Primární emoce: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
 
(Není zobrazeno 27 mezilehlých verzí od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
<blockquote style="margin-left: 40px;"><b>Autor: </b>Michaela Horáková</blockquote>
+
<blockquote><br/></blockquote>
−
<p><b>Klíčová slova: </b>primární emoce, emoce, psychologie
+
'''Autor: '''Michaela Horáková
−
</p><p><b>Synonyma: </b>základní emoce, nižší emoce, vrozené emoce
+
 
−
</p><p><b>Související pojmy:</b>
+
'''Klíčová slova: '''primární emoce, emoce, psychologie
−
</p><p>&#160;<i>nadřazené</i><b>– </b>emoce, afektivní jevy, emoční epizody
+
 
−
</p><p>&#160;<i>podřazené</i><b>- </b>strach, úzkost, hněv (zlost), radost, smutek, odpor, překvapení
+
'''Synonyma: '''základní emoce, nižší emoce, vrozené emoce
−
</p><p><br />
+
 
−
</p>
+
'''Související pojmy:'''
−
<h2> <b>Emoce</b><br /> </h2>
+
 
−
<p>&#160;Emoce nás doprovází v každodenním životě a spojujeme si je s city, náladami, afekty apod. Slovo emoce pochází z latinského slova „motio“, což znamená pohyb. Definice pojmu emoce je ale velmi problematická, protože o přesném významu se psychologové i filozofové přou již déle než sto let. Proto v různých slovnících narazíme na různé pojmy. Namátkou jsem vybrala pár příkladů:
+
&nbsp;''nadřazené'''''– '''emoce, afektivní jevy, emoční epizody
−
</p><p>1. Emoce vyjadřují subjektivní stav k předmětům a jevům objektivní reality i k sobě samému, který je prožíván v široké škále od významně kladných, přes neutrální, až k výrazně záporným pocitům; provázejí veškeré lidské chování a činnost.<span class="fck_mw_ref" _fck_mw_customtag="true" _fck_mw_tagname="ref"> STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 8 s. ISBN 80-717-8553-9. </span> &lt;ref&gt; STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 8 s. ISBN 80-717-8553-9. &lt;/ref&gt;
+
 
−
</p><p>2. Emoce jsou velmi komplexní jevy, jejichž charakteristickým rysem je jejich velká citlivost a proměnlivost. <span class="fck_mw_ref" _fck_mw_customtag="true" _fck_mw_tagname="ref">GILLERNOVÁ, Ilona. Slovník základních pojmů z psychologie. Vyd. 1. Praha: Fortuna, 2000, 12 s. ISBN 80-716-8683-2. </span>&lt;ref&gt;GILLERNOVÁ, Ilona. Slovník základních pojmů z psychologie. Vyd. 1. Praha: Fortuna, 2000, 12 s. ISBN 80-716-8683-2. &lt;/ref&gt;
+
&nbsp;''podřazené'''''- '''strach, úzkost, hněv (zlost), radost, smutek, odpor, překvapení
−
</p><p>3. Komplexní citový stav doprovázený charakteristickými motorickými a žlázovými aktivitami; afektivní stav, který je důsledkem překážky nebo oddálení instinktivní akce; dezorganizovaná odpověď organismu. <span class="fck_mw_ref" _fck_mw_customtag="true" _fck_mw_tagname="ref">NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, 24 s. ISBN 80-200-0763-6.</span>&#160;&lt;ref&gt;NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, 24 s. ISBN 80-200-0763-6.&lt;/ref&gt;
+
 
−
</p><p>Existuje různé dělení emocí např. podle intenzity trvání anebo na emoce základní (primární a odvozené (sekundární).
+
 
−
</p><p>&#160;
+
 
−
</p>
+
== '''Emoce'''<br/> ==
−
<h2> <b>Primární emoce</b><br /> </h2>
+
 
−
<p>&#160;Podle odborníků se mezi primární emoce ředí ty, které jsou základní. Z nich jsou pak odvozeny emoce sekundární (komplexní, vyšší nebo sociální). Primární emoce jsou pravděpodobně vrození a všeobecné (každý člověk, ať žije v&#160;jakékoliv části světa, je prožívá a vyjadřuje stejně). Primární emoce většinou vznikají jako odezvy na určité životně důležité situace. Oproti tomu sekundární vznikají hlavně v&#160;rámci vztahů k&#160;druhým lidem nebo k&#160;sobě samému. Jedním z prvních, kdo definoval základní emoce, byl J. B. Watson, který předpokládal, že lidé mají tři vrozené emoce-strach, zuřivost a potěšení. Naproti tomu Tomkins dospěl k závěru, že existuje devět primárních emocí – zájem, radost, překvapení, úzkost, zahanbení, strach, hněv, hnus a odpor. Dalšími teoretiky bal byli Cannon, Ekman, Oatley, Buck a nebo Pluthik. Každá z teorií byla do velké míry ovlivněna empirickou podstatou.
+
Emoce nás doprovází v každodenním životě a spojujeme si je s city, náladami, afekty apod. Slovo emoce pochází z latinského slova „motio“, což znamená pohyb. Definice pojmu emoce je ale velmi problematická, protože o přesném významu se psychologové i filozofové přou již déle než sto let. Proto v různých slovnících narazíme na různé pojmy. Namátkou jsem vybrala pár příkladů:
−
</p><p>&#160;
+
 
−
</p>
+
1. Emoce vyjadřují subjektivní stav k předmětům a jevům objektivní reality i k sobě samému, který je prožíván v široké škále od významně kladných, přes neutrální, až k výrazně záporným pocitům; provázejí veškeré lidské chování a činnost.<ref>GILLERNOVÁ, Ilona. Slovník základních pojmů z psychologie. Vyd. 1. Praha: Fortuna, 2000, 16 s. ISBN 80-716-8683-2.</ref>
−
<h2> <b>Psychoevoluční teorie emocí</b><br /> </h2>
+
 
−
<p>&#160;Autorem této teorie je Robert Plutchik a poprvé byla popsána v roce 1958. Podle Plutchika jsou emoce založeny na našich znalostech prostředí a představují komplexní řetězec událostí. Plutchik vymezil osm základních emocí- děs, úžas, zármutek, zhnusení, zuřivost, ostražitá bdělost, extáze, zbožnění. Ve své teorii bere v potaz i intenzitu emocí, např. děs, strach, obava. Pak i strach anebo obava jsou stejně tak primární emocí jako děs.
+
2. Emoce jsou velmi komplexní jevy, jejichž charakteristickým rysem je jejich velká citlivost a proměnlivost. <ref>STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 11 s. ISBN 80-717-8553-9.</ref>
−
</p><p>&#160;
+
 
−
</p>
+
3. Komplexní citový stav doprovázený charakteristickými motorickými a žlázovými aktivitami; afektivní stav, který je důsledkem překážky nebo oddálení instinktivní akce; dezorganizovaná odpověď organismu. <ref>NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, 8 s. ISBN 80-200-0763-6.</ref>
−
<h2> <b>Pojetí primárních emocí podle P. &#160;Ekmana a W. Friesena</b><br /> </h2>
+
 
−
<p>&#160;Tito dva vědci v&#160;podstatě navázali na Darvinovu práci „Výraz emocí u člověka a zvířat“, na které postavil svou teorii i Tomkins. Tito psychologové zkoumaly členy izolovaného kmene Fori, který žije v&#160;oblasti Nové Guinei. Ekmen s&#160;Friesenem chtěli zjistit, zda jsou členové kmene schopni určit výraz emocí u obyvatel vyspělých zemí stejně dobře jako mezi sebou. Podle fotografií měli rozpoznávat emoce. Ten samý pokus později vyzkoušeli př. v&#160;Japonsku, USA, Brazílii, Chile… Na konec dle svých výzkumů vyčlenili, tyto primární emoce: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení.
+
Existuje různé dělení emocí např. podle intenzity trvání anebo na emoce základní (primární) a odvozené ([[Sekundární emoce|sekundární]]).
−
</p><p>&#160;
+
 
−
</p><p>Emoce, které by se na základě těchto teorií daly hodnotit, jako primární jsou: strach, úzkost, hněv (zlost), radost, smutek, odpor a překvapení.
+
&nbsp;
−
</p>
+
 
−
<h2> Citace a poznámky<br /> </h2>
+
== '''Primární emoce'''<br/> ==
−
<p>&lt;references /&gt;
+
 
−
</p><p><br />
+
Podle odborníků se mezi primární emoce ředí ty, které jsou základní. Z nich jsou pak odvozeny emoce sekundární (komplexní, vyšší nebo sociální). Primární emoce jsou pravděpodobně vrození a všeobecné (každý člověk, ať žije v&nbsp;jakékoliv části světa, je prožívá a vyjadřuje stejně). Primární emoce většinou vznikají jako odezvy na určité životně důležité situace. Oproti tomu sekundární vznikají jako reakce na<span style="text-indent: 1cm;">&nbsp;vývoj společnosti a kultury. Mezi primární emoce patří city, které se váží k našemu organismu (např. hlad, bolest...). A dále city, které jsou spojené s okamžitými změnami v našem prostředí (např. radost, smutek, strach, hněv...). Někde mezi primárními a sekundárními by se měly řadit city spojené se vztahy k lidem i předmětům (kladné i záporné).&nbsp;</span>
−
</p>
+
 
−
<h2> Použitá literatura<br /> </h2>
+
<span style="text-indent: 1cm;"></span>Jedním z prvních, kdo definoval základní emoce, byl J. B. Watson, který předpokládal, že lidé mají tři vrozené emoce-strach, zuřivost a potěšení.<ref>STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 49 s. ISBN 80-717-8553-9.</ref> Naproti tomu Tomkins dospěl k závěru, že existuje devět primárních emocí – zájem, radost, překvapení, úzkost, zahanbení, strach, hněv, hnus a odpor. Dalšími teoretiky byli Cannon, Ekman, Oatley, Buck a nebo Pluthik. Každá z teorií byla do velké míry ovlivněna empirickou podstatou.
−
<ul><li>STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 227 s. ISBN 80-717-8553-9.
+
 
−
</li><li>GILLERNOVÁ, Ilona. Slovník základních pojmů z psychologie. Vyd. 1. Praha: Fortuna, 2000, 79 s. ISBN 80-716-8683-2.
+
== '''Pojetí primárních emocí podle P. Ekmana a W. Friesena'''<br/> ==
−
</li><li>NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, 335 s. ISBN 80-200-0763-6.
+
 
−
</li></ul>
+
<span style="font-size: 12px;">Tito dva vědci (P. Ekman a W. Friesen) v&nbsp;základu navázali na Darvinovu práci „Výraz emocí u člověka a zvířat“, na které postavil svou teorii i Tomkins. Tito psychologové zkoumaly členy izolovaného kmene Fori, který žije v&nbsp;oblasti Nové Guinei. Ekmen s&nbsp;Friesenem chtěli zjistit, zda jsou členové kmene schopni určit výraz emocí u obyvatel vyspělých zemí stejně dobře jako mezi sebou. Podle fotografií měli rozpoznávat emoce. Ten samý pokus později vyzkoušeli př. v&nbsp;Japonsku, USA, Brazílii, Chile… Na konec dle svých výzkumů vyčlenili, tyto primární emoce: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení.</span><ref>PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 396 s. ISBN 978-802-0014-993.</ref>
 +
 
 +
== Citace a poznámky<br/> ==
 +
 
 +
<references />
 +
 
 +
 
 +
 
 +
== Použitá literatura<br/> ==
 +
 
 +
*GILLERNOVÁ, Ilona. Slovník základních pojmů z psychologie. Vyd. 1. Praha: Fortuna, 2000, 79 s. ISBN 80-716-8683-2.
 +
*NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, 335 s. ISBN 80-200-0763-6.
 +
*NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon psychologie. 1. vyd. Praha: Vodnář, 1995, 397 s. ISBN 80-852-5574-X.
 +
*PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 472 s. ISBN 978-802-0014-993.
 +
*STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 227 s. ISBN 80-717-8553-9.
 +
 
 +
[[Kategorie:Sociální komunikace]]

Aktuální verze z 16. 8. 2013, 13:01


Autor: Michaela Horáková

Klíčová slova: primární emoce, emoce, psychologie

Synonyma: základní emoce, nižší emoce, vrozené emoce

Související pojmy:

 nadřazené– emoce, afektivní jevy, emoční epizody

 podřazené- strach, úzkost, hněv (zlost), radost, smutek, odpor, překvapení


Emoce

Emoce nás doprovází v každodenním životě a spojujeme si je s city, náladami, afekty apod. Slovo emoce pochází z latinského slova „motio“, což znamená pohyb. Definice pojmu emoce je ale velmi problematická, protože o přesném významu se psychologové i filozofové přou již déle než sto let. Proto v různých slovnících narazíme na různé pojmy. Namátkou jsem vybrala pár příkladů:

1. Emoce vyjadřují subjektivní stav k předmětům a jevům objektivní reality i k sobě samému, který je prožíván v široké škále od významně kladných, přes neutrální, až k výrazně záporným pocitům; provázejí veškeré lidské chování a činnost.[1]

2. Emoce jsou velmi komplexní jevy, jejichž charakteristickým rysem je jejich velká citlivost a proměnlivost. [2]

3. Komplexní citový stav doprovázený charakteristickými motorickými a žlázovými aktivitami; afektivní stav, který je důsledkem překážky nebo oddálení instinktivní akce; dezorganizovaná odpověď organismu. [3]

Existuje různé dělení emocí např. podle intenzity trvání anebo na emoce základní (primární) a odvozené (sekundární).

 

Primární emoce

Podle odborníků se mezi primární emoce ředí ty, které jsou základní. Z nich jsou pak odvozeny emoce sekundární (komplexní, vyšší nebo sociální). Primární emoce jsou pravděpodobně vrození a všeobecné (každý člověk, ať žije v jakékoliv části světa, je prožívá a vyjadřuje stejně). Primární emoce většinou vznikají jako odezvy na určité životně důležité situace. Oproti tomu sekundární vznikají jako reakce na vývoj společnosti a kultury. Mezi primární emoce patří city, které se váží k našemu organismu (např. hlad, bolest...). A dále city, které jsou spojené s okamžitými změnami v našem prostředí (např. radost, smutek, strach, hněv...). Někde mezi primárními a sekundárními by se měly řadit city spojené se vztahy k lidem i předmětům (kladné i záporné). 

Jedním z prvních, kdo definoval základní emoce, byl J. B. Watson, který předpokládal, že lidé mají tři vrozené emoce-strach, zuřivost a potěšení.[4] Naproti tomu Tomkins dospěl k závěru, že existuje devět primárních emocí – zájem, radost, překvapení, úzkost, zahanbení, strach, hněv, hnus a odpor. Dalšími teoretiky byli Cannon, Ekman, Oatley, Buck a nebo Pluthik. Každá z teorií byla do velké míry ovlivněna empirickou podstatou.

Pojetí primárních emocí podle P. Ekmana a W. Friesena

Tito dva vědci (P. Ekman a W. Friesen) v základu navázali na Darvinovu práci „Výraz emocí u člověka a zvířat“, na které postavil svou teorii i Tomkins. Tito psychologové zkoumaly členy izolovaného kmene Fori, který žije v oblasti Nové Guinei. Ekmen s Friesenem chtěli zjistit, zda jsou členové kmene schopni určit výraz emocí u obyvatel vyspělých zemí stejně dobře jako mezi sebou. Podle fotografií měli rozpoznávat emoce. Ten samý pokus později vyzkoušeli př. v Japonsku, USA, Brazílii, Chile… Na konec dle svých výzkumů vyčlenili, tyto primární emoce: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení.[5]

Citace a poznámky

  1. ↑ GILLERNOVÁ, Ilona. Slovník základních pojmů z psychologie. Vyd. 1. Praha: Fortuna, 2000, 16 s. ISBN 80-716-8683-2.
  2. ↑ STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 11 s. ISBN 80-717-8553-9.
  3. ↑ NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, 8 s. ISBN 80-200-0763-6.
  4. ↑ STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 49 s. ISBN 80-717-8553-9.
  5. ↑ PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 396 s. ISBN 978-802-0014-993.


Použitá literatura

  • GILLERNOVÁ, Ilona. Slovník základních pojmů z psychologie. Vyd. 1. Praha: Fortuna, 2000, 79 s. ISBN 80-716-8683-2.
  • NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, 335 s. ISBN 80-200-0763-6.
  • NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon psychologie. 1. vyd. Praha: Vodnář, 1995, 397 s. ISBN 80-852-5574-X.
  • PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 472 s. ISBN 978-802-0014-993.
  • STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 227 s. ISBN 80-717-8553-9.
Citováno z „https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Primární_emoce&oldid=35579“