Joseph Carl Robnett Licklider: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 51: Řádek 51:
 
=== Činy z oblasti vědy ===
 
=== Činy z oblasti vědy ===
  
−
J. C. R. Lickliderbyl druhým specialistou zabývajícím se historií interakce člověk stroj.<ref name="inflow"/>
+
J. C. R. Licklider byl druhým specialistou zabývajícím se historií interakce člověk stroj.<ref name="inflow"/>
  
 
Licklider sám doporučil několik konkrétních "nástrojů"jako např.'' světelné pero'' určité velikosti, tvaru a váhy.<ref name="inflow"/>
 
Licklider sám doporučil několik konkrétních "nástrojů"jako např.'' světelné pero'' určité velikosti, tvaru a váhy.<ref name="inflow"/>
Řádek 88: Řádek 88:
 
*1974-1975  Director of IPTO
 
*1974-1975  Director of IPTO
 
*1975-1986 Professor at MIT Laboratory for Computer Science (LCS)
 
*1975-1986 Professor at MIT Laboratory for Computer Science (LCS)
−
*1986-1990 Professor Emeritus at MIT[18]
+
*1986-1990 Professor Emeritus at MIT<ref name="thocp"/>
  
 
== Publikace ==
 
== Publikace ==

Verze z 14. 4. 2011, 10:31

Joseph Carl Robnett Licklider (11. března 1915, St. Louis - 26. června 1990, Arlington) byl americký informační vědec, počítačový teoretik a jeden z průkopníků kybernetiky a umělé inteligence, významná osobnost agentury ARPA.[1]

Život

Licklider se narodil v St. Louis v Missouri jako jedináček v rodině pojišťovacího agenta. Již v raném věku dokazoval svůj inženýrský talent při výrobě modelů letadel. Jeho koníček renovace automobilů jej provázel po celý život.

Vystudoval fyziku, matematiku a psychologii na Washington University v St. Louis, kde v roce 1937 získal titul bakaláře v roce 1937.[2] Roku 1938 obdržel magisterský titul v psychologii. V roce 1942 obdržel titul PhD v psychoakustice na University of Rochester. V letech 1943 až 1950 pracoval v Psychoakustické laboratoři Harvardovy univerzity, kde se zabýval lidskou komunikací a zpracováním informací.[3] Poté se stal předsedou Americké akustické společnosti (Acoustical Society of America – ASA).

Začal se zajímat o informační technologie a v roce 1950 se přesunul na Massachusetts Institute of Technology (MIT) jako docent a působil zde v komisi, která dala vzniknout Lincolnově laboratoři, kde se později rozvíjel projekt SAGE,[4] a založil obor psychologie pro studenty inženýrských programů.

Od roku 1957 vykonával funkci místopředsedy BBN Technologies (Bolt, Beranek & Newman), kde pořídil první počítač PDP-1, na němž poprvé veřejně demonstroval time-sharing (sdílení času).[4]

V letech 1958-1959 zastával funkci presidenta Acoustical Society of America, kde v letech 1952-1955 byl členem výkonné rady ASA.[5]

Od října 1962 do roku 1964 působil jako první ředitel Information Processing Research and Behavioral Science projektu ARPA,[6] který se později přejmenoval na Information Processing Technigy Office (IPTO),[6] který rozvíjelo Ministerstvo obrany USA. IPTO vzniklo pro vývoj SAGE (Semi Automatic Ground Environment). Tento program vznikl jako reakce na vypuštění sovětského Sputnika, měl za úkol spojit všechny radary včasného varování po celé zemi.[4] Licklider tento projekt pokládal za vhodný pro vznik globální demokratické sítě.[4] Licklider vybral Lawrence Roberts, aby řídil projekt implementace sítě. Díky ideím z tohoto projektu později vznikl ARPANET.[4]

V roce 1963 byl jmenován ředitelem Behavioral Sciences Command & Control Research at ARPA. V dubnu toho téhož roku poslal svým kolegům zprávu, v níž popsal překážky, které bude třeba zdolat při budování time-sharingové počítačové sítě za využití pouze (tehdy) dostupného softwaru.

V letech 1968-1971 působil jako ředitel projektu MAC na MIT[7] a profesorem na katedře elektroninženýrství. V projektu MAC byl vyroben první počítač, který měl systém sdílející čas (CTSS), dokázal tak, že sdílení času je uskutečnitelné,[3] a jeden z prvních on-line setupů s vývojem programu Multics (předchůdce dnešních operačních systémů), práce na něm byly zahájeny v roce 1964. Multics byl inspirací pro některé prvky operačního systému Unix, který byl vyvíjen v Bell Labs Kenem Thompsonem a Dennisem Ritchiem v roce 1970.

Též pracoval v Thomas J. Watson Research Center of IBM v Yorktown Heights ve státě New York.[8]

Poté odešel do penze a roku 1985 byl jmenován emeritním profesorem. Zemřel v roce 1990 v Arlingtonu ve státě Massachusetts.

Práce

Je autorem teorie počítačových decentralizovaných systémů, tzv. celulárních automatů.[9]

Přednesl ideu počítačů propojených v síti s uživatelsky jednoduchým prostředím.[1]

Zabýval se také experimentální psychologií a psychoakustikou.[4] V psychoakustice vešel ve známost díky Duplex Theory of Pitch Perception (Duplexní teorie vnímání výšky tónů) z roku 1951, vydané v časopisu Expertia VII., pro nesčetné citace[10] se v roce 1979 dočkala opětovného vydání v knize Physiological Acoustics, kterou sestavil Earl Schubert.[11] Tato teorie formovala základy moderních modelů vnímání výšky tónů.[12]

Staršími pracemi Licklidera a Vanneavera Bushe se inspiroval Douglas Engelbart při tvorbě prvních monitorů umožňujích provoz vektorové grafiky na MIT a Stanfordu.[4]

Na konferenci Meziknihovní sdělovací prostředky a informační sítě (Interlibrary Communications and Information Networks), která se konala od 28. září do 2. října 1970, Licklider představil hypotetické návrh počítačové sítě ARPANET.[3]

Licklider prezentoval návrh pro stanovení různých typů vzájemného působení člověka a počítače v závislosti na velikosti počítače a komplikovanosti úlohy. Licklider navrhoval plán propojení malého počítače s tím velkým, který by tak pracoval jako satelit buď v dávkovém, či interaktivním vícepřístupovém režimu. Brzy však vyšlo najevo, že bude potřeba nové generace typů počítačů a uživatelů s příslušným vzděláním.[3]

Licklider byl povzbuzen, že „několik propracovaných programů mohlo být perfektních a být využíváno reálným způsobem". Za hlavní považoval tyto dva online systémy první generace: CTSS(Compatible Time Sharing System - kompatibilní systém sdílení času) na MIT a TSS (Time Sharing System - systém sdílení času) v SDC. Podle Lilley-Trice bylo také oznámeno, že systém sdílení času druhé generace by mohl využívat komplexnější software a hardware.

Licklider představil plán pro stanovení různých typů interakce člověka s počítačem v závislosti na velikosti počítače a složitosti úkolu. Toto uspořádání objasnilo rozmanitost použití při řešení problémů (problem solving) např. plán propojení malého počítače s velkým počítačem, který by fungoval jako satelit buď v dávkovém, nebo interaktivním vícepřístupovém režimu. Brzy bylo zřejmé, že budou potřebné nové generace a typy počítačů, stejně tak jako nové generace programování, ovládací panely (konzoly), návrhy displejů a nové typy uživatelů s příslušným vzděláním.[13]

První zaznamenané myšlenky počítačů do sítě pocházejí z Massachusettského institutu (MIT). M.C.LIcklider zde v roce 1962 vytvořil koncept „Galaktické sítě“.Ta měla sestavit z tisíců počítačů umístěných po celém světě, které by umožnili komukoliv přístup k datum a programům z jakéhokoliv místa, přesně to, co nám umožňuje dnes internet.[14]

Vvinul systém grafických programů, které umožňovaly kreslení diagramů na obrazovce počítače místo numerických a symbolických znaků.

Významná zjištění

Objevy

Teorie

Činy z oblasti vědy

J. C. R. Licklider byl druhým specialistou zabývajícím se historií interakce člověk stroj.[13]

Licklider sám doporučil několik konkrétních "nástrojů"jako např. světelné pero určité velikosti, tvaru a váhy.[13]

Význam J. C. R. Licklidera pro informační vědu a knihovnictví

Prosazoval ideu počítače jako inteligentního partnera při řešení problémů a ne naprogramovaného železného asistenta. Považoval počítač jako partnera v procesu tvorby. Řídil speciální výzkumné oddělení projektu ARPA a měl tak příležitost uplatnit svůj projekt time-sharingu (sdílení času, tj. jeden počítač může být současně obsluhován více osobami[15]), který pracoval na vylepšení spolupráce člověka a počítače. Považoval dialog mezi počítačem a člověkem za možnost, jak dát nový popud pro vznik nového kreativního procesu prostřednictvím vhodného rozhraní (HCI - Human–computer interaction). Návrh tohoto rozhraní byl publikován v březnu 1960 v článku Man-computer Symbiosis.[4] Šlo o tom, aby byl počítač více vnímavý k požadavkům uživatele.[3]

Licklider v 60. letech 20. století předpověděl, že se počítače stanou komunikačním nástrojem.[16]

V 60. letech J. C. R. Licklider minulého století studoval na MIT možnosti transformace knihoven s využitím digitálních počítačů (na rozdíl od Bushe, který – ačkoliv již číslicové počítače znal – vycházel ještě z analogových technologií). V roce 1965 publikoval knihu Libraries of the Future, v níž identifikoval výzkum a vývoj potřebný k realizaci skutečně použitelné digitální knihovny a nastínil vizi digitální knihovny po 30 letech – tedy v roce 1994. V obecné rovině jsou jeho předpovědi pozoruhodně přesné a mnohé z nich se vyplnily, i když ne vždy v jím očekávané podobě; Licklider celkově výrazně podcenil výsledky, kterých se dá dosáhnout využitím hrubé výpočetní síly, a naopak přecenil pokroky založené na rozvoji umělé inteligence a počítačových metod zpracování přirozeného jazyka.[17]

Přes konvenční názory, které předpokládaly, že se počítače nebudou lidské inteligenci pomáhat, ale konkurovat jí, Licklider prohlašoval, že se počítače mohou stát tvůrčím partnerem, instrumentem rozšíření lidské intelektuální schopnosti a zefektivnit práci lidí.[18]

V roce 1961 na přání Rady pro knihovní zdroje (Council on Library Resources – CLR) s týmem vypracoval studii, která se zabývala knihovnami budoucnosti. Na základě této studie vznikla kniha Libraries of the Future.[3]

Zhodnocení jeho vlivu

Získaná ocenění a čestné tituly, pocty, členství ve společnostech a organizacích

Vyznamenání a ocenění

  • 1950 - R. Bruce Lindsay Award (cenu uděluje Americká akustická společnost - ASA)[19]
  • 1957 - Franklin V. Taylor Award, Society of Engineering Psychologists
  • 1968 - Distinguished Alumni Award Recipients, Washington University at St. Louis[20]
  • 1990 - Common Wealth Awards of Distinguished Service[21]

Členství

  • National Academy of Sciences
  • Acoustic Society of America (ASA) - předseda Americké akustické společnosti[13]
  • Academy of Arts and Sciences
  • Association for Computing Machinery[21]

Členství ve společnostech a organizacích

  • 1952-1953 Participant in Project Charles – účastník projektu Charles
  • 1957-1962 Vice President for psycho-acoustics, engineering psychology and information systems at Bolt Beranek and Newman.
  • 1962-1964 Directed ARPA information processing technology and behavioral sciences section
  • 1964-1967 Manager of Information Sciences, Systems and Applications at the Thomas J. Watson Center of International Business Machines.
  • 1974-1975 Director of IPTO
  • 1975-1986 Professor at MIT Laboratory for Computer Science (LCS)
  • 1986-1990 Professor Emeritus at MIT[21]

Publikace

Man-Computer Symbiosis

Článek Man-Computer Symbiosis (Symbióza člověka a počítače) napsal v roce 1960. Rozvíjí zde potřebu jednoduché synergické interakce mezi počítači a jejich uživateli. Objevila se zde poprvé jeho idea, že za pár let se lidské mozky a počítače pevně spojí a výsledně budou uvažovat tak, jak by lidský mozek nikdy nedokázal. Licklider věřil ve velký potenciál počítačů, považoval je za efektivní a kreativní spolupracovníky člověka v lidsko-strojové interakci (tzn. symbióze člověka a počítače)[9] a při řešení problémů.[3] Teze time-sharingu se podle Ruth. M. Davisové poprvé objevila v tomto článku.[3] Všechny služby měly nabízet samostatný přínos při sdílení nákladů, tudíž přínos měl převyšovat náklady. Ovšem Licklider jako první upozornil, že tomu tak pokaždé není, jako první důvod se ukázal na nižší využití kapacity velkých, výkonných počítačů. Druhým problémem se ukázaly nesnáze uživatelů pracovat a chápat interaktivní počítačové jazyky.[3]

Libraries of the Future

Knihu Libraries of the Future (Knihovny budoucnosti) napsal v roce 1965 a naznačil zde první vizi knihovny plně založené na počítačích. Definoval tu, jak musí informační technologie pokročit, aby bylo možné vytvořit skutečně funkční digitální knihovnu.[22] Popud ke vzniku této studie dala v roce 1961 Rada pro knihovní zdroje (Council on Library Resources – CLR) při Fordově nadaci, která Lickliderovu týmu zadala požadavek na studii o budoucnosti knihoven.[23] Studie vznikla ze sponzorských peněz CLR jako zpráva z dvouletého výzkumu. Nabízí důkladnou diskuzi o možnostech a omezeních využití počítačů pro knihovny. Autor poprvé prezentuje všeobecnou úpravu celého knihovnického systému, jaký by měl být v budoucnosti. Počítač zároveň ukazuje svou užitečnost jako zařízení pro jednoduchost přenosu znalostí, pro rychlost i pro možnost nezávislé práce. Shrnutí projektového výzkumu o využití počítačů ve specializovaných knihovnických funkcích je obsažena ve druhé polovině knihy.[8]

Man-Computer Communication

Studii Man-Computer Communication publikoval v roce 1968 ve třetím sborníku Annual Review of Information Science and Technology, který sestavoval Carlos A. Cuadra. V článku vyjadřuje radost nad dvěma propracovanými on-line programy první generace na sdílení času, a to CTSS100 (Compatible Time Sharing System) z MIT a TSS (Time Sharing System) z System Development Corporation (SDC).[3]

The Computer as a Communication Device

Knihu The Computer as a Communication Device (Počítač jako komunikační zařízení) napsal spolu s Robertem W. Taylorem v roce 1968. Studie se věnovala interpersonální počítačově mediované komunikaci a komunitám vytvářeným prostřednictvím této komunikace. Podle Andrewa Feenberga a Marie Bakardjievové se jedná o první práci tohoto zaměření.[24] Autoři v ní předvídají užití počítačů zapojených do sítě k sociální interakci. Autoři tu vyslovují vizi virtuální komunity jako „společenství geograficky separovaných členů, někdy seskupených v malých skupinách a někdy pracujících individuálně. Budou to komunity založené ne na společném místě, ale na společných zájmech.“[25] Tato verze počítá s omezeným počtem uživatelů a není spojená přímo s existencí Internetu.[25] Počítač podle jejich prognózy bude moci „změnit povahu a hodnotu komunikace dokonce více, než je změnil tiskařský lis a televizní obrazovka“.[16] Ovšem tato síť byla zaměřena pouze na vědecké pracovníky.[6][26]

Ostatní

  • A duplex theory of pitch perception. Basel: Experientia VII., 1951. S. 128-134.

Citace a odkazy na použitou literaturu

  1. ↑ 1,0 1,1 HÁJEK, Jakub. Amatérské E-ZINY na českém internetu. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 50 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. David Kořínek. Dostupné online.
  2. ↑ Distinguished Alumni Award Recipients, 1955-1980 na webu Washington University at St. Louis
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 3,7 3,8 3,9 PAUEROVÁ, Kateřina. Historie informační vědy v USA v letech 1950 - 1990. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 132 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce PhDr. Michal Lorenz. Dostupné online.
  4. ↑ 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 4,6 4,7 AGALAROV, Sabir. Multimédia v kontextu informační infrastruktury. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 61 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. David Kořínek. Dostupné online.
  5. ↑ Past and Present Officers and Members of the Executive Council
  6. ↑ 6,0 6,1 6,2 Principal Figures In The Development Of The Internet and the World Wide Web na portálu www.ibiblio.org
  7. ↑ Laboratory for Computer Science (LCS)
  8. ↑ 8,0 8,1 LICKLIDER, Joseph Carl Robnett. Libraries of the Future. 1. vyd. Cambridge, Massachussetts : The M.I.T. Press, 1965. 219 s.
  9. ↑ 9,0 9,1 IVIČIČOVÁ, Martina. Artificial life v digitálnom umení. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 95 s., 14 s. příloh. Vedoucí magisterské diplomové práce Mgr. Jana Horáková, Ph.D. Dostupné online.
  10. ↑ Výskyt citací podle aplikace Google Scholar
  11. ↑ SCHUBERT, Earl. Psychological acoustics. Dowden: Hutchinson & Ross, 1979. 300 s.
  12. ↑ PATTERSON, Roy D. - HOLDSWORTH, John - ALLERHAND, Michael. Auditory Models as Preprocessors for Speech Recognition. In Marten Egbertus Hendrik SCHOUTEN. The Auditory Processing of Speech: From Sounds to Words. Berlin : New York : Mouton de Gruyter, 1992. ISBN 3110135892. Dostupné online
  13. ↑ 13,0 13,1 13,2 13,3 PAUEROVÁ, Kateřina. Historie informační vědy v USA v letech 1950 – 1990 - část 3: 1960 - 1969. Inflow: information journal [online]. 2008,roč. 1, č.4, [cit. 2011-04-04]. Dostupný z WWW: <http://www.inflow.cz/historie-informacni-vedy-v-usa-v-letech-1950-%E2%80%93-1990-cast-3-1960-1969>. ISSN 1802-9736.
  14. ↑ BAŠE, Jan. Fenomén počítačového piratství . Brno: Masarykova universita, 2010. 54 s. Diplomová práce. Vedoucí diplomové práce JUDr. Radim Polčak, Ph.D. Dostupné z WWW: https://is.muni.cz/auth/th/170134/pravf_m/DP_-_Fenomen_pocitacoveho_piratstvi.pdf?zpet=%2Fauth%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3DBA%C5%A0E,%20Jan%26start%3D1
  15. ↑ WEIZENBAUM, Joseph. Mýtus počítače. Praha : Moraviapress, 2002. 182 s. ISBN 80-86181-55-3. Kapitola Kurs směr ledovec, s. 123–146.
  16. ↑ 16,0 16,1 HOŘÍNKOVÁ, Pavla. Internet jako další zdroj sociální nerovnosti. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 58 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. Jakub Macek. Dostupné online.
  17. ↑ BARTOŠEK, Miroslav. Digitální knihovny – teorie a praxe. Knihovna – knihovnická revue [online]. Rok 2004, roč. 15, č. 4 [cit. 2011-04-04]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/NKKR0404/0404233.html>. ISSN 1214-0678.
  18. ↑ ULBRICH, Jiří. Interaktivní zvuková tvorba Golana Levina. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 32 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. Martin Flašar. Dostupné online.
  19. ↑ Ceny ASA
  20. ↑ Distinguished Alumni Award Recipients, 1955-1980 na webu Washington University at St. Louis
  21. ↑ 21,0 21,1 21,2 Životopis J.C.R. Licklidera na webu The History of Computing Project Dostupné online
  22. ↑ VAŠÍČEK, Petr. Digitální ekotoxikologická knihovna. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 71 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce prof. RNDr. Jiří Hřebíček, CSc. Dostupné online.
  23. ↑ Historie informační vědy a technologie 1960-1964 na webu University of South Carolina, School of Library and Information Science
  24. ↑ MACEK, Jakub. Poznámky ke studiím nových médií. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 184 s. Vedoucí disertační práce PhDr. Jaromír Volek, Ph.D. Dostupné online.
  25. ↑ 25,0 25,1 POLJAKOVÁ, Kristína. Vývojové tendence internetové reklamy. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 86 s. Vedoucí magisterské diplomové práce Mgr. David Kořínek. Dostupné online.
  26. ↑ Kantrowitz, Barbara - Rogers, Adam, The Birth of the Internet, Newsweek, 8/Agosto/1994, p. 46.

Doporučená četba

Externí zdroje

Citováno z „https://wiki.knihovna.cz/index.php?title=Joseph_Carl_Robnett_Licklider&oldid=8454“