokáží ovlivnit uvažování lidí a jejich počínání. Vytváří a formují to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň se můžou stát hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostanou. Kvalitu mediální gramotnosti si může jedinec zvýšit studiem médií a zvětšením základní výbavy v mediální komunikaci.[1]
Modely komunikace prostřednictvím médií
Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.
• Přenosový model vysvětluje proces komunikace z pohledu produkce sdělení. Zdroj obsáhne úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Za pomoci vysílače ho odešle jako signál určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijme signál přijímačem, dekóduje ho a objasní sdělení. Na přijaté sdělení reaguje příjemce zpětnou vazbou.[1]
• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.“[1]
Typy komunikačních médií
Primární – „soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)"[2]
Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)[2]
Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální
1) Podavatel sdělení nemá s příjemcem očividný kontakt a tak nevidí a nezná jeho reakci.[3]
2) Mediální komunikaci obstarávají specifické distribuční a výrobní technologie.[3]
3) „Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.“[3]
4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.“ [3]
Poznámky
• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.
• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.
• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.
• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.
• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.
Použitá literatura
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6
- ↑ 2,0 2,1 2,2 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.
