Hudební věda: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
(Založena nová stránka: ==Charekteristika== Hudební věda nebo také muzikologie je vědní obor, který se zabývá výzkumem všech hudebních jevů v historickém vývoji i v současnosti. Zah...)
 
 
(Není zobrazeno 12 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
 +
'''Autor:''' Tereza Fussová
 +
 +
'''Klíčová slova:''' hudební věda, muzikologie, hudba
 +
 +
'''Synonyma:''' muzikologie
 +
 +
'''Související pojmy:'''
 +
 +
<blockquote>''nadřazené'' - </blockquote>
 +
 +
<blockquote>''podřazené'' - hudební teorie, akustika, hudební psychologie, hudební estetika a sémiotika, hudební sociologie, hudební pedagogika, teorie a dějiny hudební interpretace , teorie a dějiny notace, organologie, hudební ikonografie</blockquote>
 +
 
==Charekteristika==
 
==Charekteristika==
Hudební věda nebo také muzikologie je vědní obor, který se zabývá výzkumem všech hudebních jevů v historickém vývoji i v současnosti. Zahrnuje hudbu umělou i lidovou. Jádro hudební vědy tvoří hudební historie a dále jsou to muzikologické moderní disciplíny. Z hlediska estetického zkoumání lze hudební vědu označit za obor zkoumající především teorii a dějiny hudby v umělecké rovinně. Z etnologického hlediska, na které se začalo pohlížet přibližně v polovině 20. století, lze hudební vědu považovat spíše jako obor zaměřený na sociální a psychologické jevy spojené s akusticko-fyzikálním výkladem hudby. Zajímavé ovšem je, že ''„důraz na akusticko-fyzikální výklad hudby byl kladen již v době antického starověku … například Řekové a Římané, kteří dospěli patrně na základě starších hudebně vědeckých poznatků, jmenovitě egyptských, k vlastnímu teoretickému systému, uplatňují především poznatky akusticko-matematické.“''<ref> RACEK, Jan. Úvod do studia hudební vědy. 2. rozšíř. a dopl. vyd. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1949, 172 s.</ref> Vidíme to například u Pythagora, kde je výklad hudebních jevů silně ovlivněn matematickým rozborem. 
 
  
Počátky hudebního bádání tedy nalézáme již ve starověku. V této době ovšem nešlo o vědu, ale spíše o muzikologické studium či poznání. Tehdy hudební věda jako samostatný obor neexistovala, tvořila pouze část společenského, estetického a přírodovědného poznání. Dnes je hudební věda, stejně jako všechny ostatní vědecké obory, určena svým cílem, předmětem a metodou a jeví se jako soubor dílčích disciplín, tedy věda složeného charakteru. <ref>FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.</ref>
+
Hudební věda nebo také muzikologie je vědní obor, který se zabývá výzkumem všech hudebních jevů v historickém vývoji i v současnosti. Zahrnuje hudbu umělou i lidovou. Jádro hudební vědy tvoří hudební historie a dále jsou to muzikologické moderní disciplíny.  
  
Celý vývoj muzikologie lze rozdělit do několika epoch<ref> FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.</ref>:  
+
Na hudební vědu lze pohlížet buďto z hlediska estetického zkoumání nebo z hlediska etnologického. V prvním případě lze hudební vědu označit jako obor zkoumající především teorii a [[dějiny hudby]] na umělecké úrovni.
***epocha starověku – muzikologické studium či poznání
+
 
***epocha středověku – vyváření samotného oboru
+
Z etnologického hlediska, na které se začalo pohlížet přibližně v polovině 20. století, lze hudební vědu považovat spíše jako obor zaměřený na sociální a psychologické jevy spojené s akusticko-fyzikálním výkladem hudby. Zajímavé ovšem je, že ''„důraz na akusticko-fyzikální výklad hudby byl kladen již v době antického starověku … například Řekové a Římané, kteří dospěli patrně na základě starších hudebně vědeckých poznatků, jmenovitě egyptských, k vlastnímu teoretickému systému, uplatňují především poznatky akusticko-matematické.“''<ref> RACEK, Jan. ''Úvod do studia hudební vědy.'' 2. rozšíř. a dopl. vyd. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1949, 172 s.</ref> Jeden z prvních lidí, který zkoumal vztah mezi hudbou a matematikou, byl Pythagoras a jeho výklad hudebních jevů je silně ovlivněn matematickým rozborem. 
***období 16. – 18. století – dochází k uplatnění historického a přírodovědného myšlení
+
 
***novodobá moderní muzikologie – od počátku druhé poloviny 19. století do současnosti, stupeň uvědomělosti, tedy důsledné promýšlení metodologických možností, systematické revize vlastních výsledků a postupů, historické zkoumání vlastního vývoje
+
===Historie hudební vědy===
 +
 
 +
Počátky hudebního bádání tedy nalézáme již ve starověku. V této době ovšem nešlo o vědu, ale spíše o muzikologické studium či poznání. Tehdy hudební věda jako samostatný obor neexistovala, tvořila pouze část společenského, estetického a přírodovědného poznání. Dnes je hudební věda, stejně jako všechny ostatní vědecké obory, určena svým cílem, předmětem a metodou a jeví se jako soubor dílčích disciplín, tedy věda složeného charakteru. <ref>FUKAČ, Jiří. ''O studiu hudební vědy.'' 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.</ref>
 +
 
 +
'''Celý vývoj hudební vědy lze rozdělit do několika epoch'''<ref> Tamtéž.</ref>:  
 +
*epocha starověku – muzikologické studium či poznání
 +
*epocha středověku – vyváření samotného oboru hudební vědy
 +
*období 16. – 18. století – dochází k uplatnění historického a přírodovědného myšlení
 +
*novodobá moderní muzikologie – od počátku druhé poloviny 19. století do současnosti, stupeň uvědomělosti, tedy důsledné promýšlení metodologických možností, systematické revize vlastních výsledků a postupů, historické zkoumání vlastního vývoje
  
 
==Hudební teorie==
 
==Hudební teorie==
Na hudební teorii lze pohlížet jednak jako na disciplínu zabývající se historickým vývojem hudby jako takové a jednak jako na nauku hudebních disciplín jako je melodika, nauka o harmonii, rytmu, o intonaci, kontrapunktu, imitaci, o hudebních formách, volné skladbě, instrumentaci, dirigování a všeobecnou nauku o tónové soustavě. Tyto hudební disciplíny jsou ovšem uplatňovány především v praxi a ''„muzikologovi umožňují pouze proniknout ke stavebním základům hudebního díla … historická interpretace vývoje teoretického myšlení chápe všechny teoretické principy v jejich historické relativitě a podmíněnosti.“'' <ref> FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.</ref> K hudební teorii patří také teoretická hudební analýza. Jde o soubor analytických metod, prostřednictvím kterých lze porozumět jednotlivým hudebním prostředkům v konkrétním hudebním díle.
 
  
==Teoreticko-poznávací disciplíny hudební vědy==<ref> LÉBL, Vladimír a Ivan POLEDŇÁK. Hudební věda: historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj: disciplíny hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 338 s.</ref>
+
Na hudební teorii lze pohlížet jednak jako na disciplínu zabývající se historickým vývojem hudby jako takové a jednak jako na nauku hudebních disciplín jako je melodika, nauka o harmonii, rytmu, o intonaci, kontrapunktu, imitaci, o hudebních formách, volné skladbě, instrumentaci, dirigování a všeobecnou nauku o tónové soustavě. Tyto hudební disciplíny jsou ovšem uplatňovány především v praxi a ''„muzikologovi umožňují pouze proniknout ke stavebním základům hudebního díla … historická interpretace vývoje teoretického myšlení chápe všechny teoretické principy v jejich historické relativitě a podmíněnosti.“'' <ref> Tamtéž.</ref> K hudební teorii patří také teoretická hudební analýza. Jde o soubor analytických metod, prostřednictvím kterých lze porozumět jednotlivým hudebním prostředkům v konkrétním hudebním díle.
 +
 
 +
==Teoreticko-poznávací disciplíny hudební vědy==
  
Podle toho k čemu se v hudební vědě věnuje pozornost, se hudební věda člení na tyto jednotlivé vědní obory:
+
Podle toho k čemu se v hudební vědě věnuje pozornost, se hudební věda člení na tyto jednotlivé vědní obory<ref> LÉBL, Vladimír a Ivan POLEDŇÁK. ''Hudební věda: historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj: disciplíny hudební vědy.'' 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 338 s.</ref>:
  
***Akustika
+
*[[Akustika]]
***Hudební psychologie
+
*[[Hudební psychologie]]
***Hudební estetika a sémiotika
+
*[[Hudební estetika]] a [[sémiotika]]
***Hudební sociologie
+
*[[Hudební sociologie]]
***Hudební pedagogika
+
*[[Hudební pedagogika]]
***Teorie a dějiny hudební interpretace  
+
*Teorie a dějiny hudební interpretace  
***Teorie a dějiny notace
+
*Teorie a dějiny notace
***Organologie
+
*[[Organologie]]
***Hudební ikonografie
+
*[[Hudební ikonografie]]
  
 
==Poznámky==
 
==Poznámky==
 +
 
<references/>
 
<references/>
  
 
==Použitá literatura==
 
==Použitá literatura==
FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.
 
  
LÉBL, Vladimír a Ivan POLEDŇÁK. Hudební věda: historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj: disciplíny hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 338 s.
+
FUKAČ, Jiří. ''O studiu hudební vědy.'' 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.
 +
 
 +
LÉBL, Vladimír a Ivan POLEDŇÁK. ''Hudební věda: historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj: disciplíny hudební vědy.'' 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 338 s.
  
RACEK, Jan. Úvod do studia hudební vědy. 2. rozšíř. a dopl. vyd. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1949, 172 s.
+
RACEK, Jan. ''Úvod do studia hudební vědy.'' 2. rozšíř. a dopl. vyd. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1949, 172 s.

Aktuální verze z 19. 5. 2013, 07:54

Autor: Tereza Fussová

Klíčová slova: hudební věda, muzikologie, hudba

Synonyma: muzikologie

Související pojmy:

nadřazené -

podřazené - hudební teorie, akustika, hudební psychologie, hudební estetika a sémiotika, hudební sociologie, hudební pedagogika, teorie a dějiny hudební interpretace , teorie a dějiny notace, organologie, hudební ikonografie

Charekteristika

Hudební věda nebo také muzikologie je vědní obor, který se zabývá výzkumem všech hudebních jevů v historickém vývoji i v současnosti. Zahrnuje hudbu umělou i lidovou. Jádro hudební vědy tvoří hudební historie a dále jsou to muzikologické moderní disciplíny.

Na hudební vědu lze pohlížet buďto z hlediska estetického zkoumání nebo z hlediska etnologického. V prvním případě lze hudební vědu označit jako obor zkoumající především teorii a dějiny hudby na umělecké úrovni.

Z etnologického hlediska, na které se začalo pohlížet přibližně v polovině 20. století, lze hudební vědu považovat spíše jako obor zaměřený na sociální a psychologické jevy spojené s akusticko-fyzikálním výkladem hudby. Zajímavé ovšem je, že „důraz na akusticko-fyzikální výklad hudby byl kladen již v době antického starověku … například Řekové a Římané, kteří dospěli patrně na základě starších hudebně vědeckých poznatků, jmenovitě egyptských, k vlastnímu teoretickému systému, uplatňují především poznatky akusticko-matematické.“[1] Jeden z prvních lidí, který zkoumal vztah mezi hudbou a matematikou, byl Pythagoras a jeho výklad hudebních jevů je silně ovlivněn matematickým rozborem.

Historie hudební vědy

Počátky hudebního bádání tedy nalézáme již ve starověku. V této době ovšem nešlo o vědu, ale spíše o muzikologické studium či poznání. Tehdy hudební věda jako samostatný obor neexistovala, tvořila pouze část společenského, estetického a přírodovědného poznání. Dnes je hudební věda, stejně jako všechny ostatní vědecké obory, určena svým cílem, předmětem a metodou a jeví se jako soubor dílčích disciplín, tedy věda složeného charakteru. [2]

Celý vývoj hudební vědy lze rozdělit do několika epoch[3]:

  • epocha starověku – muzikologické studium či poznání
  • epocha středověku – vyváření samotného oboru hudební vědy
  • období 16. – 18. století – dochází k uplatnění historického a přírodovědného myšlení
  • novodobá moderní muzikologie – od počátku druhé poloviny 19. století do současnosti, stupeň uvědomělosti, tedy důsledné promýšlení metodologických možností, systematické revize vlastních výsledků a postupů, historické zkoumání vlastního vývoje

Hudební teorie

Na hudební teorii lze pohlížet jednak jako na disciplínu zabývající se historickým vývojem hudby jako takové a jednak jako na nauku hudebních disciplín jako je melodika, nauka o harmonii, rytmu, o intonaci, kontrapunktu, imitaci, o hudebních formách, volné skladbě, instrumentaci, dirigování a všeobecnou nauku o tónové soustavě. Tyto hudební disciplíny jsou ovšem uplatňovány především v praxi a „muzikologovi umožňují pouze proniknout ke stavebním základům hudebního díla … historická interpretace vývoje teoretického myšlení chápe všechny teoretické principy v jejich historické relativitě a podmíněnosti.“ [4] K hudební teorii patří také teoretická hudební analýza. Jde o soubor analytických metod, prostřednictvím kterých lze porozumět jednotlivým hudebním prostředkům v konkrétním hudebním díle.

Teoreticko-poznávací disciplíny hudební vědy

Podle toho k čemu se v hudební vědě věnuje pozornost, se hudební věda člení na tyto jednotlivé vědní obory[5]:

Poznámky

  1. RACEK, Jan. Úvod do studia hudební vědy. 2. rozšíř. a dopl. vyd. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1949, 172 s.
  2. FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.
  3. Tamtéž.
  4. Tamtéž.
  5. LÉBL, Vladimír a Ivan POLEDŇÁK. Hudební věda: historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj: disciplíny hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 338 s.

Použitá literatura

FUKAČ, Jiří. O studiu hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 202 s.

LÉBL, Vladimír a Ivan POLEDŇÁK. Hudební věda: historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj: disciplíny hudební vědy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 338 s.

RACEK, Jan. Úvod do studia hudební vědy. 2. rozšíř. a dopl. vyd. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1949, 172 s.