Primární emoce: Porovnání verzí
| (Není zobrazeno 40 mezilehlých verzí od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | < | + | <blockquote><br/></blockquote> |
| − | + | '''Autor: '''Michaela Horáková | |
| − | + | ||
| − | + | '''Klíčová slova: '''primární emoce, emoce, psychologie | |
| − | + | ||
| − | + | '''Synonyma: '''základní emoce, nižší emoce, vrozené emoce | |
| − | + | ||
| − | + | '''Související pojmy:''' | |
| − | + | ||
| − | + | ''nadřazené'''''– '''emoce, afektivní jevy, emoční epizody | |
| − | + | ||
| − | + | ''podřazené'''''- '''strach, úzkost, hněv (zlost), radost, smutek, odpor, překvapení | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | == '''Emoce'''<br/> == | |
| − | + | ||
| − | + | Emoce nás doprovází v každodenním životě a spojujeme si je s city, náladami, afekty apod. Slovo emoce pochází z latinského slova „motio“, což znamená pohyb. Definice pojmu emoce je ale velmi problematická, protože o přesném významu se psychologové i filozofové přou již déle než sto let. Proto v různých slovnících narazíme na různé pojmy. Namátkou jsem vybrala pár příkladů: | |
| − | + | ||
| − | + | 1. Emoce vyjadřují subjektivní stav k předmětům a jevům objektivní reality i k sobě samému, který je prožíván v široké škále od významně kladných, přes neutrální, až k výrazně záporným pocitům; provázejí veškeré lidské chování a činnost.<ref>GILLERNOVÁ, Ilona. Slovník základních pojmů z psychologie. Vyd. 1. Praha: Fortuna, 2000, 16 s. ISBN 80-716-8683-2.</ref> | |
| − | + | ||
| − | + | 2. Emoce jsou velmi komplexní jevy, jejichž charakteristickým rysem je jejich velká citlivost a proměnlivost. <ref>STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 11 s. ISBN 80-717-8553-9.</ref> | |
| − | + | ||
| − | + | 3. Komplexní citový stav doprovázený charakteristickými motorickými a žlázovými aktivitami; afektivní stav, který je důsledkem překážky nebo oddálení instinktivní akce; dezorganizovaná odpověď organismu. <ref>NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, 8 s. ISBN 80-200-0763-6.</ref> | |
| − | + | ||
| − | </ | + | Existuje různé dělení emocí např. podle intenzity trvání anebo na emoce základní (primární) a odvozené ([[Sekundární emoce|sekundární]]). |
| − | + | ||
| − | + | | |
| − | + | ||
| − | </ | + | == '''Primární emoce'''<br/> == |
| − | + | ||
| − | </ | + | Podle odborníků se mezi primární emoce ředí ty, které jsou základní. Z nich jsou pak odvozeny emoce sekundární (komplexní, vyšší nebo sociální). Primární emoce jsou pravděpodobně vrození a všeobecné (každý člověk, ať žije v jakékoliv části světa, je prožívá a vyjadřuje stejně). Primární emoce většinou vznikají jako odezvy na určité životně důležité situace. Oproti tomu sekundární vznikají jako reakce na<span style="text-indent: 1cm;"> vývoj společnosti a kultury. Mezi primární emoce patří city, které se váží k našemu organismu (např. hlad, bolest...). A dále city, které jsou spojené s okamžitými změnami v našem prostředí (např. radost, smutek, strach, hněv...). Někde mezi primárními a sekundárními by se měly řadit city spojené se vztahy k lidem i předmětům (kladné i záporné). </span> |
| − | + | ||
| − | + | <span style="text-indent: 1cm;"></span>Jedním z prvních, kdo definoval základní emoce, byl J. B. Watson, který předpokládal, že lidé mají tři vrozené emoce-strach, zuřivost a potěšení.<ref>STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 49 s. ISBN 80-717-8553-9.</ref> Naproti tomu Tomkins dospěl k závěru, že existuje devět primárních emocí – zájem, radost, překvapení, úzkost, zahanbení, strach, hněv, hnus a odpor. Dalšími teoretiky byli Cannon, Ekman, Oatley, Buck a nebo Pluthik. Každá z teorií byla do velké míry ovlivněna empirickou podstatou. | |
| − | + | ||
| − | + | == '''Pojetí primárních emocí podle P. Ekmana a W. Friesena'''<br/> == | |
| + | |||
| + | <span style="font-size: 12px;">Tito dva vědci (P. Ekman a W. Friesen) v základu navázali na Darvinovu práci „Výraz emocí u člověka a zvířat“, na které postavil svou teorii i Tomkins. Tito psychologové zkoumaly členy izolovaného kmene Fori, který žije v oblasti Nové Guinei. Ekmen s Friesenem chtěli zjistit, zda jsou členové kmene schopni určit výraz emocí u obyvatel vyspělých zemí stejně dobře jako mezi sebou. Podle fotografií měli rozpoznávat emoce. Ten samý pokus později vyzkoušeli př. v Japonsku, USA, Brazílii, Chile… Na konec dle svých výzkumů vyčlenili, tyto primární emoce: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení.</span><ref>PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 396 s. ISBN 978-802-0014-993.</ref> | ||
| + | |||
| + | == Citace a poznámky<br/> == | ||
| + | |||
| + | <references /> | ||
| + | |||
| + | |||
| + | |||
| + | == Použitá literatura<br/> == | ||
| + | |||
| + | *GILLERNOVÁ, Ilona. Slovník základních pojmů z psychologie. Vyd. 1. Praha: Fortuna, 2000, 79 s. ISBN 80-716-8683-2. | ||
| + | *NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, 335 s. ISBN 80-200-0763-6. | ||
| + | *NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon psychologie. 1. vyd. Praha: Vodnář, 1995, 397 s. ISBN 80-852-5574-X. | ||
| + | *PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 472 s. ISBN 978-802-0014-993. | ||
| + | *STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 227 s. ISBN 80-717-8553-9. | ||
| + | |||
| + | [[Kategorie:Sociální komunikace]] | ||
Aktuální verze z 16. 8. 2013, 13:01
Autor: Michaela Horáková
Klíčová slova: primární emoce, emoce, psychologie
Synonyma: základní emoce, nižší emoce, vrozené emoce
Související pojmy:
nadřazené– emoce, afektivní jevy, emoční epizody
podřazené- strach, úzkost, hněv (zlost), radost, smutek, odpor, překvapení
Emoce
Emoce nás doprovází v každodenním životě a spojujeme si je s city, náladami, afekty apod. Slovo emoce pochází z latinského slova „motio“, což znamená pohyb. Definice pojmu emoce je ale velmi problematická, protože o přesném významu se psychologové i filozofové přou již déle než sto let. Proto v různých slovnících narazíme na různé pojmy. Namátkou jsem vybrala pár příkladů:
1. Emoce vyjadřují subjektivní stav k předmětům a jevům objektivní reality i k sobě samému, který je prožíván v široké škále od významně kladných, přes neutrální, až k výrazně záporným pocitům; provázejí veškeré lidské chování a činnost.[1]
2. Emoce jsou velmi komplexní jevy, jejichž charakteristickým rysem je jejich velká citlivost a proměnlivost. [2]
3. Komplexní citový stav doprovázený charakteristickými motorickými a žlázovými aktivitami; afektivní stav, který je důsledkem překážky nebo oddálení instinktivní akce; dezorganizovaná odpověď organismu. [3]
Existuje různé dělení emocí např. podle intenzity trvání anebo na emoce základní (primární) a odvozené (sekundární).
Primární emoce
Podle odborníků se mezi primární emoce ředí ty, které jsou základní. Z nich jsou pak odvozeny emoce sekundární (komplexní, vyšší nebo sociální). Primární emoce jsou pravděpodobně vrození a všeobecné (každý člověk, ať žije v jakékoliv části světa, je prožívá a vyjadřuje stejně). Primární emoce většinou vznikají jako odezvy na určité životně důležité situace. Oproti tomu sekundární vznikají jako reakce na vývoj společnosti a kultury. Mezi primární emoce patří city, které se váží k našemu organismu (např. hlad, bolest...). A dále city, které jsou spojené s okamžitými změnami v našem prostředí (např. radost, smutek, strach, hněv...). Někde mezi primárními a sekundárními by se měly řadit city spojené se vztahy k lidem i předmětům (kladné i záporné).
Jedním z prvních, kdo definoval základní emoce, byl J. B. Watson, který předpokládal, že lidé mají tři vrozené emoce-strach, zuřivost a potěšení.[4] Naproti tomu Tomkins dospěl k závěru, že existuje devět primárních emocí – zájem, radost, překvapení, úzkost, zahanbení, strach, hněv, hnus a odpor. Dalšími teoretiky byli Cannon, Ekman, Oatley, Buck a nebo Pluthik. Každá z teorií byla do velké míry ovlivněna empirickou podstatou.
Pojetí primárních emocí podle P. Ekmana a W. Friesena
Tito dva vědci (P. Ekman a W. Friesen) v základu navázali na Darvinovu práci „Výraz emocí u člověka a zvířat“, na které postavil svou teorii i Tomkins. Tito psychologové zkoumaly členy izolovaného kmene Fori, který žije v oblasti Nové Guinei. Ekmen s Friesenem chtěli zjistit, zda jsou členové kmene schopni určit výraz emocí u obyvatel vyspělých zemí stejně dobře jako mezi sebou. Podle fotografií měli rozpoznávat emoce. Ten samý pokus později vyzkoušeli př. v Japonsku, USA, Brazílii, Chile… Na konec dle svých výzkumů vyčlenili, tyto primární emoce: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení.[5]
Citace a poznámky
- ↑ GILLERNOVÁ, Ilona. Slovník základních pojmů z psychologie. Vyd. 1. Praha: Fortuna, 2000, 16 s. ISBN 80-716-8683-2.
- ↑ STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 11 s. ISBN 80-717-8553-9.
- ↑ NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, 8 s. ISBN 80-200-0763-6.
- ↑ STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 49 s. ISBN 80-717-8553-9.
- ↑ PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 396 s. ISBN 978-802-0014-993.
Použitá literatura
- GILLERNOVÁ, Ilona. Slovník základních pojmů z psychologie. Vyd. 1. Praha: Fortuna, 2000, 79 s. ISBN 80-716-8683-2.
- NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, 335 s. ISBN 80-200-0763-6.
- NAKONEČNÝ, Milan. Lexikon psychologie. 1. vyd. Praha: Vodnář, 1995, 397 s. ISBN 80-852-5574-X.
- PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 472 s. ISBN 978-802-0014-993.
- STUCHLÍKOVÁ, Iva. Základy psychologie emocí. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 227 s. ISBN 80-717-8553-9.
