Autoritní báze

Autor: Lenka Černá

Klíčová slova: autoritní entita, autoritní záznam, bibliografická entita

Související pojmy: normativní záznam, standardizovaný záznam, soubory záznamů národních autoritních hesel, soubory (národních) autorit

Úvod

Heslem autoritní báze by mohlo být: "Soubory národních autorit usnadňují každodenní katalogizační praxi desítkám zpracovatelů v našichknihovnách tím, že jim nabízejí již hotová záhlaví a další důležité a potřebné informace uložené v autoritních heslech. Tvůrcům a správcům katalogů mohou nabídnout usnadnění prací při sjednocování záhlaví bibliografických záznamů, resp. odstraňování duplicit v přístupových rejstřících bází a katalogů." [1]

Historie autoritní báze není krátká a stále se vyvíjí. „Budování souborů národních autorit je permanentní a vlastně nikdy nekončící proces.“ [1]  Autoritní bázi předcházela v knihovnách lístková kartotéka osobností a korporací.  V průběhu 90. let byly kartotéky v rámci vývoje katalogizace a bibliografie převedeny formou digitalizace nebo přepisu do elektronické podoby.  Digitalizace kartotéky byla realizována v rámci projektu Národní program retrospektivní konverze RETROKON ve spolupráci s firmou COMDAT.[2]

Další vývoj českého národního autoritního souboru je pevně spjat s projektem Kooperativní tvorba a využívání souboru národních autorit, který vznikl pomocí  programu VISK9 – Kooperativní tvorba a užívání souborů autorit. Jeho cílem bylo zefektivnění budování národní autoritní databáze na principech sdílené katalogizace. [3]

V současné době pokračuje program VISK 9 na rozvoji Souborného katalogu CASLIN a souboru národních autorit (rok 2014).

Historie

„Problematika autoritních souborů vychází ze zásad Mezinárodní konference o katalogizačních principech, která se konala v Paříži v roce 1961 a byla svým významem největší událostí v oblasti katalogizace ve druhé polovině 20. století a na její závěry navázalo mnoho projektů, včetně projektů budování národních autoritních souborů.“[4]

Rezoluce IV obsahuje dnešní terminologii, návrh na tvorbu slovníků selekčního jazyka (souborů autorit) pro záhlaví jmenného záznamu: přehled jmen osob v jednotlivých zemích a způsob formalizace v záhlaví ve jmenných záznamech.[5]

1961 – Mezinárodní konference o katalogizačních principech v Paříži

1984 – Směrnice pro autoritní a odkazový záznam (vydala pracovní skupina IFLA pro mezinárodní autoritní systém)

1996 - dokument Povinné datové prvky pro mezinárodní sdílení zdrojů autoritních záznamů (IFLA)

2001 – revize doporučení Směrnice pro autoritní záznamy a odkazy (Guidelines for authority records and references /GARR/) . Směrnice pro autoritní záznamy a odkazy (GARR) byla vynucene rychlým pokrokem v oblasti komunikačních technologií a výpočetní techniky.

2002 – zpřístupnění záznamů z oblasti věcného popisu v autoritní bázi NK ČR

Budování národního autoritního souboru  ČR

1998 – poprvé prezentován soubor národních autoritních záznamů.

Strategický plán rozvoje knihoven – přípravy začaly  v roce 1999, byl zjištován stav rozvoje českých knihoven.

1999 – přechod na na anglo-americká katalogizační pravidla (AACR2) ve formátu UNIMARC.

„Předpokladem bylo vytvoření sad identifikátorů, které zabezpečí kvalitní a spolehlivé propojení souvisejících termínů. Od okamžiku vydání českého překladu AACR2 probíhá v rámci pracovních skupin pro jmennou i věcnou katalogizaci za účasti odborníků z různých českých knihoven v podstatě permanentní proces tvorby českých interpretací těchto katalogizačních pravidel (aktuální verze interpretací schválených jednotlivými pracovními skupinami jsou vystaveny na domovské stránce NK ČR (http://www.nkp.cz/pages/page.php3?page=fond_standard1.htm; zde jsou v jednotlivých oddílech publikovány dosud všechny projednávané a schválené materiály).“[1]

„V ČR je princip odděleného budování databáze jmenných a věcných autoritních záznamů. Základní podmínkou pro budování centrálních katalogů ze záznamů různých typů katalogů lokálních je vzájemná kompatibilita. Rozpory a odchylky jsou přípustné v oblasti jmenného popisu, včetně tvorby záhlaví personálního i korporativního, ale nikoliv v oblasti popisu věcného. Autoritní báze je tak prostředkem harmonizace termínu.“[2]

Od r. 2001 – pod vedením Oddělení národních jmenných autorit (ONJA NK ČR) realizace kooperativního projektku . Hlavním úkolem je správa a údržba souborů národních jmenných autorit v intencích národních interpretací přijatých standardů (AACR2, MARC21, resp. UNIMARC, MARC21/Autority, resp. UNIMARC/Autority).  Také se věnuje samotné tvorbě autorit.

Autoritní záznamy jsou od počátku budování národního souboru ukládány ve formátu MARC (od roku 1996 ve formátu UNIMARC, od roku 2004 MARC21). Knihovny mohou mít na svých lokálních záznamech nadefinovánu širší škálu polí. Lokální systém musí být nastaven tak, aby se import a export z národní autoritní báze těchto polí netýkal. Typickými příklady takové situace jsou regionální databáze osobností.

Hlavní směry vývoje

Tradičním prvkem je postupné zkvalitňování záznamů, metodiky spolupráce, rozšiřování škály typů autoritních souborů budovaných na národní úrovni.

Využití autoritních souborů jako základů pro ontologii v prostředí sémantického webu může být další směrem vývoje. Autoritní soubory nabízí možnost ukládání  vztahů a propojení.  Lze si tak představit spolupráci  s paměťovými institucemi, které se zaměřují na také evidenci entit typu osoba, korporace, pojem a další. Tato spolupráce se již začala realizovat v rámci projektu Národní autority v prostředí muzeí a galerií – interoperabilita s NK ČR.

Proč autoritní záznam?

• Umožnuje uživateli hledat termín nejen podle řetězce slov, která zná, ale i podle nepreferovaných a příbuzných výrazů
• Ekonomická náročnost vytváření databáze - nutnost maximálně sdílet prostředky vynaložené ze státních rozpočtů nebo Evropských strukturálních fondů
• Tendence rovnoprávného přibližování se národních kultur, která je rysem současné evropské společnosti
• Otevírá možnosti mezinárodního sdílení a vytváření autoritních souborů
• Spolupráce paměťových institucí, které vytvářejí databáze evidující lidský um a poznání

Názvové autority = autority pro unifikované názvy a autority typu autor/název.

Společné pro jmenný i věcný popis.

Slouží k propojení záznamů o dílo/o díle, které se vyskytuje v různých podobách a pod různými názvy, nebo k rozlišení děl se stejnými hlavními názvy.

Rozdíly autoritního záznamu v bázích regionálních a NK

• u záhlaví typu autor/název zvážit, zda má být zároveň zapsána i autorita - autorita se vytváří pouze v případech, kdy je jako název zapsán unifikovaný název
• jmennou část v této autoritě tvoří celá autoritní podoba jména z báze jmenných autorit

NK ČR jako kooperačně-koordinační, metodické a konzultační centrum projektu

Projekt „Kooperativní tvorba a využívání souborů národních autorit“ koordinuje a odborně garantuje oddělení národních jmenných autorit NK ČR (dále jen ONJA). Oddělení spravuje bázi národních jmenných autorit (vykonává vrchní supervizi/schvaluje návrhy nových záznamů autorit a návrhy oprav, provádí správu a údržbu báze),  dále vytváří metodické pokyny pro kooperativní spolupráci (viz http://autority.nkp.cz/jmenne-autority/metodicke-materialy/ ), spoluvytváří katalogizační politiku (spravuje bázi dotazů k problematice jmenných autorit – viz http://katdotaz.nkp.cz/ ) a poskytuje konzultace knihovnám.