Vývojová psychologie: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
 
(Není zobrazeno 8 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 36: Řádek 36:
 
==Vývojová psychologie==
 
==Vývojová psychologie==
  
−
'''Vývojová psychologie''' je definována mimo jiné jako „Psychologická disciplína, která studuje dva okruhy problémů: a) psychické projevy ve vývojovém sledu od jednobuněčných organismů až po člověka (fylogenetická psychologie ); b) genezi individuálního psychického života od narození do stáří (psychologie ontogenetická). Nejpropracovanější oblastí vývojové psychologie jsou otázky psychologie dětství a dospívání.“ <ref>OPTIMUS, s. r. o. Cojeco [online]. 2012. vyd. 14.3.2000 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=105887&s_lang=2&title=v%FDvojov%E1%20psychologie</ref>
+
"Vývojová psychologie jako relativně samostatná věděcká disciplína opřená o soustavné a ověřitelné pozorování je stará sotva sto let." <ref>LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2006. ISBN 978-80-247-1284-0</ref> '''Vývojová psychologie''' je mimo jiné definována jako „Psychologická disciplína, která studuje dva okruhy problémů: a) psychické projevy ve vývojovém sledu od jednobuněčných organismů až po člověka (fylogenetická psychologie ); b) genezi individuálního psychického života od narození do stáří (psychologie ontogenetická). Nejpropracovanější oblastí vývojové psychologie jsou otázky psychologie dětství a dospívání.“ <ref>OPTIMUS, s. r. o. Cojeco [online]. 2012. vyd. 14.3.2000 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=105887&s_lang=2&title=v%FDvojov%E1%20psychologie</ref>
  
−
Vývojová psychologie spadá do základních psychologických oborů. Nejčastěji se potkáváme právě s druhým okruhem problémů. Tedy s tím, kdy vývojová psychologie zkoumá duševní vývoj jednotlivce se zaměřením na věkové zvláštnosti.  
+
Vývojová psychologie spadá do základních psychologických oborů. Nejčastěji se potkáváme právě s druhým okruhem problémů. Tedy s tím, kdy vývojová psychologie zkoumá duševní vývoj jednotlivce se zaměřením na věkové zvláštnosti.
  
 
==Období lidského života - charakteristika==
 
==Období lidského života - charakteristika==
Řádek 51: Řádek 51:
  
 
'''KOJENECKÉ OBDOBÍ''' <br>
 
'''KOJENECKÉ OBDOBÍ''' <br>
−
Jako kojenecké období označujeme první rok života dítěte. Již vstřebalo změnu prostředí a nyní se snaží seznámit se světem, v němž žije. V této fázi je pro normální vývoj velmi důležité, aby dítě mělo dostatečný přísun adekvátních podnětů, a to jak těch "neživých", tak i těch ze sociální oblasti. Druh zkušeností (pozitivní nebo negativní), které v něm podněty zanechají, pak určuje stupeň základní důvěry ve svět, jeho řád a vůbec poznatelnost.  
+
Jako kojenecké období označujeme první rok života dítěte. "Krátké ale v mnohém pro další vývoj rozhodující novorozenecké období zřetelně ukazuje základní vrozené dispozice dítěte: jeho předpoklady pro účinnou interakci se světem okolních věcí a pro sociální interakci s lidmi. V následujícím období zbývajících měsíců prvého roku se dispozice rozvinou tak, že dítě je ve všech těchto směrech schopno záměrných aktivit řízených vůlí." <ref>LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2006. ISBN 978-80-247-1284-0.</ref>
  
  
 
'''BATOLECÍ OBDOBÍ''' <br>
 
'''BATOLECÍ OBDOBÍ''' <br>
−
Batoletem se člověk označuje ve druhém a třetím roce svého života. Je to období intenzivního rozvoje, který zasahuje mnoho oblastí - mezi jinými hlavně motoriku, myšlení a řeč. Osamostatňování, coby proces charakteristický pro víceméně všechny vývojové etapy, se v batolecím období projevuje velmi výrazně. Díky zlepšující se pohybové koordinaci a schopnosti udržovat rovnováhu dítě umí na jednom a půl roce běhat, chodit po schodech v obou směrech a ve třech letech zvládá jízdu na tříkolce nebo přibližovadle podobného typu. Dítě se postupně učí hygienickým návykům, zejména samostatné kontrole a regulaci vyměšování.  
+
"Batoletem se člověk označuje ve druhém a třetím roce svého života. Je to období intenzivního rozvoje, který zasahuje mnoho oblastí - mezi jinými hlavně motoriku, myšlení a řeč. Osamostatňování, coby proces charakteristický pro víceméně všechny vývojové etapy, se v batolecím období projevuje velmi výrazně. Díky zlepšující se pohybové koordinaci a schopnosti udržovat rovnováhu dítě umí na jednom a půl roce běhat, chodit po schodech v obou směrech a ve třech letech zvládá jízdu na tříkolce nebo přibližovadle podobného typu."<ref>Úvod - vývojová psychologie, vývoj. Psychologie.názory [online]. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://psychologie.nazory.cz/vyvojova_psychologie.htm</ref> Dítě se v batolecím věku  postupně učí hygienickým návykům. A to zejména samostatné kontrole a regulaci vyměšování.  
  
  
 
'''OBDOBÍ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU''' <br>
 
'''OBDOBÍ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU''' <br>
−
Tato vývojová fáze začíná po třetím roce života a končí nástupem do školy. Dítě v předškolním období asi nejvíce charakterizuje silná snaha být aktivní a přenášet již získané a právě získávané schopnosti do praxe. Myšlení předškolního dítěte je typické svým egocentrismem a vázaností na přítomnost a vnější znaky. Dítě si začíná "mluvit pro sebe" - mluví nahlas, ale jeho proslov není určen nikomu dalšímu. V posuzování dobrého/špatného chování je pro dítě kritériem, zda následuje odměna nebo trest. Postupně si osvojuje a chápe další normy chování, které přebírá od rodiny.  
+
Období předškolního věku začíná po třetím roce života a končí nástupem do školy. Dítě nacházející se v předškolním věku asi nejvíce charakterizuje snaha být aktivní a přenášet získané schopnosti do praxe. Je egocentrické a vázané na přítomnost a vnější znaky. Zakončilo také důležitou etapu vývoje, v níž se naučilo chodit a pohybovat se už plně bez pomoci dospělých. Chodí i běhá po rovině stejně dobře jako po nerovném terénu, padá jen velmi zřídka, zvládá chůzi do schodů i ze schodů bez držení. Objevuje se takzvané "mluvení pro sebe". Tedy mluvení nahlas, ale proslov není určen nikomu dalšímu. Postupně si osvojuje a chápe další roviny chování, které přebírá od rodiny.
 +
 
  
  
Řádek 67: Řádek 68:
  
 
'''OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ - PUBESCENCE''' <br>
 
'''OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ - PUBESCENCE''' <br>
−
Období pubescence je doba celé řady dramatických změn, kladoucích značné nároky jak na pubescenta samotného, tak na jeho okolí. Na biologické úrovni probíhá pohlavní dozrávání provokované hormonálními změnami. Rozvíjejí se druhotné pohlavní znaky a tělo postupně získává proporce dospělého člověka. Pubescenti bývají na tělesné změny velmi citliví a zdaleka ne všichni na ně reagují nadšením. Hormonální změny ovlivňují rovněž psychiku pubescenta, a to hlavně ve směru zvýšené emoční lability a zvýšené úzkostnosti. Vývojem prochází i uvažování pubescenta - postupně zvládne přemýšlení v abstraktní rovině a hypoteticky pracuje s událostmi, které ještě nenastaly. Tato změna v myšlení v kombinaci s nedostatkem zkušeností se navenek projevuje chováním typu "všechno vím, všechno znám".
+
Období pubescence je doba celé řady dramatických změn. "Tělesná proměna, jejíž nejdůležitější součástí je pohlavní dospívání, by sama o sobě stačila vychýlit psychickou rovnováhu a vynutit si novou integraci osobnosti, novou syntézu. Dítě ... zároveň dělá pod vlivem školy velké pokroky v rozumovém vývoji, které mění jeho způsob nazírání na svět i na vlastní život. Nově, mnohem hlouběji chápe svou individualitu a hledá - v přeneseném a často i doslovném významu - svůj osobitý rukopis. Zároveň mění - ať už více z vlastní iniciativy, nebo více pod tlakem společnosti - i své vztahy k vrstevníkům, k rodičům a dalším autoritám. Žádá se od něj, aby zvládlo základy poznání přírody, techniky a společnosti, včetně historie. Musí se rozhodnout na složité křižovatce volby povolání studijního oboru." <ref>ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem : vývojová psychologie. Praha: Portál, s. r. o., 2004. ISBN 80-7367-124-7</ref>
  
  
 
'''OBDOBÍ ADOLESCENCE''' <br>
 
'''OBDOBÍ ADOLESCENCE''' <br>
−
Na začátku období adolescence je pohlavní zralost a ukončení základní školy, na konci pak většinou ekonomická nezávislost a nástup do práce. Adolescence je také jakési přechodné období, které člověku slouží k urovnání si vlastních hodnot, postojů a cílů, aby následně dokázal dobře nakládat se dvěma základními atributy dospělosti - se svobodou a odpovědností.
+
Adolescentem nazýváme člověka přibližně mezi 15. a 20. rokem života. Počátek tohoto období je typický pohlavní zralostí a ukončením základní školy. Konec pak obvykle ekonomickou nezávislostí a nástupem do práce. Adolescence je jakési přechodné období pro urovnání si vlastních hodnot, postojů a cílů, pro následné vhodné nakládání se dvěma základními atributy dospělosti - se svobodou a odpovědností.
  
  
 
'''OBDOBÍ DOSPĚLOSTI''' <br>
 
'''OBDOBÍ DOSPĚLOSTI''' <br>
−
Počátek dospělosti je charakterizován vrcholem fyzických sil a tvořivosti; postupně narůstá úroveň psychosociálních dovedností, zlepšuje se schopnost odpovědného a etického jednání a stabilizují se základní životní postoje. Člověk vstupuje do manželství a zakládá rodinu. Základními aspekty života dospělého člověka se stávají rodina, zaměstnání a případně různé záliby. Člověk ve starší dospělosti se vyznačuje vyrovnaností, zralostí a schopností těžit ze svých zkušeností.  
+
"v základním "biologickém" smyslu lze období dospívání vymezit široce jako životní úsek ohraničený na jedné straně prvními známkami pohlavního zrání (zejména objevením prvních sekundárních pohlavních znaků) a znatelnou akcelerací růstu, na druhé straně dovršením plné pohlavní zralosti (plné reprodukční schopnosti) a dokončením tělesného růstu. Současně s biologickým zráním probíhá řada významných a nápadných psychických změn, které můžeme povšechně charakterizovat ohlášením nových pudových tendencí a hledáním způsobů jejich uspokojování a kontroly, celkovou emoční labilitou a zároveň nástupem vyspělého (formálně abstraktního) způsobu myšlení a dosažením vrcholu jeho rozvoje."<ref>LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2006. ISBN 978-80-247-1284-0.</ref>
  
  
 
'''OBDOBÍ STÁŘÍ''' <br>
 
'''OBDOBÍ STÁŘÍ''' <br>
−
Stárnutí a stáří jsou relativní pojmy, jejich nástup je individuálně velmi odlišný. Podle Světové zdravotnické organizace se rozlišuje období stárnutí (60-74 let), stáří (do 89 let) a stařeckosti (nad 90 let). Průběh stáří závisí zejména na zdravotním stavu a sociálních okolnostech. Biologické stárnutí postihuje celý organismus a projevuje se mj. omezováním hybnosti, výkonnosti a výdrže, sníženou imunitou; klesá frustrační tolerance , zhoršuje se paměť, myšlení a funkčnost smyslových orgánů.  
+
"Stárnutí a stáří jsou relativní pojmy, jejich nástup je individuálně velmi odlišný. Podle Světové zdravotnické organizace se rozlišuje období stárnutí (60-74 let), stáří (do 89 let) a stařeckosti (nad 90 let). Průběh stáří závisí zejména na zdravotním stavu a sociálních okolnostech. Biologické stárnutí postihuje celý organismus a projevuje se mj. omezováním hybnosti, výkonnosti a výdrže, sníženou imunitou; klesá frustrační tolerance , zhoršuje se paměť, myšlení a funkčnost smyslových orgánů."<ref>Úvod - vývojová psychologie, vývoj. Psychologie.názory [online]. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://psychologie.nazory.cz/vyvojova_psychologie.htm</ref>
  
  
 
'''OBDOBÍ UMÍRÁNÍ, SMRT''' <br>
 
'''OBDOBÍ UMÍRÁNÍ, SMRT''' <br>
−
Smrtí končí životní cyklus každé živé bytosti, tedy i člověka. Smrt bývá tabuizovaným tématem - mluvit o ní ve společnosti je nežádoucí (snad proto, že si nechceme připustit, že se týká i nás samotných ...?). Záporný postoj ke smrti pramení ze dvou základních věcí - je to jednak strach ze smrti, tedy z konce vlastní existence, a pak strach z umírání, které může být dlouhé a bolestné.  
+
Životní cyklus každé živé bytosti začíná narozením a končí smrtí. Ač je to tak i u člověka, je smrt tabuizovaným tématem - mluvit o ní ve společnosti není žádoucí. Tento záporný postoj ke smrti zřejmě pramení ze dvou základních věcí. Ta první je strach z konce, kdy nikdo neví co bude dál. Druhá věc je pak strach ze samotného umírání, které může být dlouhé a bolestné.
−
V procesu smiřování se s vlastní smrtí lze rozlišit následující stadia:
+
 
 +
"V procesu smiřování se s vlastní smrtí lze rozlišit následující stadia:
  
 
*reakce popření, člověk si tento fakt prostě odmítne připustit
 
*reakce popření, člověk si tento fakt prostě odmítne připustit
Řádek 92: Řádek 94:
 
*přijetí, smíření se s faktem, že smrt čeká každého.
 
*přijetí, smíření se s faktem, že smrt čeká každého.
  
−
Platí přitom, že ne každý člověk musí projít všemi popsanými stadii; podobně, jako celý průběh života, i umírání prožívá každý člověk jedinečně.
+
Platí přitom, že ne každý člověk musí projít všemi popsanými stadii; podobně, jako celý průběh života, i umírání prožívá každý člověk jedinečně."<ref>Úvod - vývojová psychologie, vývoj. Psychologie.názory [online]. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://psychologie.nazory.cz/vyvojova_psychologie.htm</ref>
  
 
==Poznámky==
 
==Poznámky==
Řádek 101: Řádek 103:
  
 
*LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2006. ISBN 978-80-247-1284-0.
 
*LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2006. ISBN 978-80-247-1284-0.
 +
*OPTIMUS, s. r. o. Cojeco [online]. 2012. vyd. 14.3.2000 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=105887&s_lang=2&title=v%FDvojov%E1%20psychologie
 
*Psychologie. Galaktis [online]. 26.8.2009 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://galaktis.cz/clanek/psychologie/
 
*Psychologie. Galaktis [online]. 26.8.2009 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://galaktis.cz/clanek/psychologie/
 +
*ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem : vývojová psychologie. Praha: Portál, s. r. o., 2004. ISBN 80-7367-124-7
 
*Úvod - vývojová psychologie, vývoj. Psychologie.názory [online]. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://psychologie.nazory.cz/vyvojova_psychologie.htm
 
*Úvod - vývojová psychologie, vývoj. Psychologie.názory [online]. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://psychologie.nazory.cz/vyvojova_psychologie.htm
 
*VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1318-5.
 
*VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1318-5.
 
*Vývojová psychologie. PETERKOVÁ, Michaela. Psychotesty.psyx.cz [online]. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.psychotesty.psyx.cz/texty/vyvojova-psychologie.htm
 
*Vývojová psychologie. PETERKOVÁ, Michaela. Psychotesty.psyx.cz [online]. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.psychotesty.psyx.cz/texty/vyvojova-psychologie.htm

Aktuální verze z 6. 6. 2012, 13:41

Autor: Monika Dobešová

Klíčová slova: Výchova, vývoj, psychologie

Synonyma: ---

Související pojmy:

nadřazené - Psychologie

podřazené - ---


Psychologie

Slovo psychologie pochází z řečtiny. Konkrétně ze slov psyché = duše, duch, dech a logia = věda, výzkum, nauka). Je to věda, která se zabývá studií lidského chování a tělesného dění včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí. Snaží se je popsat, vysvětlit a předpovědět. Cílem psychologie je získané poznatky využít ke zvýšení lidské spokojenosti a zdraví. Avšak novodobá psychologie se již nezabývá duší jako takovou, ale spíše zkoumá prožívání a chování lidí. Soustředí se na to co je vidět a můžeme to vnímat. Tato psychologie odmítá pojem duše, vědomí a nevědomí. Psychologii dělíme na základní psychologické obory a speciální psychologické disciplíny.

Základní :

  • obecná psychologie - zabývá se vznikem a podstatou psychologie, psychiky a lidského vědomí
  • vývojová psychologie - vývoj lidského jedince
  • sociální psychologie - jednotlivé vztahy mezi lidmi
  • fyziologická psychologie - studuje mozkové procesy
  • psychopatologie - zvláštnosti duševního vývoje a života
  • dějiny psychologie - starověk až současnost

Speciální :

  • zoopsychologie - psychika různých zvířat
  • psycholinqvistika - vztah mezi myšlením a řečí
  • srovnávací psychologie - rozdíly vzhledu u pohlaví - zaměstnání, vzdělání, stáří, etnika, úroveň civilizace
  • farmakopsychologie - účinky toxických látek na psychiku

Aplikovaná : pedagogická, klinická, soudní, pracovní, poradenská psychologie

Vývojová psychologie

"Vývojová psychologie jako relativně samostatná věděcká disciplína opřená o soustavné a ověřitelné pozorování je stará sotva sto let." [1] Vývojová psychologie je mimo jiné definována jako „Psychologická disciplína, která studuje dva okruhy problémů: a) psychické projevy ve vývojovém sledu od jednobuněčných organismů až po člověka (fylogenetická psychologie ); b) genezi individuálního psychického života od narození do stáří (psychologie ontogenetická). Nejpropracovanější oblastí vývojové psychologie jsou otázky psychologie dětství a dospívání.“ [2]

Vývojová psychologie spadá do základních psychologických oborů. Nejčastěji se potkáváme právě s druhým okruhem problémů. Tedy s tím, kdy vývojová psychologie zkoumá duševní vývoj jednotlivce se zaměřením na věkové zvláštnosti.

Období lidského života - charakteristika

PRENATÁLNÍ OBDOBÍ
Je to fáze oplození (usazení blastocysty a vytvoření tří zárodečných listů), poté Embryonální období (vytvářejí se základy všech orgánů) a nakonec období Fetální kdy se dokončuje vývoj orgánových systémů a probíhá růst.


NOVOROZENECKÉ OBDOBÍ
Takzvaná "doba adaptace". Člověk se nazývá novorozencem v prvním měsíci svého života. Po narození se ocitá ve zcela odlišném prostředí, než na jaké byl zvyklý z prenatálního období. Dostal se doslova do nového světa. To s sebou přináší první velký úkol - vzpamatovat se a vstřebat výraznou změnu způsobu života. V děloze matky měl stálou teplotu, nulové zrakové podněty a všechny zvuky, doteky a nárazy byly tlumené; po porodu dítě musí samo dýchat, regulovat tělesnou teplotu a zvyknout si na hlučné, přesvícené a drsné prostředí.


KOJENECKÉ OBDOBÍ
Jako kojenecké období označujeme první rok života dítěte. "Krátké ale v mnohém pro další vývoj rozhodující novorozenecké období zřetelně ukazuje základní vrozené dispozice dítěte: jeho předpoklady pro účinnou interakci se světem okolních věcí a pro sociální interakci s lidmi. V následujícím období zbývajících měsíců prvého roku se dispozice rozvinou tak, že dítě je ve všech těchto směrech schopno záměrných aktivit řízených vůlí." [3]


BATOLECÍ OBDOBÍ
"Batoletem se člověk označuje ve druhém a třetím roce svého života. Je to období intenzivního rozvoje, který zasahuje mnoho oblastí - mezi jinými hlavně motoriku, myšlení a řeč. Osamostatňování, coby proces charakteristický pro víceméně všechny vývojové etapy, se v batolecím období projevuje velmi výrazně. Díky zlepšující se pohybové koordinaci a schopnosti udržovat rovnováhu dítě umí na jednom a půl roce běhat, chodit po schodech v obou směrech a ve třech letech zvládá jízdu na tříkolce nebo přibližovadle podobného typu."[4] Dítě se v batolecím věku postupně učí hygienickým návykům. A to zejména samostatné kontrole a regulaci vyměšování.


OBDOBÍ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU
Období předškolního věku začíná po třetím roce života a končí nástupem do školy. Dítě nacházející se v předškolním věku asi nejvíce charakterizuje snaha být aktivní a přenášet získané schopnosti do praxe. Je egocentrické a vázané na přítomnost a vnější znaky. Zakončilo také důležitou etapu vývoje, v níž se naučilo chodit a pohybovat se už plně bez pomoci dospělých. Chodí i běhá po rovině stejně dobře jako po nerovném terénu, padá jen velmi zřídka, zvládá chůzi do schodů i ze schodů bez držení. Objevuje se takzvané "mluvení pro sebe". Tedy mluvení nahlas, ale proslov není určen nikomu dalšímu. Postupně si osvojuje a chápe další roviny chování, které přebírá od rodiny.


NÁSTUP DO ŠKOLY A MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK
Dítě se učí zvládat relativně dlouhodobé odloučení od rodiny, přijmout autoritu učitele, soustředit se na výuku a integrovat se do skupiny spolužáků. Srovnává se s ostatními a je také hodnoceno a srovnáváno učitelem. Výkon, který dítě podává, resp. hodnocení podaného výkonu učitelem a spolužáky, se výrazně podílí na utváření jeho identity. Období mladšího školního věku lze celkově charakterizovat jako relativně klidné a bez dramatických vývojových změn. Normálně se vyvíjející dítě se snaží být co nejvíce aktivní, rádo spolupracuje s druhými a chce poznávat okolní svět.


OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ - PUBESCENCE
Období pubescence je doba celé řady dramatických změn. "Tělesná proměna, jejíž nejdůležitější součástí je pohlavní dospívání, by sama o sobě stačila vychýlit psychickou rovnováhu a vynutit si novou integraci osobnosti, novou syntézu. Dítě ... zároveň dělá pod vlivem školy velké pokroky v rozumovém vývoji, které mění jeho způsob nazírání na svět i na vlastní život. Nově, mnohem hlouběji chápe svou individualitu a hledá - v přeneseném a často i doslovném významu - svůj osobitý rukopis. Zároveň mění - ať už více z vlastní iniciativy, nebo více pod tlakem společnosti - i své vztahy k vrstevníkům, k rodičům a dalším autoritám. Žádá se od něj, aby zvládlo základy poznání přírody, techniky a společnosti, včetně historie. Musí se rozhodnout na složité křižovatce volby povolání studijního oboru." [5]


OBDOBÍ ADOLESCENCE
Adolescentem nazýváme člověka přibližně mezi 15. a 20. rokem života. Počátek tohoto období je typický pohlavní zralostí a ukončením základní školy. Konec pak obvykle ekonomickou nezávislostí a nástupem do práce. Adolescence je jakési přechodné období pro urovnání si vlastních hodnot, postojů a cílů, pro následné vhodné nakládání se dvěma základními atributy dospělosti - se svobodou a odpovědností.


OBDOBÍ DOSPĚLOSTI
"v základním "biologickém" smyslu lze období dospívání vymezit široce jako životní úsek ohraničený na jedné straně prvními známkami pohlavního zrání (zejména objevením prvních sekundárních pohlavních znaků) a znatelnou akcelerací růstu, na druhé straně dovršením plné pohlavní zralosti (plné reprodukční schopnosti) a dokončením tělesného růstu. Současně s biologickým zráním probíhá řada významných a nápadných psychických změn, které můžeme povšechně charakterizovat ohlášením nových pudových tendencí a hledáním způsobů jejich uspokojování a kontroly, celkovou emoční labilitou a zároveň nástupem vyspělého (formálně abstraktního) způsobu myšlení a dosažením vrcholu jeho rozvoje."[6]


OBDOBÍ STÁŘÍ
"Stárnutí a stáří jsou relativní pojmy, jejich nástup je individuálně velmi odlišný. Podle Světové zdravotnické organizace se rozlišuje období stárnutí (60-74 let), stáří (do 89 let) a stařeckosti (nad 90 let). Průběh stáří závisí zejména na zdravotním stavu a sociálních okolnostech. Biologické stárnutí postihuje celý organismus a projevuje se mj. omezováním hybnosti, výkonnosti a výdrže, sníženou imunitou; klesá frustrační tolerance , zhoršuje se paměť, myšlení a funkčnost smyslových orgánů."[7]


OBDOBÍ UMÍRÁNÍ, SMRT
Životní cyklus každé živé bytosti začíná narozením a končí smrtí. Ač je to tak i u člověka, je smrt tabuizovaným tématem - mluvit o ní ve společnosti není žádoucí. Tento záporný postoj ke smrti zřejmě pramení ze dvou základních věcí. Ta první je strach z konce, kdy nikdo neví co bude dál. Druhá věc je pak strach ze samotného umírání, které může být dlouhé a bolestné.

"V procesu smiřování se s vlastní smrtí lze rozlišit následující stadia:

  • reakce popření, člověk si tento fakt prostě odmítne připustit
  • fáze frustrace a zlosti, přičemž tyto pocity lze směrovat k vlastní osobě nebo ke svému okolí
  • doba smlouvání a záchvěvy nové aktivity jako pokusy o oddálení smrti
  • deprese, uvědomění si neodvratnosti konce vlastní existence, a představy, co všechno člověk nestihl a už nestihne
  • přijetí, smíření se s faktem, že smrt čeká každého.

Platí přitom, že ne každý člověk musí projít všemi popsanými stadii; podobně, jako celý průběh života, i umírání prožívá každý člověk jedinečně."[8]

Poznámky

  1. ↑ LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2006. ISBN 978-80-247-1284-0
  2. ↑ OPTIMUS, s. r. o. Cojeco [online]. 2012. vyd. 14.3.2000 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=105887&s_lang=2&title=v%FDvojov%E1%20psychologie
  3. ↑ LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2006. ISBN 978-80-247-1284-0.
  4. ↑ Úvod - vývojová psychologie, vývoj. Psychologie.názory [online]. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://psychologie.nazory.cz/vyvojova_psychologie.htm
  5. ↑ ŘÍČAN, Pavel. Cesta životem : vývojová psychologie. Praha: Portál, s. r. o., 2004. ISBN 80-7367-124-7
  6. ↑ LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2006. ISBN 978-80-247-1284-0.
  7. ↑ Úvod - vývojová psychologie, vývoj. Psychologie.názory [online]. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://psychologie.nazory.cz/vyvojova_psychologie.htm
  8. ↑ Úvod - vývojová psychologie, vývoj. Psychologie.názory [online]. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://psychologie.nazory.cz/vyvojova_psychologie.htm

Použitá literatura

Citováno z „https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Vývojová_psychologie&oldid=24146“